... krásnější než hory můžou být jen hory ...

Fotky jsou ZDE

16:06.2022 čt
ve 21:55 odjezd Flixbus Prg-Bled. Bus docela plnej, párkrát se musim šoupnout kvůli rezervačkám. Staví to jen Budějice, Linz, Klagenfurt, naštěstí tu je wc. 

17:06.2022 pá
6:30 konečně Bled. Všude mrtvo. Projdu se k jezeru a do centra. Je tu bankomat, tak zkouším revolut kartu. A funguje to bez poplatků. 

V 7:20 jedu do Jesenice k nemocnici na kraji města. Je tu Mercator. Nákup burek kajmak pivo víno chleba klobása. Ceny asi o třetinu vyšší, phm o pětikorunu nižší. 

Jsem na výpadovce za lídlem a stopuju. Jinak by jel za půl hoďky bus do Kranjskej hory. Busy jezděj všude a často. Po 15 min mi staví krásná holka. Hraje ve Splitu v chorvatském orchestru na hoboj. Planinarka. Šla Slovinskou planinarskou put. Teď jede na pár dní do italských Alp. Vylejzám v Belca na zastávce. 

Docházím na cyklostezku a k řece (Sava Dolinka). Je krásně, křišťálová řeka, okolo hory. Koupu se a objevuju vprostřed řeky hrázku, kde se chladěj 3ks Schwechater bier. Nějaký rakušáci to zapomněli vypit. Tak budu muset já. Válím se na břehu od 9:30 do 13:20. Koupačka a piva. 

Docela zmatlanej ve vedru nastupuju do hor. Proti proudu potoka kolem pily do kamenolomu. Nechci jít okolo bagru co mává lžicej, tak se složitě plazim do stráně a pak přes balvany zpět k potoku. 

Konečně jsem na stezce. Potkávám bikery co tlačej kola dolu (tady bych bikovat nechtěl ...) a cikcakama se dostávám na starou silnici do sedla Annahutte. Furt proti proudu potoka vápencovými skalami, cesta místy zavalená. Za několikerým mostem se pěšinka odpojuje od potoka - zkratka přímo vzhůru. Nekonečné cikcaky. Ve vedru, naštěstí lesem, až do 1600m na hranici s Rakouskem.Zas potkávám bikery a dvojici turistů na těžko, patrně z Čech (nebavili se). Je tu miniaturní bivakovací bouda a pozůstatky horské chaty Annahutte. Sedánky, infotabule o historii boudy a žádná voda. Tu táhnu od spoda 2l. 
Zmožen výstupem tu ležím asi 30min. 

Okolo páté se rozhoduji dojít až na Planina Dovška Rožca. Je to panorama weg (představuji si rovinku ...), neustálé výhledy na Julky, ale přes strašlivou velehoru Kepa 2145m. Vede na ní krkolomná stezka. Nejdřív po exponovaném hřebínku a pak cikcak sutí na vrchol. Fakt záhul (... 2l vody jako zátěž). 

Konečně vrchol, vidím kam to vede dál a bude to záhul furt. Místy lana, nahoru dolu přes sedýlka, kerý mapa.cz nevidí. Po nekonečném stoupání klesání se to uklidňuje. Docházím klečí do ohrad pro dobytek a k pramínku. Mám ho zaznamenanej v mapě, ale nějak sem to přehlíd. Takže tu strašnou dvoukilovou flašku vody táhnu na H.... . 

Ješte pár brdků lesem a krajina se otvírá. Na louce stojí zrekonstruovaná rekreačka z původní salaše. Dokonce rozvod vody do žlabu. Kohoutky sou pryč ale voda kape, hned tam stavím konvičku.

Nikde nikdo. A panoramaweg nezklamala, jsou odsud fantastické výhledy na Triglav. Je cca 20:30h a začíná se to barvit od slunka. Fakt bomba. Rozbíjím tábor na terase. Večeřím víno a kajmak s nejkrásnějším výhledem na hory.

Ujito 15km, převýšení 1783m 
https://mapy.cz/s/losugofoho

18.06.2022 so
Vylejzám v sedm. Jasno, Triglav v mraku. Chci si opíct klobásu, ale už v 7:20 slyším auto a přistává přímo u chalupy. 

Tak se jim zjevuju. Dobro jutro, já tu spal na terase. Hranatej chlap mě probodne pohledem a bekne half en aur. Čímž myslí ať do půl hodiny vypadnu. Tak balim, klobásu opeču indy inde. Přijížděj další dvě auta a chlapi berou pily a mizej ve stráni klučit porosty. Neslovanská pracovitost. To museli z údolí vyrazit v 6. 

Opouštím dobité pozice a traverzuju příkré stráně. Asi za 500m příhodné místo s lavičkou. Tak peču tu klobásu. Daleko lepčí než studená. 

