Automobilový zájezd do Jugoslávije 20.10. - 29.10.2023
Fotky jsou ZDE
Automobilový zájezd do Jugoslávije 20.10. - 29.10.2023
20.10.2023 pá
V pátek odpo skáčem do plechovky a jedem do Vrbovce. Ve vinicích u cesty je krásný turistický altánek. Parkujem tu vůz a pelášíme zpět ke sklípkům, páč tam byl vidět pohyb. Ujímá se nás rozjuchaná parta vinopijců a jsou to krajané z Nasavrk - rehabilitační pracovníci, kteří se tu opíjejí na pozvání svého vyléčeného pacienta. Paní vinařka nás provádí sklípkem a ochutnáváme pár skleniček vzorků.
Potom se společnost odebírá do Vrbovce na hřiště, kde vrcholí holovínská párty. Chytáme jen chvost (... poslední piva) a seznamujem se s místním borcem, který vyrůstal v Trutnově v Horňáku (s mým známým bendžistou Karlem Čapkem) a přes Špindl to na své životní pouti dotáhl až na Jižní Moravu. Inu svět je malej a o náhody v něm není nouze. Plni dojmů a zážitků uléháme do Ťapky.
21.10.2023 so
Řítíme se Rakouskem a kousek za Vídní zastavujeme u Pittentaler Klettersteig. Krásné místo u říčky na okraji obce a nad námi vápencový kopec se zříceninou Ruine Türkensturz.
Feráta je pro mě poněkud náročná - příliš vzdušné, ale krása. Holky už čekaj na hradě. Pěkné místo, výhledy. Dalo by se dojít po hřebeni ještě na Burg Seebenstein, ale není čas.
Pelášíme dolů, mácháme se v potoce a po svačině svištíme na další ferátu
7 Summits Klettersteig. Ukryto v lesních stráních několik na sebe navazujících skalek. Expozice žádná, ale je to hezký, docela dlouhý a místy se musí i zabrat. Tonka a já jsme nadšeni, Adri ne.
Spěcháme dál, prosvištíme Klagenfurt, nakupujem proviant na večeři a zítřek a za tmy jsme na hřišti u Untenbergeru. Je zataženo, zima. Ohřejváme párečky, čajík, pár piv a dobrou.
22.10.2023 ne
Z mlh se vynořují alpské štíty pod který se máme s Ťapkou vydrápat.
Kaňony, vostrý, prudký serpošky, tunel a jsme na parkovišti v sedle Ljubelj. Už teď v 9 tu je skoro plno. Zima, asi 7st. ale polojasno. Nad námi se tyčí skalní vrcholy Karavanek.
Scházíme po silnici 700m k odbočce na planinu Korošnica. Prudce bukovým lesem a konečně ohrady pro dobytek, louky a salaš. Okolo defilé štítů. Na jeden z nich chci vylízt.
Nejdříve ale posezení u salaše, vítr, chladno. Ale vylejzá správce a za chvíli už sedíme v teplým bufetu. Kafe za 2e, něco z vlastních zásob a peláším na velehoru Veliki vrh (2088 m). Holky jdou do sedla za Košutici a přímo na Loibl Pass (1367 m) a k autu.
Stoupám do Hainschsattel (1701 m) a hned začíná feráta na velehoru. Opravdu zvostra. Mizím v mlze a sápu se kuloárem po lanech a kramnlích vzhůru. Po 300 m se vyleze na pěšinky a hřebínky mířící k vrcholu. Fučí, mlha. Vlaju ve větru a dobívám kótu 2088 m. Ze sedla 30min.
Foto a otočka zpět. Hlavně opatrně, expozice je místy značná. Konečně lana a jistota. Čas dolů stejnej.
Mířím na druhou stranu sedla na Korošnici. Taky vápencová velehora, místy expozice, místy lana. Ale už je sluníčko a pohoda. Potkávám tlupu rakouských turistek a taky pár dalších horalů a už skáču dolů do sedla 1673m.
Potom už krásný travnatý hřebínek. Bohužel končí sešupem do bučiny. Všude mokrý listí a po něm akrobatická jízda směr chata v Loibl Pass. Konečně stará silnice a sedlo. Už jen serpoškama na parkoviště. Jsou tří odpo a holky už tu 20min čekaj. Tak to sem si teda splnil.
Pozvolné klesání do Slovinska. Těsně přen Ljubljanou odbočujem na Brod a Vikrče. Parkoviště u hospody je zalígrovaný (hospoda mimo provoz). Necháváme Ťapku kousek níž nedaleko nástupu na zelenou značku směr Šmarna gora. Náš cíl je ale feráta Pagačnikova pot. Je to tu lezecká oblast a po chvilce bloudění nacházíme i start naší feráty.
