... krásnější než hory můžou být jen hory ...

Fotky jsou ZDE

29.03.24 so

Večer jedeme Ťapkou do Prahy k ségře od Adri.

30.03.24 ne

Budíček ve 4, zrovna se mění čas na letní, tak jsme se moc nevyspali. 

Jedem prvním metrem a v 5:40 jsme na letišti. Letí to v sedm, ale v pohodě stíháme. 

V 8:45 vystupujem v Tiraně. Vše bez problémů. Je nádherně, asi 20 st.. Měníme prachy hned u pásů, ale chyba! Lepší kurs a méně byrokracie je až v hale - směnárna Iliria. Bankomaty nehorázný poplatek, platba kartou ani v supermárketech. Pak nákup mobil karty u operátora One. Za 13e 2GB na měsíc. Fronta jako kráva. Pět přepážek a jede jedna. 

Jdem po rušné výpadovce a za kruháčem a benzínkou stopujem. Bere nás místňák 3km na křižovatku do Ahmetaq. Kousek k mešitě do kafany. První kafe a pivo Peja. Ceny lidové - kafe všude mimo turist. centra 50-60, pivo 100-120. Za korunu jsou necelé 4 lek. 

Od mešity kousek vilkami a prudce do kopce. Končí asfalt a po pěšinách se prodíráme roštím diretkou rovnou na hrad Prezë. Krásné místo s výhledem na Tiranu, Fushë-Krujë a zasněžené hory v dáli. Chvíli tu lelkujem, další kafe a pivo v domorodé kafaně pod hradem a pešo po asfaltě do kopečků. Kličkujem za poslední vilky a po polňačkách a zkratkách dosahujem hřebenovky 200m.n.m. Erodované kopečky, pískovec, borovice, duby, roští. Docela malebné a už zelené. Dojem kazí jen bordel nasypanej skoro do každý strže. 

Cestu v závěru lemují velké čaučeskovy bunkry. V jednom bydlí pastevec se svými stády. Stáda ovcí i potkáváme, naštěstí je pastevec po ruce a pacifikuje nervózní psiska. Taky procházíme přímo salaší. Bydlej v kamenných chyžích a psi naštěstí na řetěze. 

Scházíme směr přehrada a moře v dáli. Potkáváme dědu s valaškou. Jde z pole a stále nám něco povídá. Je s ním sranda, ničemu nerozumíme. Naznačujem, že se jdem koupat do přehrady. Tomu rozumí. 

Voda jakž-takž čistá, koupem se nahatý, baráky nedaleko, no snad nás neukamenujou. 

Pak ještě kousek a jsme na hlavní. A hned tu je bio cukrárna. Trochu se bojíme bio, ale zmrzlina skvělá a laciná a burek za 60 dobrej, ale už studenej. Spousta baklav, dortů, zákusků, oči přecházej. Místní nakupujou ve velkým. 

Stopujem dál a hned nás bere parta chlapů na výletě. Jedou jinam, ale berou nás 12km do letoviska Fushe Drac. Jsme u moře a klasickej plážovej blevajz. Všude resorty, přístup k vodě jen někde, dlouuuhááá pláž pokrytá bordelem, chaluhama, petflaškama. Předsezónní úklid ještě nenastal. 

Ve vyjedenym kiosku kupujem pivo za nehorázných 200lek. Ptám se i na místní víno, ale chce asi 100kč za pulitr. Klasická turistická zlodějina, tak nic. 

Stmívá se. Jdem kolem restaurací a po pláži až na konec ke skalám. Konečně trochu hezčí místo, zavřený kemp, dřevěné altánky. Západ slunce nad bouřícím mořem. Tady budem bydlet. 

01.04.24 po

Velikonoce. Už v sedm kolem nás choděj rybáři kamsi za roh ke svým loďkám. Objevujem otevřené wc s tekoucí vodou. Dělníci tu dělaj nový parking a zrovna najížděj do práce. 

V osm vyrážíme podle moře. Jen kousek kamenité pláže a nad tím pískovcové srázy. Po 500m docházíme k přístavišti rybářů a za dalších 1500m na místo, kde jdou srázy přímo do moře, takže konec výletu. Asi dvě hod. se válíme na relativně čistým kusu písečné pláže, koupání, opalování. 

Vracíme se 500m a po cestě proti proudu potůčku mizíme v zeleni. Je tu malá tůňka plná žab a želv. Údolíčko se větví a s ním i zvířecí stezky. V dálce na kopcích vidíme vesnici. Vybíráme nejvyšlapanější stezku a doufáme, že do ní dojdem. Po prodírání houštím se ocitáme na širší cestě a ta nás vyvede na konci Shetaj. 

Chytáme stop 1,5km a jsme u kafany. Kafe, pivo, cola za lidové ceny a pokračujem po asfaltě směr mys Rodonit. Ještě jeden krátký stop a jsme u supermárketu v pustině. Ceny stejně nehorázné, jak včera u pláže. Každá položka 50kč. Berem jen pivo a nanuk. 

Kousek pešo a další stop, teď už až do cíle. Cestou je mýtná brána. Cena 50kč /os. Ale kluk s holkou, co nás vezou, vyjednaj že se nic neplatí. Z parkingu jdem ke kapličce u moře. Je opravená, otevřená a hlídá to zřízenec. Před ní pramínek železité vody. Krásné místo a pláž za kapličkou taky. Relativně méně bordelu a píseček. Ale bunkry u pláže bordelem přetejkaj. Místních docela dost - jsou velikonoce. 

