Fuerteventura pěšky po GR131 - leden 2026
Fotky jsou ZDE
Sobota 17.01.
Adri mě veze na nádraží. Vlak ve 4:40. Kupodivu pár lidí jede.
Naštěstí žádná sekera, přestupy jsou dost na fest.
V 10 mě Metropolitan vyhazuje v Blavě. Daří se mi vybrat prachy v bankomatu Tatra Banka Revolutem bez poplatku a hned mi jede mísa na letiště. Takže času dost. Pivo z Deliky a sváča z domova. Odbavení a na čas letíme (13:15).
Strašně dlouhej let , skoro 5 hodin a jsem na Lanzarote. Je asi 15 st, honěj se mraky a fučí.
Labyrintem silnic opouštím letiště a 4 km do Matagorda. Jde to v pohodě, kolem autostrády vede za palmama jakás takás polňačka. Místo u kruháče, kde jsem chtěl nocovat okupuje nějaký auto. Jdu dál do Matagordy a uvidím. Pláž, kolonáda, otevřené WC a kohoutek s vodou na začátku. Docházím do Sparu pro pivo a rybičky, vracím se na kolonádu a večeřím v altánu na pláži.
Je osm, kam já se zašiju, v noci má pršet. Meju se na WC, kluk už tu uklízí, na noc se to zamkne. Kousek dál je ústí kanálu - tunel pod silnicí průřez asi 3x2. Tam si zalezu, tarp tu stavět na pláži nebudu. Neútulno, bordel, ale jsem v suchu.
5km
https://mapy.com/s/mufuhorena
Neděle 18.01.
Nepršelo, ale žrali komáři. Sotva vylezu začne pršet. Rychlý přesun na zastávku. Má to jet v 7:30. Ouha, ne v neděli. Tak snad v 8:30. Ale v 7:30 bus kupodivu jede a tradá. Za hodinu a 2,75e, mě to vyplivuje na busáku v Playa Blanca. 10 min do přístavu. Kafárny zavřený, automat nefunguje, ale lístky na loď se prodávaj.
Fred Olsen do Corralejo za 20e (místním dotováno - cena 5e), odjezd 10:50 takovym malym katamaránem pro 200 lidí. Mám čas, nákup produktů za rohem ve Sparu a snídaně na lavičce. Sluníčko, ale teplo jen v závětří. A plujem. Vlny jako kráva, je to jak na horské dráze. Za půl hoďky Corralejo.
Už se nezdržuju, opouštím město a zkratkama staveništěm navazuji na GR131. Prašná cesta do pouště mezi krátery vyhaslých sopek, ale kvete to tu, celá planina je pokrytá svěže zelenejma rostlinama co připomínaj hořčici.
Docela provoz. Autíčka z půjčoven vezou turisty na výlet pod kráter Calderón Hondo. I já tam lezu. Batoh nechávám dole a za 5min čučím do kráteru. Najednou vichřice jak kráva a mrholení. Než seběhnu k ranci, jsem durch. Ale hned to přestává, akorát že schnu celou hodinu, než se doplížím do Lajares.
Cestou fotím veverky berberské. Zavlečeno v 60. letech z Afriky, veliká atrakce. Nechaj se krmit z ruky a jsou fakt roztomilý.
Docházím do centra Lajares. Pár barů, hafo turistů. Kupuju pivo za 2e a zašívám se na oběd na dětský hřiště.
Pokračuji do La Oliva. Po pláních ve vichru, občas přeháňka. Narážím na Bar Cafetería Casa el Gordo. Nálevna pro domorodce. Konečně kafé léče, nabít mobil, nabrat vodu a de se dál.
Voda z kohoutků je tu prý vyráběná z mořské a nemá se pít. I kafe v hospodě dělaj z koupenejch velkopetek. Já skoro nic jinýho nepil a žiju.
Krásné centrum s kostelem a dalším barem. Veřejné WC, ale zavřené.
Šinu se ke hřbitovu, že tam někde přenocuju. Ale ouha! Neděle a nějaká supr mše. Plno aut a lidí.
Popojdu k benzince, koupím víno na večer. Čučím do regálu, maj tu asi 4 druhy, ceny okolo 5e. Nějaký vemu a jdu ke kase. Cože? 12,50e? Než se stačím vzpamatovat a zareagovat, tak to tupě kartou zaplatím. Takže nejdražší víno v mym životě.
