Banát 17.07.-27.07.2025
Fotky jsou ZDE
17.07.2025 čtvrtek
Noční Leo z Ústí nad Orlicí do Košic je očistec jako vždycky. Sedíme hned u kol. Narváno. Cigoš, co sedí naproti nám, sleduje půl noci na mobilu online video svý familie. Tak poslaoucháme kvikot i my.
Časný Košice plný živočichů co žebraj drobný na chlast a cigára a konečně courák směr Čierna nad Tisou.
Nižná Myšla, Vyžná Šišla a naše stanice Velký Horeš. Zataženo, ponuro, chvíli prší, ale coop otevřený. Borovička, pivo, rožok a start směr HU.
Přejíždíme Tisu. Je hnusně, z koupání nic nebude.
Za další vesnicí se lesní cesta mění v blátivou a pak je úplně zoraná těžkou technikou. Hledáme alternativu a přes pole a louky jedem do Kékcse. Pak po hlavní do Kisvárdy. Langoš u Kaufu za kartu. Očista kol v parku u jezírka. Projíždíme pěkné centrum až na vlakáč. Hned vedle je Lidl, tak kupujem sváču a hodujem na nádraží.
Popošinem se asi 90 km vlakem. Kola nejsou problém, soupravy maj vždy vagon s velkým prostorem na jejich převoz.
Vlak má asi hodinu sekeru. Přípoj v Nyíregyháza nestihnem. Takže čekáme dobu i tam na další spoj.
Jízdenka nám tím pádem propadla. Změnu na jiný vlak nedokážu udělat páč na info v Nyíregyháza mluvěj jen madarsky. Ale kupodivu to průvodčí zkousnul a prošlo to.
Večer v sedm vystupujem v Békéscsaba. Maďarský nádraží to je kapitola sama pro sebe. Nevídané tlupy cigošů a jiných živočichů.
Začíná lejt. Chvíli čekáme až se to zmírní a tradá kolem fabriky na czabai kolbász (Békéscsaba = czabai) ven do polí. Škoda, že tu nemaj automat na produkty.
Jedem kolem rybníku Fás-tó. Maj tu novej přístřešek a pozorovatelnu ptactva, ale je tu dost rušno. Pelášíme dál do Szabadkígyós. Hospoda Vadász Panzió Étterem na konci zámeckého parku je zavřená a na zpustlé terase bude skvělý bivak pod střechou. Hned před terasou je úplně novej přístřešek na cyklotrase a kohout s vodou.
Ale ještě do centra a ejhle - otevřená hospoda. Nemáme forinty, kartu neberou, ale vedle u úřadu je bankomat a bez poplatků vydává forinty. Takže dva extrémně laciné a dobré lahváče Matyáš a limču. Pak zavíraj, plížíme se do bivaku.
https://mapy.com/s/gojosebota
34,2/40
https://mapy.com/s/pelafakohe
9,4/9
18.07.2025 pátek
Snídaně zas v hospodě. Otvírá v sedm jako coop, co je vedle. Trochu pozdě. Vedlejší langošárna jede od šesti a langoš přijde na 40 Kč.
Nejdřív jedem obrovským parkem k zámku a pak a upalujem po rovinách do Elek. Městečko na hranici. Na čáře shengen, ale stejně nás lustrujou rumunský policajti. Spíš ze zvědavosti odkud kam jedem.
Dělá se hic a tak koupel v kačáku v Graniceri a po vedlejškách do Curtici. Vybírám bez poplatku lei a můžem si dát sváču (skvělej burek, pivo a nanuk).
A teď vopruz 12km po hlavní do Aradu. Velkoměstem kličkujem naštěstí po cyklostezkách.
V Sanicolaul Mic náhodou objevujem klasickou jídelnu a dáváme si menu. Supr poměr cena výkon. Je to naproti supermárketu Profi a vedle je i pekárna - burkodajňa.
