Primorska planinarska transverzala (PPT) Černá Hora (MonteNegro) 12.- 16.04.2022
Fotky jsou ZDE
Primorska planinarska transverzala (PPT) Černá Hora (MonteNegro) 12.- 16.04.2022
https://hikingisgood.com/primorska-planinarska-transverzala-ppt-hiking-guide/
https://www.wikiloc.com/wikiloc/map.do?sw=-89.999%2C-179.999&ne=89.999%2C179.999&q=ppt&fitMapToTrails=1&page=1
Dálková trasa převážně v Černé Hoře a převážně nad mořem. Šli jsme kousek z Budvy do Baru cca 70km
12.04.2022 úterý
Plechovkou do WRO. Parkování za 55zl a letíme do Podgorice. Na osobu cca 1500 (jeden ranec do podpalubí). Jsou krásně vidět zasněžená balkánská pohoří a ve 13:30 sme tam.
Je hezky, asi 16 st. Jdem pešo na vlak - zastávka Aerodrom cca 15 min. Vláček směr Bar jede až za hodinu a půl. Tak dalších 15 min na hlavní a u kruháče stopujem směr moře. Jde to blbě, provoz ako sviňa - je tu nájezd pro obchoďák a banka. Ale máme kliku a za půl hoďky nám staví paní. Vezla dceru na letiště a vrací se do Budvy. Zázrak.
Za hodinu nás vypouští v centru u stareho gradu. Beru 90e Revolutem z bankomatu Erste bank. Zdarma, jiná banka chtěla poplatek 5,50e. Kupujem pivo a burek a hurá k moři. Jasno, ale dost fouká. Adri píšou z domu, že Tonka má spalničky. Tak řešíme místní simkartu abysme mohli komunikovat. Žádná karta Telenor for tourist za 5e neexistuje (... takže rady na netu sou starý). Aktuálně nejlevnější je Mtel Tourist 500GB za 10e na 10dní. Maj v každý trafice - pouze data, takže budem volat jen přes WhApp.
Všude hafo rekreantů a to místních a rusky mluvících. Rusáci maj bezvízovej styk. Jdem podle moře až do Kamenova, kde se usalašujem na zdevastovaným nudy koupadle přímo u moře. Pijem víno koupený cestou v márketu, baštíme svačiny a odháníme dotěrný kočky. Usínáme pod šírákem za šumění moře.
13.04.2022 středa
Budíček v 6:30. V 7:30 kupujem proviant na 2 dny (sejr, sudžak, čajna klobasa, chleba) a snídáme na útesu nad mořem. Potom hned vedle na kafe. Ale majitel, že nic, že neteče voda. Kupujem si teda ledovou kávu pivo a limču v krámu a šineme se do sousedního letoviska Pržno. Nákup sme měli udělat tu - márket Voli. Stoupáme od moře k monastiru Praskavice. Krásně zeleno, mír a klid. Pijem kafe (a pivo) a stoupáme cesto Jegorova put k vyhlídce s Češmou. Je jasno a výhledy na krásný Sveti Stefan. Pak kousek civilizací k monastiru Rustovo. Před nim potkáváme snad 2m dlouhýho hada. Pak už serpoškama proti potoku (koupel) na Ogradenicu. Tady zápis do vrcholovky, kaple, voda a další minimonastir. Jeptišky na zahrádce zrovna túrujou kultivátor a pinožej se v záhoncích. Válíme se na lavicích před kapličkou, nohy na stole. Za chvíli je tu krásná jeptiška a povidá ať se nezlobíme, ale nohy dolu. No jsou ve střehu.
Po staré oslí stezce putujem krajinou závrtů a holých skalnatých kopců k další kapličce. Dole u moře bylo zeleno, ale tady šedivo, pokroucené duby ještě neraší. Zato jarní aspekt je v plném proudu. Jdem téměř souvislými porosty různých kytiček. Dondem k lovecké chatě kousek před sedlem se silnicí a tady se asi hodinu válíme. Voda malovaná v mapě tady není - z kohoutku nic neteče. Až u silnice je stará studna - cisterna s docela čistou vodou (no radši přefiltrujem). Tak nabíráme. Stoupáme do hor a pak krkolomná skalní stezka přes vrch Kana a Gomila.