Vleču se zpátky ke hřbitovu, je tam za zdí proluka, kde nefouká a není tam moc vidět ze silnice. Tady se zašiju na noc, pršet nemá. Takže popíjím to drahý víno, sýr, olivy a spát.
23km
https://mapy.com/s/mufukuloja
Pondělí 19.01.
V noci samozřejmě mrholí asi 3x. Natahuju na sebe pončo, ale vždycky ze mě sjede. Vstávám zmrzlej, mokrej. Rychle balim a zahřejvám se chůzí. Naštěstí zrovna svítí sluníčko a je krásné ostré ráno. To se ale co chvíli mění, občas se zatáhne a mrholí. Vichr furt ostrej, naštěstí není ledovej a je do zad.
Obcházím posvátnou horu Tindaya. Krámek v centru je v po zavřenej, ale kus dál funguje skvělý bar u Marie. Takže kafe léče, nabít mobil, nabrat vodu. A došlo i na sendvič se šunkou a sýrem za 3e. Je tu docela provoz, stavujou se tu dělňasi na sváču.
Na horním konci vsi je Quesos Tindaya. Sýrárna s místními kozímy sýry. Supr produkty v ceně 12-18e/kg. Kousek si kupuju na další svačiny.
Další ves je Tefia. Občerstvovna žádná, ale na konci kostelík a komunitní centrum z peněz eu. Jsou zde přístřešky, griloviště a kohoutek s vodou. Chvíli zde lelkuju a jdu dál kolem krásných obnovených usedlostí - jakési ecomuseum, zas za prachy eu, ale zavřeno. Následuje větrný mlýn s šesti lopatama a odbočka do pouště.
Za 2km jsem u přístřešku. Jsou všechny stejné - okrouhlá zeď nastavená proti větru, lavice a rákosová střecha proti slunci. Vyvaluju se v závětří a suším mokrý věci. Ve vichru to jde rychle.
Ještě ooobrovskej kus pešo otrevřenou krajinou mezi usedlostmi s kozama a po asfaltě vilama do Llanos la Concepción. Značně nezáživné. Už hezčí cestou kolem mlýna do Valle Santa Inés.
Je to valle, ale na kopci. Kostel, náves, park a dvě hospody. Jedna kombinovaná s krámkem. Takže kafe, pivo, bageta. Nabírám vodu.
Zas mrholí. Překonávám údolíčko po asfaltce a stoupám do opravdových hor. Poslední domy a stezka se vine na hřeben. Vyplivne mě to na hlavní pod horou Morrito del Rincón (602 m). Vyhlídka, dost turistů a sochy domorodců v nadživotní velikosti. Hezké místo.
Stezka traverzuje na druhou stranu hřebene do Batancuria. Na zdejší poměry velehory a vše krásně zelené porosty nějakých bylin a sukulentů.
Hory jsou níže převoraný terasama, který mají asi funkci zadržovat vodu. Plošiny jsou po deštích vlhký a zelený. Na jedné spodnější, míň mokrý a porostlý keřama, si buduju tábor. Tentokrát stavím tarp. Mrholí docela často.
32km
https://mapy.com/s/jofagafene
Úterý 20.01.
… a mrholilo. Ráno ale sluníčko. Scházím do Betancurie. Teď už vím. Nejhezčí ves co jsem na Fuerte prošel. Krásné zelené pidicentrum okolo kostela Santa Maria de Betancuria. Všude samá hospoda pro turisty, žádnej krám a v devět vše zavřeno.
Snídám v parčíku a vzhůru na další hřeben. Asi 20 min stoupání. Na hřebeni přístřešek. Chvíli se kochám a stoupám po hřebenovce. Před další horou s anténama, cesta v Degollada de los Pasos (569 m), odbočuje vpravo.
Když se otočím, vidím, že mi jsou v patách další dálkoplazové. Docházejí mě v area recreativa El Pinar. Jsou to starší němci a docela pelášej (schnellzug) stejným směrem, budeme se potkávat.
El Pinar je spousta grilovišť, voda, wc a přístřešky ve stínu borovic. Na Fuerte rarita. Supr místo na nocleh, ale mě to sem kilometrově nevyšlo. Včera jsem ušel v podstatě dvě etapy a sem bych došel za tmy.