Hledáme cyklostezku zakreslenou v mapě, ale nástup na ní neexistuje. Je to převoraný rumištěm podle nedaleké autostrády. Takže po silnici do Fantanele a až za tím odbočka na prašnou cyklo. A vopruz - jezděj tady návěsy se štěrkem co se tam někde těží. Oblaka prachu.
Zalejzáme k řece na odpolední siestu a koupel, ale zatahuje se, spadne pár kapek. Válíme se hodinu a upalujem dál štěrkem podle veletoku Mureš. Krásná puszta.
Kamiony už zmizely, cesta se mění v pěšinu vedoucí prérií. Dojíždíme do Zabrani a po silnici do dnešního cíle Lipova. Nákup večeře a odjezd pod hrad Șoimoș Citadel. Je to 4km po hlavní, kde je vražedný provoz kamionů jezdících vesnicí s padesátkou osmdesát.
V mapě je modrá značka po cestě na vrchol kopce s hradem. To ale není pravda, Nejedná se o cestu, ale pěšinu po skalách a vyerodovaným prudkým žlabem. Přesto jsem tam obě kola vyvlek a je to můj životní výkon. V podvečerním dusnu, zpocený jak stádo krav jsme se v osm večer vyhrabali na zříceninu a stálo to za to!
Palouček pod hradbami, výhled do údolí. Romantická večeře s flaškou vína a padáme únavou. Spíme pod širákem.
https://mapy.com/s/gedejaselo
117,1/249
19.07.2025 sobota
Krásné vlahé ráno. Octli jsme se na ostrově. Na nás září východ slunce, údolí se topí v mlze. Slejzáme s kolama krkolomnou stezku a s nasazením života upalujem mezi kamiony zpět do centra. Cestou fotíme klášter Radna.
Ranní káva ve stylové nálevně, burek a pivo. Zahazuju sandále, co se včera rozervaly při výstupu na hrad a kupuju větnamský pantofle. Můžem jet. Hned za městečkem ale ještě koupel v řece s výhledem na hrad. Potom rovina na dohled řeky a zvolna stoupáme do vsi Zabalt.
Je ukrutnej hic a hledáme osvěžovnu. Až na konci vsi náhodou objevujem krámek ukrytý ve dvorku. Pivo, limo, zmrzlina. Kafe dostáváme od majitelů zdarma. Spokojení domkáři, v chlívku dvě prasata, rajčata ze zahrady, odpoledne očekávají návštěvu dětí s vnoučatama. Prostě idyla.
Za vsí končí asfalt a jedem z kopce 5 km do Ohaba Romana, kde už zas je. Schováváme se do stínu bus zastávky. Hned za ní je pumpa s pitnou vodou. Pereme, mácháme se pod pumpou, svačíme asi hodinu.
A sjíždíme do údolí říčky Bega. Zde v Bethausenu na křižovatce další nanuky a pivo. Druží se s námi Chorvat, co tu bydlí a zve nás k sobě. Že nám jeho žena navaří a bude veselo. My ale s díky odmítáme, máme cestu dalekou.
Koupel pod mostem a zvlněnou krajinou (… kopce jako kráva) přejíždíme do Lugoše (Lugoj). Vyhlášené místo s poutním kostelem. Zrovna v něm je svatba. Svačíme vedle v parku. Marně se snažíme najít nějaké koupací místo bez lidí. V centru jsou pláže u Timiše plný koupačů.
Projíždíme parkem, maj tu pramen s minerálkou. Odjedem odsud 300m a Adri zjišťuje, že u pramene nechala brejle. Peláší zpátky, ale sou fuč. Za rohem je Penny tak nakupujem. Já pivo, Adri colu a nový brejle.
Vyjíždíme z města do kopce a hned na horizontu je odbočka k nějaký luxusní nálevně s bazénem. Kousek za tím je pískovna. Tak hurá tam a šup do vody. Osvěžení chvilkové. Horkej vzduch nás za pár minut dokonale vysouší.