Vrcholová kniha. Famozní výhledy ze skal k moři. Dojdem na svážnici. Zde piknikoviště - výhledoviště a už jen asi 1.5km k bivakovacímu altánu. 500 m před ním teče z pod skály z mini studánky voda přímo na cestu. Nabíráme z kaluže hrníčkem a povyšujem na pitnou. Altán je v hezkém sedýlku, ale už ve stínu. Dost bordel, ale spát se tu dá. Upravuju ohniště a pečeme si housky a sejra. Zapíjíme tatračajem. Nocujem na podlaze, houkaj sovy.
14.04.2022 čtvrtek
Ráno čaj na liháči a v 7:30 přijíždí auto. Vyskakuje lovec se třema krásnejma psama a vypouští je navolno. Mě si nevšímaj a pelášej kamsi ze stráně. Chlap se omlouvá, že nás ruší. Psi se ale vracej (má je řízený anténama na obojcích), dou šmejdit k nám a jeden nám bere celej bohnik chleba, hajzl. Řvu na něj ať to vrátí a naštěstí kořist pouští a chlap nám ji s omluvama vrací. To bysme byli pěkně namydlený, kdyby nám to zblajznul.
Po snídani razíme dál, kousek do nějakýho lomu po staré cestě a potom zas krkolomnýma pěšinkama po šutrech mezi zdmi bývalých pastvin. Vše dávno opuštěné, zarostlé. Dostáváme se do zaniklé osady Popov Do. Některé domy jsou zachovalé, většina ruiny. Zde se ještě občas pase, procházíme přes krásné zelené pastviny. Tenhle úsek tvá asi 1,5 km a potom nahoru dolu obřími závrty a konečně poslední sedlo v dubových křovinách a táhlý sestup na silnici a po ní vzhůru do sedla. Nic tu nejezdí - všichni jezděj tunelem Sozina (osobák 2,50e). Taky kdesi pod náma vede tunel bývalé úzkokolejky. Prý je průchozí, chtěl jsem ho prozkoumat, ale to by bylo na celý den.
V sedle se chvíli válíme a potom pokračujem kolem vybydlených objektů k nové kapličce a dál po horské cestě k potůčku. Očista, nabíráme vodu a stoupáme úbočím vzhůru. Asi po půl hodině konečně plácek s výhledem na Skadarské jezero. Děláme kafe a válíme se. Překonáváme sedýlko u kóty Lonac (1004mnm) a noříme se do stínu. Jsou tu pastviny obklopené houštím a lovecká chatka, okolo balkánskej bordel. Jdu po cestě dál, neb tam je malovanej pramen. Bohužel jen v mapě, nic nenacházíme. Ještě cestou potkám koně, kerýho se bojim obejít, že mě nakopne. Ale nakonec se daří bez úrazu. Bez vody sme namydlený. Adri šmejdí po okolí, já okolo chaty a nikdě žádnej zdroj. A najednou zázrak. Kohoutek u země pod okapem. Šikovný černohorci vyrobili od okapu dolů pozinkovanej hranol na dešťovku. Teď je v něm tak 100l docela čistý vody (no přefiltujem). Blahobyt.
Čistíme ohniště, stavíme stan. Do tmy u ohýnku a do hajan. V noci, podle předpokladu, přichází kůň. Šmejdí okolo a pak nám kouše do stanu. Houknem na něj, lekne se a běží pryč. Za chvilku je zpátky, chvíli šmejdí a je klid. Nad ránem dem čůrat a on leží asi 3m od stanu. Samozřejmě ho vzbudíme a do rána frká okolo.
15.04.2022
Za světla lezem ze stanu a chcem si vyfotit ležícího koně, ale je fuč. Chvíli jdem ještě po sjízdný cestě a potom starý chodník mezi terasami zarostlých pastvin. Rychlost asi 2km/h, takže za hodinu jsme na nádherné horské pláni jako z indiánek. Rybníček brčálník se spoustou žab a zelená prerie obklopená lesy a skalami.
