Lykijská stezka * Lykia Yolu
Fotky jsou ZDE
S laskavým svolením autora Honzy Tylše - Potapa přidávám popis výletu sedmi neohrožených chasníků na části Lykijské stezky - Lykia Yolu. Jen jsem to trochu učesal:
Zatímco z Prahy do Antalye stojí letenka 6.000 Kč. Z Bratislavy do Dalamanu jen 2700 Kč. Jedeme tedy dodávkou do Bratislavy a odtud v 22.00 letíme do Dalamanu.
Hned na letišti si koupím Tureckou sim asi za 700 kč a jdeme odtud asi 5 km spát. Pavka s Lukášem vytipoval ovocný sad, ale ten je děsně rozmáčený, a tak se rozložíme v opuštěném kamenolomu. Poměrně hodně fouká a navíc přes nás startují co chvíli letadla.
Ráno se přesuneme pěšky do Dalamanu, posnídáme burek s ayranem a pokoušíme se vybrat hotovost z bankomatu Ziraat bank (ostatní chtěj nehorázný poplatky). Lukášovu Revolutku to hned vyplivne. Na Zajdovu se daří párkrát vybírat po 2000 lir (za liru je 0,50 Kč) a konec. A Pafka vybere jen jednou a pak bankomat kartu schramstne . Revolutka tu tedy moc nefunguje.
Místní dopravou dojedeme na autobusák za městem a odtud autobusem jedeme do Fethiye, kde naše Lykijská stezka začíná.
Stoupáme do hor a do setmění ujdeme i s ránem skoro 30 km. Spíme na krásné oblázkové pláži u moře. První koupání, voda je nádherná a teplá.
Ráno se vracíme do Mrtvého města (Kayakoy), cestou s Pavoukem stopujeme a podaří se nám asi 3 km popojet. Sraz je v místní taverně, kde popíjíme čaj a čekáme na ostatní. Poté stezka vede přes mrtvé město pohlcené vegetací (Turci odtud po válce vystěhovali Řeky). Po skalnatém pobřeží sejdeme na krásnou pláž městečka Belcegiz, kam mezi lidi přistávají stovky paraglidistů.
Po osvěžení v moři stoupáme do strašnýho kopce do hor. Za soumraku po 24 km rozložíme tábor u vesnice Kozagac. Krásné táboření na kopci pod sosnama, nad námi velehory.
Vsuvka: Už tu je borec z Istanbulu. Jutuber. Taky jde stezku a vysílá o tom reportáže do éteru. Honza se s ním hned seznamuje a nacpe se mu do filmu se svou Tylšovkou a originální angličtinou. To si sledovači pokoukaj … . Konec vsuvky.
Ráno postupně scházíme z hor k moři (neskutečné výhledy skoro po celou dobu).
Místy stezku přeruší výstavba nového resortu a to pak bloudíme a hledáme cestu.
S podvečerem sejdeme na krásnou pláž v městečku Kabak. Koupeme se, pijeme pivo a pozorujeme rusky mluvící krasavice, jak dovádějí ve vlnách. Rusů je tu poměrně dost, spousta jde též s obrovskými batohy Lykijskou stezku. Někteří s cestovkou a místním průvodcem. Stezku jdou i samotné holky, ale ty asi večer vyhledávají nějaké ubytování.
Když se jich ptáme, jak se jim daří, tak všichni tvrdí, že dobře. Žádné sankce nepociťují a když jim říkám, že u nás píší že jsou na huntě a nemají benzín, tak se tomu upřímně smějí. Takže buď nám tady média lžou a nebo lžou Rusové. No nevím.
Skoro za tmy vyrážíme z pláže na stezku a chceme spát asi 500 m od pláže v lese. Místní nás varují, že se zde nesmí volně kempovat.
Ve tmě bloudíme, a tak si usteleme přímo na stezce, kde je rovinka tak akorát pro nás všechny. Kluci ještě v městečku zůstali na večeři a tak Já , Pavka, Zajda a Pavouk tipujeme, že nás v ty tmě nenajdou. Ale našli, je to dobrý.
Ráno jdeme moc hezký úsek po skalách s výhledy až slezeme asi na nejkrásnější pláž Paradise beach. Ta je přístupná jen pěšky a nebo z moře a může se na ní libovolně tábořit. Je to fakt bomba. Když si vzpomenu na narvané pláže v Chorvatsku, tak tady je to opravdický ráj.
Po asi 4 km je další malá pláž u zříceniny hradu Kalabantia. Zase se povalujeme a koupeme.
Poté stoupáme přes 400 výškových metrů na náhorní plošinu. Strašný kopec. Za setmění dojdeme do vesnice Bel. Kousek za vsí ulehneme na loučku. Všude kolem jsou stovky včelích úlů. V noci je kontroluje majitel na motorce a i když nás vidí, nic neříká.