Po pláních pustou krajinou a na obzoru Stiuca - náš dnešní cíl. Nerumunská vesnice s pravidelným uspořádáním. Založeno Němci. Ty už tu nejsou, odešli v devadesátkách domů do říše. Dosídleno Ukrajinci s Maramurešské oblasti.
Hledáme nocležiště a nic moc. Altány za plotem u kostela. Hřiště bez přístřešku, ale trochu za větrem. Večeříme v parku, pak piva v nálevně a stěhujem se na hřiště.
Neúnavní kopačkáři tam až do 22 mastěj malej fotbal. Pak už je klid. Zas pod šírákem.
https://mapy.com/s/bopumojejo
91,5/645
20.07.2025 neděle
Jedem do Zgribesti. Konec asfaltu. Cestou přes les dlouho nikdo nejel. Zarostlé, ale pak se to zlepšuje a sjíždíme do Zorlencior. Asfalt a dole údolím do Zorlentu Mare. Zde snídaně u krámku s policajtama a dál do Brebu. Opouštíme údolí a vzhůru do sedla. Zde odbočka ke klášteru. My ale dál po hlavní sjezd do Soceni. Po supr nové asfaltce bez provozu stoupáme lesem a kopečky na Tarnova. U magazinu se zašíváme se před vedrem. Obědová pauza. Zase kopečky a sjezd na dostřel Rešice (Resita). Škaredý hornický město. My ale proti proudu do Lendu. Zde koupel v potoce a zpět na křižovatku. Nákup jídla v krámku a po cyklostezce do lesů rezervace Semenic.
Vápencová oblast plná roklí a jeskyň. My to traverzujem po cestě více méně po trase Via Transilvanica až k Pestera Comarnic. Lesní kamenitá cesta, moc to neodsejpá. Sem tam výhledy, sem tam hájovna, nebo louka.
U jeskyně rušno. Jsou tu chlapi, co prováděj podzemím a jejich rodinky. Vydatný pramen, potok, naproti louka - kemp a zavřená hájovna. Pěkné místo. Místní nás hned informují, že táboření je za poplatek.
Ptáme se na cestu dál, má tam být hájovna, je brzo, rádi bychom dojeli až k ní. Cesta prý horší, ale furt to de. Mezitím přijíždí banda čehúnú v offroadech. Nafuněný pupkáči se tvářej jak mistři světa a s okolím se nebratřej. Jdem se podívat ke vstupu do jeskyně a potom odjíždíme.
Rozbitá cesta stoupá do sedla. Zde jsou ruiny hájovny v pokročilém stadiu rozkladu a nedaleko obří sekvoj. Potom sjezd zpátky k potoku. Dost zprasený od těžby, mokro a konečně odbočka k další hájovně Jervan.
Jdu se tam podívat. Hájovna vybydlená, vedle maringotka pro lesáky a neskutečnej bordel po tahání dřeva, vylitý oleje, trosky lesní techniky. Ale i lavička a ohniště. Vracím se a zkoumáme i stavby na zarostlé louce. Byla tu salaš, ale dnes bohužel jen ruiny v křoví. Takže se stěhujem k tý hájovně. Trochu to poklidíme okolo ohniště, jdem se vymáchat do potoka a potom buřty na ohníku.
Spíme hned vedle pod širákem. Když přijde medvěd zalezem do smradlavý maríny.
https://mapy.com/s/gafujobofe
76,6/1225
21.07.2025 pondělí
Medvěd nepřišel. Opouštíme neútulný místo. Je chladno, cesta plná bláta a kaluží opouští potok a stoupá pod vrchol Dealul Ceresnaia. Vlní se okolo něj a mírně klesá na hornickou periferii Aniny.
Apokalyptycký sídliště na kopci. Část obydlená, část se rozpadá, část nedostavěná, těžba skončila a život se zde zastavil.
A jsme na asfaltu a prudký sjezd na hlavní a do centra Aniny. Hornické město založené Němci z dálky značně připomíná Banskou Štiavnicu. Už je zas vedro. Jedem k pekárně a hodujem. Potom stoupáme centrem a přes kopec sjíždíme do Steierdorf. Cestou mejem zablácený kola u hřbitova.