Kopíruju hory a za hřebínkem na mě vykoukne kamenná chata Los Paradis. O kus dál dole je Aula de la Naturaleza de Parra Medina a u ní stojí auto místních strážců přírody.
Je to šichta, jsou zalezlí v autě. Po hodině se přesunuli o kus dál do stínu a držej siestu dál.
Konečně pere sluníčko, válím se u chaty na zápraží v trenkách a suším vlhkej tarp. Oběd a odchod do údolí.
Po šotolině na asfalt a korytem vyschlé řeky putuju souběžně s asfaltkou po proudu do Vega de Rio Palma. Začíná zde zelená značka skalnatým údolím do Buen Paso. Vidím tam hafo turistů.
Já ale odbočuji vstříct horám do Valle del Granadillo. Stoupám přes asfaltku na Degollada de los Granadillos (483 m) a klesám na Pajaru. Docházím tam zas korytem řeky. Hezké městečko, na konci Spar. Nákup dobrot na večer a vleču se s tím směr hřbitov. Kus před ním na lavičce sváča - pivo a bageta.
Hřbitov vytuněnej a krásně zelenej. Přístup na wc, voda, zástrčky. Meju se, peru a nabíjím mobil. Přicházej babky čirky, ale turista jim nevadí.
Posouvám se dál. Za 500 m přístřešek. Objevil jsem ho v mapě až dnes. Nějak jsem ho při přípravě přehlíd. A je supr, má opravdickou střechu a na lavici se krásně s karimatkou vejdu. Víno, sejry a spát.
19km
https://mapy.com/s/bomutulela
Středa 21.01.
Takže zatím nejlepší noc.
Ráno projíždějí dva ofroady se strážci přírody. Vycházím do širé pláně a po 1 km cesta stoupá pouští do kopců. Fouká ostrej vítr z boku. Žádný teplo. Vyprkoším se na první horu Morrete de Tío Gómez (343 m) a z ní vidím, že mám v patách německej schnellzug a před sebou na pláni ty ofroady a zelený mužiky s motykama a hráběma. Před nimi cedule: projekt eu - údržba tur. stezek. Krásná ulejvárna. Kam dojede auto tam to trochu pošolichaj a zpátky na základnu.
V protivným vichru se potácím pouštní hřebenovkou. Po dvou hodinách padám vyílením do závětří a snídám. Docházej mě ty němci a v protisměru taky přichází turista. Po pár slovech anglicky si všimne, že mám mikinu Zajo a přechází do slovenčiny. Je to Oliver z Blavy a jde to samý, ale v protisměru. Fuerte je jeho srdcovka. Domů letíme stejným letem.
Stále po hřebeni vysokohorskou krajinou, ale ve výšce pouhých 400 mnm. Konečně klesání. Opouštím větrný hřeben, klesám kolem altánu do vsi Cardon.
Bar malovanej v mapě neexistuje. Za to je tu náměstíčko u kostela s krytýma verandama a kousek vedle krásnej zelenej parčík s altánama. V něm oddychují ti němci. Jen se zdravíme, peláším dál na pouštní pláně. Kousek za domy zas altán. Tady oddychuju a schnellzug mě předchází.
Přes prérii stoupám k silnici. 500m po ní a jsem v sedle. Budu stopovat, stezka se motá po asfaltkách, nablížím se do La Pared.
To se daří. Místňák s otřískaným autem jede jen kousek za kámošem, ale veze mě až pod kopce do La Pared. Mučas grácias seňor!
Docházím do střediska. Je to jen komplex apartmánů, samý turisti. Dvě kavárny a minimárket. Nejdřív vysněné pivo a bageta v parku a potom do Café Caveto na cortado za 2e, mobil na nabíječku. Vysedávám na terásce. Běžím ještě do krámku pro další zásoby, beru i vodu na wc a potom vzhůru do pouště. Tam až do pozítří voda nebude.
Upaluju opravdickou pouští po dráhách vyjetých čtyřkolkama až kamsi za obzor. Mimo hlavní trasu GR131. Vítr, pošmourno. Vpravo v dáli burácí oceán. Podcházím horu Alto de Agua Oveja (213 m) a konečně klesám k moři. Ale nemá cenu slejzat do roklí, už je skoro tma. Vracím se na duny, stavím tarp. Kolíky v písku držej jen po zatížení šutrama. Zas trochu mrholilo, písek se lepí, mám ho všude. Večeřím zbytek vína a sejry s olivama a zalejzám. Vichr lomcuje tarpem, moře burácí, beru si špunty. Tady mě nic nesežere, potkal jsem jen stádo divokejch koz.