Pohodová cesta skalním kuloárem a po vápencových skalách. Je krásně, teplo, takže si to užíváme. Sestupujem cestou Westrova pot a je to opravdu zWostra kolmo dolů po skalkách.
Sjíždíme do centra Brodu a stíháme burek v pekárně. Dobrota.
Parkujem u Sávy u vstupu do kajakářského areálu. Je ale dost vymydlenej poslední povodní. Jedná se o mohutné slapy řeky Sávy, kerý se daj částečně ovládat jezem na začátku. Velkolepá kaskáda. Jdem kus proti proudu a nacházíme klidnější kout abychom se mohli omejt.
Pak už jen debužírování s flaškou vína přímo na parkingu. Už skoro za tmy nás ještě dvakrát navštěvuje zmatená paní, že v tom místě, kde jsme, ztratila novej mobil. Ne opravdu jsme sem nepřijeli sbírat mobily. Dobrou noc.
23.10.2023 po
Brzo ráno odjezd. Snídaně u Lidlu a šup do Chorvatska.
Svištíme po dálnicích směr Murter. Kousek před ním odbočujem do osady Prosika.
Zalejzáme na betonové molo a skáčem do moře. Vydržíme se rekreovat dvě hoďky a potom jdeme na procházku pobřežím.
Se západem slunce přemisťujem Ťapku na skrytější kout přímo u moře a doufáme, že nás nějakej prudič nevyhodí. Ale prudí jen komáři.
Špagáty, sejr, víno a dobrou.
24.10.2023 ut
Odjezd na Murter. Přejíždíme padací most, nakupujem v Tommy a parkujem u přístavu Čigrada.
Nad námi je kopec Raduč - vyhlídkové místo. Stoupáme na vrch. Je to strategický bod, kde Chorvaté vybudovali před 2,. válkou bunkry a palebný postavení - báli se Italů. Dá se to prolejzat, což jsme taky s Tonkou provedli. Ale vylezli jsme na opačný straně hory. Adri se zatím u vstupu mohla zbláznit, že jsme ztracený.
Hurá k moři. Je vichr a velké vlny, žádnej hic. Přesto vydržíme rekreaci zase dvě hodiny.
Podvečer a západ slunce trávíme s lahví vína na lavičce u zavřený hospody (... dá se tu nabrat voda). Nocleh na opuštěným parkovišti, kde se normálně vybírá 7e.
25.10.2023 st
Jedeme do vnitrozemí. V plánu je Via ferrata Čikola. I s mapou.cz dokážu zabloudit, tak nejdřív vymetem kaňon řeky Krka.
Parkujem u Bogatič (budka výběrčího v tuto roční dobu prázdná) a přes jeskyni Ožidana pečina sestupujem dolů k řece. Slapy podobné těm na Plitvicích. Krása. Docházíme k silnici, ale na prohlídku spodních vodopádů nejdem, je tam vstupné. Stoupáme ostře po plotnách (... v mapě žebříky) nad kaňon. Po pláni běžím na asfalt a k autu. Holky pak naberu cestou.
Pokračujem k Čikole. Pěkné parkoviště u silnice (.. dobrý na nocleh, ale bez vody). Po pláni ke hraně kaňonu. Řeka je hluboko pod námi a je vyschlá. Za druhou vyhlídkou a nástupem na ZipLine jde jedna z cestiček dolů do kaňonu - nástup na ferátu. S námi jdou lezci a zůstávají u prvních ploten. Všude vynejtované lezecké cesty. Pešinka vede stěnou kaňonu nahoru dolu. Místy jištěno, místy kousek opravdové feráty, hlavně v druhé půlce. Dá se to i bez jištění. Je to hezký, ale hodně dlouhý. Trávíme zde dvě hodiny, pak nahoru na pláň a co nejrychleji k autu. Trvá to hodinu.
Zatahuje se a začíná pršet. To už ale upalujem plechovkou dál k místu Zrmanja Vrelo. Prší jen chvilku, ale je šero, nevlídno. Ve strašidelné tmě sjíždíme z hlavní na uzoučkou asfaltku do hlubokého údolí. Nacházíme loučku hned u silnice, řeka hučí pod námi, no už se v ní nevykoupem.
Na pánvičce pečem rybu koupenou v márketu. Rozmatlá se nám na kaši, ale i tak dobrý. Nemytý skáčem do spacáků. Do střechy bubnuje v přívalech celou noc déšť.
26.10.2023 čt
Zataženo, zima, tma. Všude potoky vody. Jdu se podívat na rozvodněnou Zrmanju a potom opouštíne deštivé údolí. Na další ferátu a skloniště Crnoopac nemá cenu jezdit. Hezky má bejt jen u moře, tak se tam vracíme.