Dole pod Staierdorfem čekám na Adri a dojíždí jen taktak. Píchlo. Spravujem na křižovatce a stoupáme směr Oravita. Cesta se vlní a stoupá až do sedla 800 m.n.m.. Provoz malý, supr asfalt.
A v sedle potkáváme dálkový cyklisty. Dva Rumuni jedou do Baile Herculane a dál k Dunaji. Chvíli klábosíme a sjezd do Oravice.
Hned na začátku je u rybníka bufet. Zaplouváme tam a bodrej děda už točí Ursus a háže na gril míci (= čevabi). Oáza ve vedru.
Po hodině jedem centrem do nížin a po hlavní s malým provozem do Naidas k Neře.
Ve vsi objevujem supr pláž na řece. Je tu klid, jen pár místňáků. Kupuju v centru piva, vodu, colu a už se mácháme a válíme ve stínu. Je neskutečnej hic 40 st. a má to trvat až do konce našeho výletu.
Osvěženi pokračujem na čáru a za chvilku už jsme v Srbsku v Kaludjerovu. Upalujem dál rozpálenou plackou do Bela Crkva.
Bankomaty dávaj leda za poplatek, tak měníme ve směnárně eura, kupujem místní produkty v sámošce. Opouštíme sympatické městečko směr krajani - Češko Selo (Ablian).
Jedem po zelené turistické. Nejdřív asfalt ke statku se zuřivejma psama, pak polňačka polema zavlažované zeleniny. Osvěžujem se pod tryskama, vedro nepolevuje. Ztrácíme zelenou a pak i cestu. Brodíme se zeleninou a blátem bez cest podle GPS. Třikrát měníme směr, kola jsou obalený bordelem. Adri už tlačí, přední blatník ucpanej , kolo se netočí. Situace fakt zoufalá, takovej kousek od cíle. Už je šero, my zpocený, zablácený, Selo v nedohlednu. Zas radikálně měníme směr abychom dosáhli nějaké cesty. To se nakonec daří a po strništi dojíždíme na polňačku a 500 m do vsi. Uf.
Vesnička jako dlaň. Nikde žádnej pohyb, jen děda tlačí trakař s fůrou sena kamsi do dvora. Dojíždíme k hospodě. Pusto prázdno. Mejem kola u kohoutku. Jedu hledat kohokoliv, kdo poradí, kde je hospodskej. Potkávám ale zas jen toho dědu. Je hluchej jak poleno, ale je to Čech. Hospoda U Nachmelený Veverky prej někdy otevřená, ale jinak pustina, ať se vrátíme do Cerkve. Na spodním konci ještě objevuju srbskou etnohospodu. Taky pusto prázdno.
Už je skoro tma, vracím se za Adri a ta je v družném hovoru s Emanuelem Veverkou. Je to styčnej důstojník ve vsi. Provozuje hospodu, stará se o muzeum a styk s turisty z Čech.
Takže piva sem, něco na zub si vezem z města. Otvírá nám sál, kde můžem za 50kč/os přespat na žíněnkách. Vedle je sprcha a kuchyňka. Hurá jsme zachráněni! Přichází i jeho žena. Byli oba na zahradě zalejvat. Potom ještě dojede česká dvojice ze sousední vsi Kruscica (Krušice). Tam a v Bílým Kostele je centrum Čechů. Ablian je jen vymírající skanzen. Má to dvacet stálých obyvatel.
Povídáme do noci a hurá na žíněnky. Děkujem Emane!
https://mapy.com/s/necucodepe
99,4/1149
22.07.2025 úterý
Vylejzáme až v osm. Eman míří do města a my taky, ale už po silnici. Ještě se fotíme u vahadlový studny a opouštíme idylickou obec.