29km
https://mapy.com/s/juhegulubu
https://mapy.com/s/jehetulosu
Čtvrtek 22.01.
Zas mrholilo, všechno vlhký. Ale spalo se kupodivu dobře. Přelejzám rokli a v další je malovanej pramen. Jsem na útesech nad mořem, kerý dělá strašnej randál. Krajina supr. Černá láva a v tom bílý skály, dole široká světlá pláž, nebo útesy.
Pramen skutečně nacházím. No je to stružka z který se dá nabrat voda … a je slaná!. Prostě jen po deštích stejká trochu slaný vody ze skal. No na umytí zadku bude dobrá.
Kličkuju pře roklinky ve skalnatých svazích a konečně padám na pláž. Ta je plná bordelu z moře, převažují plasty všeho druhu. Po 1km zas na srázy, stezka se ztrácí a nachází, terén fakt dost ostrej. Opatrně to přecházím za podpory hůlek. Nerad bych se skulil do oceánu. Ještě do toho mrholí.
Konečně pár klacků vetnutých do skal jako značení a docházím na ofiko trasu SL-FV-11 a na pláž. Seshora přichází turista. Jen se zdravíme.
Zašívám se za roh, kde nefouká a snídám. Čeká mě ještě 7 km po pláži Cofete. Je široká, velkolepá, bordelu minimum. Zatím nikde ani noha. Až po třech km u skoro ostrova EL Islote potkávám první lidi, co sem přišli od parkoviště u hřbitova Cofete. Po pláži se de blbě, zrovna jako včera po poušti. I přes návleky, mám v botách vrstvičku písku. Hodně pomáhaj hůlky.
Na El Islote usedám pod skálu a svačím. Je příliv, možná to za nějakou dobu příbřežní skalisko úplně odřízne. Kdyby bylo krásně, budu se tu válet do zítra. To se ale nekoná, převážně zataženo, občas mrholí. Už 200 m vysoký kopce nad pláží se utápěj v mracích. Vidět je jen tajůplná Villa Winter (viz google). Lezu si aspoň na vršek skalisek skoro ostrova a kochám se obrovskejma vlnama, který sem útočej.
Odcházím asi ve tři. Za hodinu a něco se docourám k parkovišti. I přes nehezké počasí hafo turistů. Myslel jsem, že to bude opuštěnější. Je tu hřbitov osady Cofete a vypadá stejně jak ten z Limonádovýho Joe - celej zavátej pískem. Za jeho zídkou si asi večer postavím tarp. Jiná zašívárna tu není.
Jdu ještě kus za něj a u pískový kupy s keřama (jedné z mnoha) se zašívám. Chvilkama leze sluníčko a já konečně lezu do moře. Odvažuju se jen po kolena, vlny jsou ostrý. Válím se olepenej vlhkým pískem, sluníčko pohlcujou mraky, je zima.
Kolem šesté jdu ke hřbitovu. Většina turistů konečně mizí. Za zídkou stavím tarp. Poslední hlt kořalky, večeře a spát.
11km
https://mapy.com/s/nolamasaco
Pátek 23.01.
Vstávám za šera v sedm. Dodávky na parkovišti ještě spěj. Sbalit mokrej tarp a tradá. Po cestě do Cofete.
Opravdová prdel světa. Domky jak z Pákistánu, kozy a domorodci. Ale jedna výletní restaurace. Opravdu dokonale odříznutá osada, jediná za valem hor. Stoupám do kopců po původní oslí stezce, než vybudovali silnici. Krásná horská tůra, výhledy zpět na pláž, kde teď svítí slunko.
V sedle snídám a potkávám turisty, co jdou někde od auta z druhé strany. A sešup do nížin, už je vidět moře na této straně. Pod hřebenem je nedokončený pokus o tunel, chtěli silnici táhnout tudy. Bylo by to skvělé místo na bivak.
A provoz houstne, jednodenní turisti. Docházím na parkoviště odkud se líhnou. Pak kopíruju silnici a pobřežní útesy vysoko daleko nad mořem. Peče slunko, chvíli se kochám v závětří a sešup do civilizace.