Přikrejváme rance do roští a jdem na lehko na pevnost Rodonit. Úzká šije, vysoké útesy do moře. Kemp i všechny bary co jsou v mapě, zavřené - vybydlené. Asi je zahubil kovid. Je tu pás velkých i malých bunkrů, kasárenské baráky. Určitě to za Hodži bylo nepřístupné vojenské pásmo. Pevnost je na nejúžším bodě. Pěkné místo. 

Vracíme s k rancům a jdem na pláž. Lavička přímo ve vodě, koupačka, večeře, západ slunce. Už jsme tu skoro sami, jen asi dva obytňáky. Zašíváme se kus od cesty do dřevěného altánku naproti kapličce. Sloužil jako bar a napočítali jsme 12ks el. zásuvek. Stačí cvrnknout do jističe a je to pod proudem! Tak nabíjíme. Čaj s rumem a jdem spát. Je skoro tropická noc. 

02.04.24 út

V noci vichřice, ale altánek nás chrání. A prší a střecha děravá. Hážem přes sebe pláštěnky. Naštěstí fronta odchází a je lépe. Ráno v sedm se nám nechce vylejzat. Spí se tu fakt dobře. 

Ochladilo se, ale je hezky. Opouštíme mys, mýtná závora se zvedá, zdravíme obsluhu a šlapem asfalt. Za 3km konečně auto a vezem se do Shetaje. A zas kousek pešo a stop do Drače a zas pešo a stop do Ishëm. Konečně kafana, pekárna, mešita, domorodci. Snídáme v kafaně a další kousek stopem. Potom scházíme prudkou asfaltku na hlavní a jsme v nížině na dosah Fushë-Krujë. Mávnem na dodávku a je to bus do města. Za 100lek vystupujem v centru. 

Velké rušné město a my přímo u tržnice. Kupujem olivy z velkopytle, kus sejra. Rajčata dostáváme zdarma. Výbornej burek a pivo, za rohem kavárna a pekárna George W. Bush. Později zjišťuju, že prezident město a tyto podniky navštívil v r.2007. Dalším busem do Kruje. Stojí to 100lek/os a jede to každou hodinu. 

Je jedna, ubytování máme od tří. Aspoň si tam dáme rance, esli budou doma. Nacházíme zkratku po schodech přímo do ulice Rruga Kacanve k Appartamento Kruje Meca. Je to byt v malym činžáku a dovedli nás tam děti z vedlejšího. Majitelka bydlí o patro vejš,  už nás vítá a ubytovat se můžem hned. Máme docela luxusní byt, kde by se vyspalo šest lidí. Domluva probíhá na telefonu, přes její dceru co umí anglicky. Hned to platíme (33,50e), dostáváme klíče a bydlíme. Ale jen chvilku, jdem totiž na vyhlídku nad městem. 

Kruje a hrad leží ve svahu 600m.n.m. a nad ním se tyčí skalnatá vápencová bariera s hřebenem přes 1000m. Vede tam prastará příkrá stezka, končící u ještě staršího skalního kláštera a zavřenejch vyhlídkovejch hospod. Je to jen 4km a lezem tam dvě hodiny. Přesto, že jsme si na startu dali kafe, docházíme tam úplně vysílený. Počasí se nám zkazilo, leží tu mrak, mlha, zima. Prohlídka jeskyně s klášterem, pramen zdravý vody a domorodec v pravoslavný modlitebně. Hlídá to tu, furt něco brebentí a nabízá kafe z džezvy za které nic nechce. Dávám mu 100lek a už se kafe vaří. 

Opouštíme vyhlídky a šup dolů. Vyjasnilo se, skvělé výhledy. Docházíme zpět do baru, kde jsme měli startovní kafe. Pán tu má totiž vyvěšeno menu s lidovými cenami. Zjišťujeme co je co. Polovina jídel stejně není, dáváme si pilaf a kjufty a je to dobrota. Jo a taky rakiji, páč frťák stojí 60lek a je to deci! 

Spokojeni se ploužíme ulicemi, v supermárketu kupujem víno a pivo a šup na balkón v naší vilce. Západ slunce nad nížinou a za kopečky v dáli moře. Krása.

03.04.24 st

V noci ze nám podařilo ukopnout čelo postele, to byla rána! Ne že bychom tak řádili, ale albánští výrobci to přichytili tak fórově, že to jinak dopadnout nemohlo. 

Jdem na burek a na hrad. Procházíme starobylou uličkou - turistickým bazarem a jsme tu. Krásně zrekonstruovaný hrad a kolem obydlené staré město. Dalo by se bydlet přímo tu, což také hodně turistů činí. Prohlídka pamětihodností a zpět do uliček a centra. Další burek a chleba. I tady byl Bush a pekárna nese jeho jméno. 

V 11 si berem rance a jdem na bus. Z centra Fushë-Krujë další bus směr Tirana. Každou hodinu jede linka Fushë-Krujë - Rinas - Tirana. Rinas je zastávka na letišti. Cena 100lek/os. V 13:20 jsme tam, ležíme na trávníčku pod olivovníkem přímo u vstupu do letiště a už jen čekáme na cestu domů. 

Vše v poho, na čas jsme v Praze. Ťapka na svém místě. V sedm vyjíždíme a v 9 doma. 

Příště znovu a na hory.