Navštěvujem bleší trh na kraji Cerkve, dáváme si ve stánku na sídlišti skvělý langoše za 30 kč a brzdíme u písáků na kraji města. Křišťálová voda, molo u silnice a teď po ránu ještě pusto, prázdno. Mácháme se a jdem na kávu do zahradní restaurace ve stínu platanů. Popojíždíme a další občerstvení ve Vracev Gaj. Teď už jen kus supr nové cyklostezky na tělese bývalé železnice a po protipovodňové hrázi a jsme na soutoku Nery a obrovského Dunaje. Koupel a posunujem k přívozu.
Cesta nás vede skrz restauraci. Šéf s úsměvem kyne ať projedem a radí kudy do přístavu.
Zjišťujem, že to vypluje za 1:30h a vracíme se do tý restaurace. Maj tam rybnu čorbu o facku levnější než u mola a toho sympatickýho šéfa. Objednáváme kafe a jednu čorbu. Šéf, když zjistí, že jsme Češi, úplně zjihne. Má syna natrvalo v Berouně a rád za ním jezdí. Takže odna porcija rybne čorby v jeho podání znamená, že přinese mísu s litrem polívky a dva talíře. Pozornost podniku. Máme co dělat abychom tu dobrotu snědli. Děkujem a máme pozdravovat v Čechách.
Už jen čekáme na přívoz a jsou tu ještě jedny cykloturisti. Francouzská dvojice putuje podle Dunaje z Vídně k Železným vratům.
Za 600 din (130 Kč) plujem do Ram. Starověké římské sídlo, novější pevnost. Velmi fotogenické.
Napojujem se na dunajskou cyklo. Supr asfalt, žádný lidi. Svištíme do Zatoň. Zde občerstvení u krámu a hned následuje rameno Dunaje. Jmenuje se to Srebrne jezero a je to supr voda dlouhá 12km. Bylo by tu skvěle pár dní s padlbordem. Na našem konci je plaža, pramen vody a stín. Koupem se a relaxujem zde hodinu.
Svištíme dál a jsme na druhém konci jezera. Tady je letovisko jako kráva. Vypadá to jak někde v Chorvatsku u móře.
Hned za tím následuje Veliko Gradiště. Nacházíme pekaru, cpem do sebe burek a sladkosti skryti pod klimačkou. Venku čtyřicítky. A upalujem dál na pivo v Požeženu. Otevřenej krám tu není, tak až v Vinci. Tady jich je hafo. Zas koupací letovisko.
Míjíme Usije, ke má být přívoz zpět do rumunské Moldovy. Ten ale nejezdí, prej za to můžou Rumuni, že nevybagrovali přístaviště, je málo vody. Tak to je čára přes rozpočet. Výlet na vršky nad Dunaj se zítra nekoná, místo něj tou samou cestou zpět.
Koupem se na pláži Golubac a hurá do víru velkoměsta. Nejdřív hledáme nocleh, ale žádnou zašívárnu ne a ne najít. Všude civilizace. Vyjedem večer ke hřbitovu nad městem, tam snad bude klid. Teď ale do hospody Svilen konac (Hedvábná niť). Má totiž tuto recenzi na Google:
Přišel jsem, jak člověk vždy přijde - bez potřeby, bez cíle. Nebe nad Golubacem viselo jako natažené plátno smutku a vítr od Dunaje nesl ticho těžší než slova. Vstoupil jsem do "Hedvábné nitě" a již na prahu jsem zapomněl na vše, co jsem si myslel, že vím o realitě.
Uvnitř - stoly, které čekají. Židle, které si pamatují. Stěny, které předznamenávají. Muž za barem toho moc nenamluví. Nemusí. Jeho ticho se ozývá jako replika z divadla bez diváků.
Jídlo? Bylo jídlo - ale nevím, jestli to bylo telecí nebo věčnost na talíři. Brandy přicházela a odcházela jako stín myšlenky, která se nikdy nezrodila. V každém doušku - osud města, dětí, které odcházejí, starých lidí, kteří zůstávají, a krčmy, která vydrží, protože nic jiného nezná.