Procházím Morro Jable. Je to tu pěkný, krásná pláž a kolonády. Je plno - hafo německých důchodců zde tráví zimu.
Rychle najít Spar, koupit snídani a na pláž. Zas jsou přeháňky, pak zas slunko, ale hooodně fučí. Na pláži to bodá do ksichtu a písek je všude.
Válím se asi hodinu a jdu po kolonádě na hlavní na konec letoviska, což je asi 3 km. Chci stopovat, než pojede bus. Ušetřil bych 10e. Provoz velkej, ale zastaví mi jediný auto s francouzkejma turistama, a jedou inam.
Jede bus a svítí na něm completo, takže plnej. Zastavuje, dva vystupujou, dva nastupujou a já jsem třetí. Máš smůlu, na stojáka neberem.
Stopuju dál, za hodinu má jet další. Taky je skoro plnej ale už se vlezu. Takže ve 4:30 opouštím město. Je to 80km a courák. To tam do šesti nebudu. Píšu na ubytko, že až v sedm. Laura na mě počká, no problém. Dělá si k večeři salát a dostanu taky.
Takže v 7:10 zvoním na činžáku v klidné čtvrti s minimem turistů. Nocleh pro jednoho na jednu noc v Puerto del Rosario není jen tak. Moc nabídek nebylo, mám pokoj ve sdíleném bytě za 900kč. Majitelka, má jednu cimru (na noc odchází), další tři pokoje pronajímá. Plně vybavená kuchyň, koupelna (sdílené). Dostávám najíst a jdu do nedalekého Dina pro pivo, víno, dobroty.
A konečně umytej, občerstvenej v pelechu. Ještě potkávám polku Anju ze sousední cimry. Je na Fuerte už po 14. - srdcovka. Prý nikdy neviděla ostrov tak zelenej. Zima podle místních extrémní, skoro každý den přeháňky. Jen tu přespí a zítra letí dom.
15km
https://mapy.com/s/fazesagupa
Sobota 24.01.
Vylejzám skoro v osm. Loučím se s Anjou, už ji to letí. Jdu na nákupy - dárky domů a pak balím. Mezitím dorazila Laura. Tak se dozvídám, že má všechny děti na Lanzarote. Taky ráda cestuje - městská turistika. A lítá z Lanza, z Fuerte drahý.
Před 11 vyrážím, zastávka je za rohem. Bus je plnej ale vejdem se. V Corralejo si sedám na kolonádu. Na rozloučenou sosám San Miguela. Je krásně, domů přijedu přismahlej.
Fred Olsen pluje v 13:15. V přístavu na Lanza jdu hned na bus. Zas je plnej, ale tady na stojáka berou. Courák, na letišti jsem akorát.
Zbavit se rance, dojíst svačiny a šup do letadla. Zpoždění jen 20 min. Při nástupu potkávám Olivera z Blavy.
Cesta nekonečná. Konečně jsme tam. U ranců si s Oliverem měníme maily. Pak hodina čekání a v jednu noční mísa na autobusák. Do Brna jedou ještě nějaký holky a zkušeně vystupujou na Košická, já jedu na Bratislava AS Mlynské Nivy.
Busák nikde, podle navigace je 200m. Jdu podle ní a jen temný obrovský nákupní centrum. Zoufale ho obcházím a pak si všimnu že nad vlezem do centra je i nápis Autobusová stanica. Ty pasáže jsou přístupný i v noci, sedí tam ostraha a busák je dole v podzemí. Kurňa, kdo to má vědět?!? Málem mi to ujelo.
Bus regiojet z Buda přijíždí skoro na čas a pohodovej řidič mě usazuje na lepší místo, páč jede poloprázdnej.
V Brně na hlaváku čekám hodinu a půl na ranní vlak do Pardubic. Zima, smrad, železný lavice. Jaký to rozdíl oproti Blavě! Tam teplo, sedačky, nonstop potraviny, hajzly zadarmo jak na letišti. Vše fungl nové.
Vlak regiojet, přestup v PA do Dvora, bus domů.
Inverze, náledí, temno - vítejte v Sudetech!
Já chci do teplaaaa!
Celkem ujito cca 134km
převýšení 2525m
https://mapy.com/s/bacerekeke