Kokořínsko 2024
Fotky jsou ZDE
14.06.2024 pátek
Autem odpo do Okna. Vlak do Lípy - má sekeru snad půl hodiny, ale další do Úštěku na něj čeká. Vylejzám zde a vynechávám nádražku. Peláším hned do centra, do bufetu na náměstí. K jídlu už nic nemaj, kupuju rohlik a paštiku a už stoupám na výhledoviště - piknikoviště pod Budinou. Známou cestou pod Helfenburk a Hradeckým dolem na kopec a do Skalky. A konečně jsem v legendární Lesní hospůdce Na Skalce. Svijany za docela lidovou cenu. Srdcovka všech trempů, kerý nenáviděj Otakara Březinu. Taky tady na něj visí na každým rohu zatykač. Pár trempů už se tu občerstvuje a další přijížděj ne vlakem či na koni, ale autama. Docházej i dvě krásný holky, co sem s nima jel vlakem. Ale to se mě už bohužel netýká. Poslouchám odborný debaty o místních bivacích, kam se postupně skupinky vydávaj. A já taky mizím do skal. Jdu kus po modré a pak po červené a dumám, kam se zavrtám, když místní znalci už asi vše obsadili. Docházím až těsně před Husu. Je to tu krásný, pískovcové plotny a věžičky, borový háj. Na hřebínku nacházím idylickou plošinku a stavím si přístřešek. Je krásně, teplo, svítí měsíc. Dobrou.
15.06.2024 sobota
Vyrážím po hřebínku a na konci nacházím staré ohniště. V plechovce od piva hřeju vodu na čaj a po snídani klesám zpět na Husí cestu k přístřešku Pod Husou. Dalo by se tu krásně spát a kupodivu tu nikdo není. Kopíruju Martinské stěny, moc hezké místo. Stále po Husí cestě až k odbočce na Čáp. Po svačině na Čápu do Pavliček. Nějak se zatáhlo a mrholí. Chvilku čekám v altánku a potom peláším dál do Zakšína. Do mé oblíbené nálevny Hospůdka Stáj Zakšín. Starej tremp co tu točí Cvikov za lidovku zná osobně Marko Čermáka, kerej sem jezdí na potlachy. Vystupoval i v dokumentu, kerej o něm natočila ČT. V hospodě - stáji je zima jak v morně, tak zalejzám pod střechu fungl novýho altánku. Sedí ti nějaká hezká holka s malou dcerou a hrajou šachy. Ve stáji si sušej stan, páč tu v noci sprchlo a i teď mrholí. Tak ještě jedno pivo. Po té balej a nosej věci do auta, přestává mrholit, tak i já starttuju známou trasou na Pustý zámek a Rač. No a když vylezu na zámek sedí tu zas ta krasavice a hřejou si v ešusu párečky-striptýzky. Tak ahoj. Vy se teda máte, já se chystám svačit až na Rači. No asi vypadám dost hladově už teď, dcerka párečky už nemůže, tak jeden dostávám. Loučím se a jdu dál na vyhlídku na Rač. Počasí se zlepšilo, sosám studený kafe a kochám se . A už je tu mám zas. Dcerka sbírá do ešusu borůvky a mamka si dělá kafe na sousední skále, k tomu něco kouše. Tak na ní halekám, co to jí a prej rohlik. Tak ji nabízím půlku Horalky. Stejná krevní skupina, jsem zamilovanej. A už sedím u ní a ládujem se. Jmenuje se Sofie a je z Prahy. Na statku stanovali v koňskejch ohradách. Povídáme si o cestování a tak. Ptám se ji, esli to dcerku baví, je jí asi pět a si myslím, že nějaký stanování je pro ni pěknej vopruz a nuda. Opak je ale pravdou. Prej byli i v Řecku v luxusním hotelu u moře, ale ve školce vyprávěla jen o stanování v Sedmihorkách. No nerad se loučím a zadumán odcházím. Potácím se do Nedvězí a to moc zajímavou cestou zatesanou do skal a po pláních po modré do Střezivojic. Prohlížím skalní byty před vsí. Dalo by se tu spát, ale není to moc útulné. Hospoda ve Střezivojicích obležená partou mladejch i starejch na puťáku a ceny ne lidové, ale turistické. No jedno si dávám a putuji zpět na žlutou. Ta se vine pod skalními stěnami Kokořínské rokle. Pere zde sluníčko a cesta je zajímavá a nekonečná. Už jsem uťapal spoustu km a mám toho plný kecky. Konečně vylejzám na převaž Zbrázděný vrch a padám pod skalní stěny Stěna Bílých skal. Je zde pramen a zachovalá trempská osada. Ohniště, totemy, přístřešek. Jsem tu sám. Ohýnek, buřty, čaj s rumem, umejt nohy, zuby a spát.
16.06.2024 neděle
Sházím do Konrádova a škrábu se zkratkou naproti na Zkamenělý zámek. Zajímavá skalka na skalní terase s jeskyní na spaní a pozůstatky hradu. Moc hezký. Snídám, opaluju se a pokračuju směr Houska. Hospůdka Na konci sil otvírá až odpo, tak docházím Mirečkovou roklí do Kruhu. Zachovalé Dřevěnice ve skalnatém údolí a na konci Osvěžovna v Kruhu. Bufet s cenami nového typu, ale co se dá dělat, lepší už to nebude. Ale maj to tu hezký. Pivu razím po silnici ve vedriu do Žďáru. Ještě hezčí vesnička částečně ve skalním údolí. Po červené na hlavní, kousek po ní a jsem na Poštovní cestě. Po žluté už jen kousek do Okna k autu.