Hudebník nepřišel. Nebo možná ano. Možná všichni sedíme, hrajeme a čekáme, až si někdo objedná písničku, kterou nikdo nikdy nepozná. Všechno je možné, protože v "Silk Thread" je svět rozervaný a dokonalý. Nikdo neví jak, ale všechno je pravda.
Krčma bez managementu, bez reklamy, bez nároků... a právě proto: nejlepší. Je to místo, které si nežádá potlesk, jen váš čas. A čas stejně nemá kam jít.
Pět hvězdiček. Protože cokoliv menšího by byla lež.
… pak si jedno nedej!
Takže tam kotvíme a zas tak úžasný to není. Domácí pleskavice není z úplně dokonalého masa.
Odtud se sápem nahoru ke hřbitovu. Je tu voda, střecha a my se zašíváme na horní konec, hned za hroby.
https://mapy.com/s/berasetaso
63,7/229
23.07.2025 středa
Už v šest nás budí řemesnici. Rychle balíme. U vody se dáváme do kupy, povídáme se správcovou, která hřbitov opatruje. S náma nemá problém.
Jedem se podívat k pevnosti Golubac. Je opravena z peněz EU. Návštěvnický areál za plotem za prachy a až od desíti.
Přes silnici je velká plocha pod starým lomem, leze se tu a nocuje tu pár obytňáků.
Snídáme v centru v pekárně a potom uháníme zpět na Ram. Ty samé zastávky a koupačky a už jsme na přívozu do Palanky. Pluje s náma Slovák, co žije v Srbsku. V této oblasti se nacházejí velké slovenské menšiny z doby dosídlování Banátu. Popisuje nám srbské reálie. Tak zjišťuju, že lidi nadávaj na svý vlády všude stejně.
Projíždíme opět restauraci a fotíme se se šéfem Slobodanem.
A znovu písáky u Cerkve. Tentokrát si vybíráme odlehlejší a daří se nám zašít na novou minipláž, kde jediným společníkem je letošní labuťák.
V podvečer zas do restaurace Mala Skadarlija u centrálního jezera. Přes rozporuplné recenze skvělej obří plněnej čevab.
Ještě nákup sýrů, piva, vína v centru. Potkáváme zde Ládíka. Důchodce Čech. Povídáme o historii, zve nás k sobě domů. Má žlutej dům naproti hospodě Sokolac. Tak někdy příště.
Rozpálená placka a kopec do Kaludjerovo.
A jsme v RO zpět u Nery v Nadáši. Pivo, víno, koupačka, nocleh pod širákem.
https://mapy.com/s/cupavajega
69,9/245
24.07.2025 čtvrtek
Jedeme si ke krámu na kafe a pivo. Pečivo nepřivezli, dáváme si kroisanty. A vzhůru do vedra a na kopec. Překonáváme sedlo Piatra Albă. Má jen 400m, ale je to 9 km kopec. Na kopci pauza, hovory s místňákama a sjezd do Pojejena. U krámu občerstvení a jsme v Moldově.
Je asi 40 ve stínu a na kolonádě u Dunaje ani noha. Uléháme pod strom, koupem se v řece. Pak jdu na průzkum, kde maj čevabi a točený pivo. Všude dost draho, ale objevuju pekaru s burkem a lacinou langošárnu (25Kč/ks). Ještě se koupem a v polední výhni jedem na ty produkty. Ještě pivo a nanuk u sámošky a vzhůru do Gerniku.
Míjíme nákupní zonu (Lidl) a šineme se do Moldova Noua. Ospalé městečko s hornickou minulostí. Pak už do lesů a kopců. Míjíme apokalyptické opuštěné doly a za pár serpentin jsme u stezky směr Cascada Burăul Mare.
A je to supr štace! Vodopád se řítí po travertínovém svahu do koupací laguny. Tak tam hned lezem. Osvěženi pokračujem do Padina Matei.