Ráno vyjde slunce a začne včelí peklo. Já starý včelař beru nohy na ramena a peláším od úlů. Zajda, který suší mokrý spacák (byla děsná rosa) dostane první žihadlo a zdrhá taky. Pavka zuřivě mává spacákem a zdrhá též. Sejdeme se nahoře ve skalách, včely hučí v borovicích, asi sbírají medovici.
Slezeme na nádhernou pláž u městečka Karadere. Píší o ni jako o nejhezčí pláži Evropy. Normálně by se mělo jít asi 10 km po pláži ale uprostřed teče řeka a není tady most. Tak pokud člověk nesežene někoho s lodí, je nahraný. Objedeme to autobusem, tak se to prý dělá. Alespoň si dáme hrozně dobrý kebab. Čekáme na autobusáku na autobus, který nás nakonec stál asi 400 lir. Místní filutové nás chtějí odvézt za 1600. Smlouváme až na 600 lir. Ale níž je nedostaneme a tak jedeme v klidu autobusem. Ty tady fungují přesně a spolehlivě. Čeká tu s námi Ruska Viktorka, co jde sama. Vyprávím ji rusky vtip, jak jedou ty dva v jednom kupé vlakem. Jeden z Leningradu do Moskvy a druhý z Moskvy do Leningradu. Vot téchnika. Tak to jsme se nasmáli. Bogas z ní pohotově pod záminkou, že ji pošle společnou fotku vymámí whatsaap. Tak to si asi teď dopisují.
Stezka má vést přes starobylé zřícené město Patara (zapsáno na Unesco). Ale chtějí 15 euro za vstup a tak to celé obcházíme. U posledního domku si natočíme vodu a spíme za vesnicí v olivovém sadu.
Další den putujeme na skalách nad mořem až ke krásné pláži, kde se rozložíme. Za pláží je svah z takové černé hlíny. Připluje pirátská loď a z ní na pláž doplave spousta ale opravdu krásných Rusek. Turek z lodi nakope hlínu, naředí ji vodou a začne holky od hlavy k patě bahnem natírat. Asi je to vyhlášený zázrak, protože holky držej a filuta turecká je natírá i pod plavkama. Tak to byl hnus velebnosti, na to se nedalo koukat. Jak ty krasavice natřel, tak doplavala na pláž taková velká almara. Turek na nic nečekal a že už musí na loď a tak si tlusťošku musely holky natřít sami. To by mě zajímalo, jak vlastně dopadly ty jejich zlaté plavky. Jestli to zázračné bahno vůbec smyly. Tolik černošek mluvících rusky už asi nikdy neuvidím.
Zbývá nám posledních 6 km do městečka Kalkan, kde je náš cíl. Stezka pokračuje dalších 200km až do Antálye. Pavka se Zajdou chtějí spát na pláži, ale my ostatní chceme užít alespoň jednu noc v hotýlku s bazénem, pořádnou místní večeří a závěrečný večírek. Takže dáme Pavkovi naše poslední zásoby a vodu a jdeme. Teda poslední 3 km to bylo šplhání po skalách. Bez vody jsem byl totál dehydratovaný a mlel jsem z posledního. Ještě že mi dal Bogas loknout. Doplazil jsem se k prvnímu krámu tam jsem do sebe nalil litr džusu, ledové kafe a pulitr ayranu.
Lukáš mezitím objednal krásný hotýlek s bazénem, cena na jednoho 320 kč. Majitelka byla Angličanka a když jsme se jí svěřili, že máme problém a je nás 5, místo 4. Zakryla si oči a řekla no problem. Po koupeli a slavnostní pinakoládě jsme vyrazili do městečka. Bylo plné Angličanů, ceny byly v librách a vládla zde pohodová atmosféra. Doporučili nám místní restaurant a tak jsme se strašlivě přežrali těch jejich dobrot, že jsem z toho nemohl v noci spát.
Ráno dorazil Pavka se Zajdou a autobusem se přesunujeme do Fethiye a následně do Dalamanu. Odtud dvouma tágama za město do sirných lázní (je to směr letiště). Zde se do tmy koupeme a poté dojdeme asi 3 km na letiště. Ve 23.00 hod letíme domů.
Chytli jsme nádherné počasí, slunečno, přes den 25 stupňů, v noci tak asi 13. Týden před námi tady hodně pršelo a tak všude raší zelená tráva a kytky jako to je asi na jaře. Moře neskutečně čisté a teplé. Lidé milí. Žádné problémy. Žádný hadi a ani ještěrky. Skoro žádní komáři. Za mě nejkrásnější stezka, co jsem kdy šel. Sem se určitě vrátím. Asi bych si půjčil motorku a projel si to tady, jako čundr.
No ještě že jsme přehlasovali Zajdu, který chtěl do Rumunska mezi medvědy na Retezat.
Trasa po dnech je ZDE