Zastavujenm na parkovišti u Amfiteatar Burnum a snídáme. Už je 17st a ne 10 jak u řeky. Nakupujem dobroty v Plodine a dojíždíme znovu do přístavu Čigrada.
Je docela hezky, vyrážíme na výlet podle moře do centra Murteru. Kus za rohem už je vedro a jdem se koupat. Vydržíme asi hodinu a docházíme do přístavu. Šmejdíme městečkem, ládujem se burkama, kafe, nákup dobrot a zpět. Moře se rozbouřilo, válíme se na skalách a pozorujem ten cirkus.
Potom pobytovka u auta a k večeru lavička u hospody. Vedle tábořej čehúni s obytňákem.
Přichází majitel hospody a chce těch 7e za parking, ale i za předminulou noc, takže 14. Nakonec se shodnem na 10e a je klid. Šak je po sezoně nééé?
Víno, olivy, sejr, Tonka si píše úkoly, slunce zapadá do moře. Chvíli mastíme karty a šup do Ťapky.
27.10.2023 pá
Opouštíme pobřeží a vedlejšíma míříme na sedlo Prezid (766 m). Přejíždíme rozvodněnou Zrmanju a sjíždíme ke klašteru Krupa. Tady je řeka vylitá ze břehů, louky zatopený a voda se sotva vejde pod historické mosty.
Stoupáme do sedla a nahoře je skutečné peklo s lijákem, mlhou, vichrem. Výletovat na feratu Veliki Bat a skalní okruh Crnopac by se vydal leda šílenec.
Sjíždíme do vnitrozemí, obědujen burek v Gospiči, prosvištíme kolem Plitviček a jsme v Slunj.
Scházíme ke slapům na řece Korana. Počasí už hezký. Prohlídkovej okruh vytuněnej s peněz EU. Vše za prachy, ale dá se i bez nich.
Dáváme si kafe za 0,90e v bufetu na příležitostné tržnici, kde parkujem. Jmenuje se to Pećenjarnica "Jure" a je to jedinej lidově demokratickej bufáč co jsme cestou po YU potkali. Pečená ryba za 2,50e a místńáci popíjející lahváče a rakiji.
Uháníme klikatou silničkou po proudu Mrežnice až k místu u mlejna baby jagy, kde jsme pře dvaceti lety tábořili a vodačili s partou kanarádů (... taky nám tam uplaval karton piv ...). Tenkrár to byla pustina.
Dnes cestu lemují vodácké agentury a na místě mlejna je zalígrovanej kemp Robinson. Apokalyptická hrůza s polystyrenovejma obříma skulpturama ksichtů a jinejch obludností a spoustou chatrčí. Vše umocňuje temná obloha a šero. Tady bych se věru rekreovat nechtěl.
Na druhou stranu mostu se dá ale zajet na louku, která taky slouží jako tábořiště, ale jen v sezoně. Krásná místo, řeka na dosah. Jdem se vykoupat a pak pečem na pánvi čevabi zakoupené v márketu. Jsou vynikající. Vylejzá měsíc a je zima.
28.10.2023 so
Klikatejma silničkami krajem závrtů na hlavní a do Subotice. Poslední nákup a burek v Plodine.
Najíždíme na dálnici a opouštíme Chorvatsko. V dešti profrčíme Slovinsko a v Rakousku už je zas hezky. Tak ještě nějakej výlet.
Usilovným pícháním do map.cz objevuji feráty v dosahu naší trasy. Těsně před Vídní a jmenuje se to Hanselsteig. Je to ve vápencové bariéře prošpikované skalními stěnami, jeskyněmi, turistickými stezkami a krátkými ferátkami.
Moc hezká lehká trasa na sluníčku se skvělými výhledy. I dolů se schází kousek po jištěné ferátce. Jak by řekli Cimrmani: Je to taková hezká tečka za tím naším výletem.
Po tmě se řítíme krz Vídeň, chceme dosáhnout našeho kempoviště ve Vrbovcích.
V sedm jsme tam. Ale ouha! Dyk je sobota a mají tu "otevřené sklípky". Všude milion aut, dopravu říděj policajti. Musíme dál.
Průjezd Znojmem a parkujem u hřiště v Olbramkostele. Poslední nudle s kečupem a dobrou.
29.10.2023 ne
Dojezd domů.
Celá atrakce pro tři lidi stála 12600 Kč (nafta, dálnice, jídlo, víno, pivo). Na kilometry byla nejdražší dálnice ve Slovinsku. A v Chorvatsku počítaj VW T5 jak dodávku a to byla taky palba. Nafta dražší jen v Rakousku.