Další pivo cola a nanuk u krámu s domorodci a už jen 2km nahoru na odb. směr Gernik. Klesající cesta se mění v šotolinu, ale povrch dobrý. Znal jsem cestu jen odspodu od Sičevice a tahle je o mnoho lepší. Hřiště (vhodné k táboření), nový penzion a jsme ve vsi.
Nejdřív se ptám, kde bydlej Nejedlí. U nich jsem před deseti lety pomáhal sklízet seno. Doklepem se na babičku, děda s kterým jsem makal už ani nevylejzá. Nepamatuje si mne a je to smutný stáří. Děti daleko v Čechách. Práci okolo domu už skoro nezvládaj. No dej Bůh štěstí.
Doporučuje nám ať se ubytujem u Marušky Boudový. Doptáme se na ten dům. Je to naproti krámu - pekárně. Má tu Čechy na stravu a byt, ale ještě vlastní domek kdesi dole za hospodou, směr Filipova díra. Tak vyjednáváme nocleh bez jídla za 700kč na dvě noci. Domek je prej otevřenej, tady se nekrade, tak ať si tam jedem.
A jsme tam. Útulnej bílej domeček v chládku u potoka. Kuchyň, sprcha, ložnice. Pro nás ráj. Očista a vzhůru do hospody!
Sedíme s Robertem, kerej tady koupil domek. Je to právník z Čech a bydlí tu většinu roku. Vedle je parta čtyřkolkářů. Taky tu koupili dům. Maj tu točenou Timisoaru asi za 35 Kč a místní starosta nás hostí domácí višňovkou. Klábosíme tam do tmy. Lepší závěr dne si nemůžem přát.
https://mapy.com/s/pejafuguhe
48,1/946
25.07.2025 pátek
Poklidné ráno. Snídáme zbytky ze včerejška. Máme vyjednanej chleba v hospodě. Přivezou ho až v jedenáct z údolí. Místní pekárna funguje jiný dny.
Jdem se podívat do Filipovy díry. Pod ní je vyvěračka křišťálový vody - zdroj pro půlku vsi. Potom dolů vesnicí ke kostelu, na křížovou cestu (pod ní stodola, kde by se dalo nocovat) a ještě níže ke mlýnku U Němečků a zpátky k hospodě pro chleba a na kafe. Kupujem sejr naproti u Piečků (… pěkně drahej) a siesta v domku.
Zas je přes 40st. a my se vydáváme vsí ke hřbitovu a přes pláně sešup k vodenicím U Petra. Už jsou řádně zchátralé a zarostlé. Občas se prý snad jedna používá. Ty tam jsou časy, když jsem na vlasní oči viděl běžnej provoz. Ale to je 25 let zpátky. Místo je to furt kouzelné. Válíme se tu, koupem, pak přijdou hlučný rodinky.
Vyklízíme pole a plahočíme se neskutečným vedrem zpět. Stavujem se ještě v pekárně na pivo a od sympatického majitele kupujem další sejr. Podstatně levněji než ráno u Piečků. Zas oddych na cimře, sejrovej večírek a hurá do hospody.
Dnes to tu tak nežije, místní grilujou u někoho na zahradě. Po pár pivech jdeme spát.
https://mapy.com/s/fazalelofo
6,8/257
26.07.2025 sobota
Balíme. V 11 jsme v hospodě na kafe a valíme po šotolině dolů do Sičevice. Zde narážíme na svatbu. Ulice zapchatá účastníky, hraje muzika, dostáváme hlt kořalky na zdraví svatebčanů a ukrýváme se před vedrem na terase nálevny.
Občerstveni pokračujem ke klášteru Mănăstirea Gornea. berem zde svatou vodu, mácháme v ní i trika. Zas je přes 40. Trika jsou za 10 min suchá.
Jsme u Dunaje. Prohlížíme flek u odb. na Liborajdinu. Zavřené infocentrum, plac ve stínu u Dunaje, dalo by se zde spát. Zašíváme se na mysu o pár metrů dál naproti kempu Route 57. Riviéra ve stínu stromů, na břehu veletoku. Nikde nikdo. Dvě hodiny se rekreujem.