Přecházíme pláně a noříme se do lesa. Cesta se rozdvojuje a jde se vpravo po sotva znatelných značkách (v mapě blbě zakresleno vlevo!). Vybledlé značky třeba bedlivě sledovat, stezka sotva znatelná. Další nekonečné 2km/h. Před Bjelou skalou (919mnm) se cesty opět spojí a už to je pohoda. Mírné stoupání do sedla a bombastické výhledy z kolmých skal až na moře a Bar. Vrcholová kniha. Kocháme se a potom horským chodníkem skalami v serpentinách prudce dolů. Je krutý vedro, asi 30st.
Docházíme k potůčku, travička, nad námi bílé štíty. Šup do potoka a válení na sluníčku. Chtěl bych dojít až na cílovou horu Rumiju (1594mnm), ale je to ještě daleko. I kdybych tu Adri nechal a běžel nalehko, trvalo by to 4h. Chybí nám den. Už musíme sestoupit k moři. Jdeme kousíček po cestě a potom hup kolmo dolů strání po lanech na dno kaňonu. Čistá vodička, vodopádky, skalní stěny. Jdeme dnem rokle a potom kolem krásných zelených teras do druhého údolí a už po silnicích k mostu a vodopádu. Už je tu civilizace a vítá nás Stari Bar s pevností, minarety a rozkopanými uličkami starého města. V ulicích tmaví mafiáni. Scházíme dolu a konečně krám a pivo.
Sedíme ve stínu s domorodcem a pokračujem dále do Čelugy okolo fungl nové obří mešity až na rušnou výpadovku. Kotvíme před pekarou. Pozorujem cvrkot. Skoro každej, kdo jde dovnitř obdaruje žebrající cikánku. Pak se jí chlap ptá, esli má žízeň a co by si dala. Dostává džus z chlaďáku. My si dáváme burek za svý a jdu vedle do Voli na nákup vína a sýra na večer. Potom se přemisťujem do čevabdžinice na malý čevabi. Vedle je zas pekara a před ní vyžranej cigoš asi 12 let. Taky žebrá a skoro od každého dostává. Esli prej má hlad. Dostává picu. Sežere vnitřek a zbytek zahodí.
Vsuvka: Druhej den, když jdem z kopce nad mořem, procházíme cigánskou čtvrtí a marně stíháme rodinku (3 baby a pět harantů) spěchajících do města. Na křižovatce jich část nakládá přepychovej bourák a rozváží na pozice. V autě už sedí ten malej vyžranej cigoš .... Takže vidíme Kusturicův film Dom za vešanje v reálu.
Už je skoro sedmá a pelášíme podle říčky Rikavac vstříct kopcům u moře. Řířka mizí ve skále v tunelu a my lezem po silnici k vysílači. Vysněné travnaté planiny se nekonaj. Jediný hezký plácky jsou okolo hučícího vysílače. Už je tma, měsíc v úplňku, pod námi moře a zářící Bar. Popijem vínko a spíme na podezdívce vysílače.
16.04.2022
Budíček v šest a motáme se po červené značce křovím a skalkama po hřebínku směr kaplička na konci hřebene. Rychlost přesunu padá na 1km/h a je to o přeražení hnát. Konečně cesta ke kapličce. A ouha, jedná se o fungl novej monastírek s čilým provozem jeptišek. Zrovna je nějaká mše. Výhledy na moře se nekonaj. Jen naberem vodu, posedíme a rychle do města k moři.
Krz cigánov, okolo přístavu a blíží se centrum. V pekaře kafe za 0,80 a skvělej piroh s kuřecím a kajmakem. Krz centrum na kolonádu. Fučí a moře je špinavý. O kousek dál je ale čisto. Skáčem do vody, domorodci v péřovkách zíraj. Teplota jako v horskym potoce.
Dopijem víno, dojíme sejr a jdem zpět na vlak. Poslední čevabi a pivo v bufetu kus před vlakáčem. Nákup dobrot dom a už sedíme ve vláčku do Podgorice. Za 2,20 vyhlídková jízda kolem moře a přes Skadarské jezero. Zastávka Aerodrom a za chvilku jsme na letisku. Přebalujem rance a bez problémů odlétáme.
Plechovka je na svém místě, platíme kartou parkovné v automatu a upalujem dom.