Vyjíždíme a nějak se zatahuje. Uháníme co to dá. Nad obrovskou 6km širokou lagunou Dunaje hřmí. Vypadá to jak bouře nad mořem. Z moře ční Babakaj:
Osamocená skála čnící z vod Dunaje v blízkosti obce Coronini. Legenda vypráví, že turecký správce Moldovy nechal na skále vysadit jednu ze svých sedmi manželek jménem Zuleika, protože se mu pokusila utéct s maďarským šlechticem. Žena se měla na nepřístupné skále „káti ze svých hříchů“. Zachránil ji však její milenec, který měl navíc později možnost se krutému manželovi pomstít. Když byl manžel v boji smrtelně zraněn, oznámil mu vítězný milenec, že Zuleika žije a stala se křesťankou. Inspirací pro vznik této legendy zřejmě byl český výklad tureckého názvu skály (podobnost kořenů slov „kaj“ a „káti se“).
Stíháme dojet do Coronini. Marně hledáme krám. Nakonec ho po poradě s místními nacházíme. Není vůbec vidět, nemá verandu, jak jsme zvyklí. Začíná lejt. Majitel nás naštěstí nechává vevnitř. Kafe, pivo, kola. Bouře nepřestává. Posílá nás do skladu za krám. Je to trochu obytný, u stolu je jeho rodina. Sedíme zde s nimi a čekáme, až to přejde. Konečně se to zmírňuje, děkujem a pokračujem na odbočku na Svatou Helenu. U obrovského kříže točíme do kopce, pomalu stoupáme k vrtulím na obzoru a za chvíli jsme v Heleně.
Šup na terasu u hospody. Maj točený pivo za 32. Ještě jedu na průzkum po okolí. Žádnou střechu pro turisty nenacházím. Ale vedle hospody je nedobudované hřiště, kontejnery a obří přístřešek.
Hospoda v osm zavírá, tak ještě jedem k tý novodobější kousek níže. Je kombinovaná s kempem a je zde draho. V bouřce přestal jít proud, ale pivo teče. Tak jen jedno. Je za 45. Za nocleh pod verandou by chtěla šéfová zaplatit. Jdem spát ke kontejnerům.
Po půlnoci přichází tlupa mladejch. Dobu halasej a konečně taky spěj. Pojedou s námi ráno busem.
https://mapy.com/s/camolageda
37/284
27.07.2025 neděle
Budíček v 5:30. Sedíme na návsi, bus nikde. V 6:20 přijede Hrůza s tím, že řidič visí u Bígru. Po včerejší bouři stromy pře cestu. Asi v sedm přijíždí bus. Vyrážíme v 7:30. Cena osoba + bicykl do Brna 2500. Žádná láce. Sundáváme kola a cpem do podpalubí, místa dost. Stavíme hned v Moldově u benzinky a přibíráme tlupu Brontosaurů, co brigádničili v Bígru. Autobus je skoro plný.
Nikde se nestaví, Temešvár míjíme po obchvatech. Tak nákupy tovaru nebudou. Hranice profrčíme. Už i RO je v Šengenu. Zajíždí do centra Bratislavy, ale v Brně nás vyhazuje v Olympii v Modřicích, že centrum je rozkopaný. Dost na hovno. Měl jet až tam. Celou cestu lilo, teď naštěstí ne. Pojedem 6 km na kole na hlavák.
Stíháme rychlík do Třebový. Měl jsem rezervaci na dva co jedou po hodině. Druhej jde zrušit až 10 min do odjezdu.
Z Třebový zas na kole do Ústí n.O..
Auto je na svém místě, v 10 večer jsme doma.
https://mapy.com/s/puhatacebo
5,8/12
https://mapy.com/s/mokulageje
11,5/28
Celkem 593,8 km/ 5061 m převýšení nahoru