Po snídani docela pohodlně na Rož. Tady krávy a bejk. Zle na mě bučí, naštěstí je za ohradníkem. Na planině salaš okupovaná krávama - koča místních planinarů. Zamčeno. Následuje Jeseniška planina. Podcházím Klek a Golici a traverzama ke Koča na Golici. Dost lidí, pivo za 3,50e. Co se dá dělat. Něco pit musim. Voda zde pouze užitková - dešťovka. Za traverzem hory Kotschna je planina a na ní nádrž a dvě jezírka, což v mapě nebylo. Du se tam zchladit. V případě nouze by posloužilo i k nafiltování vody na pití. Traverzuju dál na Belska planina. Nad ní je nádrž, ale jen napájecí voda pro dobytek, řádně kalná. U zamčených chat trubky a žlaby, kohoutky zas chybí. Odsud vybagrovaná cesta, lautr rovina až k salaši na planině Seča. Tady chlapi něco kutěj a říkám si o vodu. Bez problémů mi nadojej flašu ledový vody. I u této salaše je napájecí nádrž. 

Trochu mě děsí cedule, že to je medvědí rajon. Teď tu žádnej není ale co kdyby někdy někde... . Slovinci sou naštěstí osvícení a střílej je. Každej rok cca 10%. Nenechaj to zvrhnout do apolkalypsy co se děje v SK a RO - medvědi všude ohrožující lidi. 

Konec idyly, přede mnou vápencové štíty. Ve vedru je traverzuju sutí a potom hang vzhůru na Kamnitnik 1858m. Otvírá se náhorní pláň a na obzoru Stol - nejvyší kopec Karavanek. Dělí mě od něj ale hromada skalnatých sedýlek, některý jištený lanama, o kterých mapy.cz nic neví. Je to dřina. 

Na Stol vede hrabanice sutí, ale i cesta kuloárem do sedýlka mezi Stolem a Malým Stolem. V sedle nechávám ranec a snadno vybíhám na vrch. Potom jdu na Prešernova koča na Stolu. Nejvýše položená chata Karavanek, čemuž odpovídá i vysokohorská přirážka - pivo za 5e. Válím se na sluníčku, je 18:00, mám toho plný kecky, ale pivo  a tatranka mi trochu obnoví síly. Dyk jenom seběhnu dolů a přespim někde u Domu pri izviru Završnice. 

Bohužel realita je jiná. Cesta vede prudkým suťoviskem na severní stranu Jedu sutí po čtyrech jak po sněhu asi 300 výšk. metrů do tmavého skalního kuloáru. Okolo se mračí štíty, v balvaniskách zbytky sněhu. Potom údolnicí balvaniskem klečoviskem furt dolů a najednou hang 100 vzhůru do sedýlka zas po čtyrech. Teprv teď se ocitám nad dolinou Završnice. Odsud již po normální cestě prudce dolů lesem ke koče. 

Představa opuštěné chaty bere za své . Řvou tu haranti a skáčou před chatou kolem ohníku. Jdu nahoru k prameni se omejt a napit a potom zpět kolem chaty na planinu v údolí. Sou tam totiž vidět další chatky. Snad to někde zapíchnu. Až u té nejspodnější malinkaté na hranici lesa nikdo není. Na pidi terásku není vidět, tady to zalomím. Je 20:30. Todle byla fakt těžká etapa. Vařim br kaši a du spát.

Ujito 28km, převýšení 1601m 
https://mapy.cz/s/bupudafula

19.06.2022 ne
Dneska krátká etapa, tak nikam nespěchám. Kolem chatky už od 7:30 choděj turisti. Vyrážím v 9:30 ale jen 100m. U další chaty je žlab, vana a křišťálová voda. Skáču do vany a pak se válím na sluníčku. Takže start v 11. 

Míjím Dom pri izviru Završnice, hafo lidí, Za kilometr sem u Planinski dom na Zelenici. Milion lidí jak v Krkonoších. 

Stupám na travers Velikeho vrchu do suťovisek. Kopec jako kráva, travers a kopec jako dvě krávy. Když tam z dálky vidím lidičky jak se pomaličku derou vzhůru musim si sednout, dát si kofein a zajíst to tyčkou. Pak seberu síly a prokousávám se vzhůru. Kousek sou i lana, ale vlastně to nebylo tak hrozný. Přehoupnu se přes převaž 1850m pod Velikym vrchem a spadnu dolů k Roblekov dom. Vedro. Zalejzám s pivem za 3e do stínu. Po hodině pokračuju víceméně po traverzu na Koču na Prevalu. 

Na začátku je stará šachta:

Mangan na Begunjščici
Největší manganový důl na Begunjščici leží hned vedle dnešní značené cesty mezi Prevalem a Roblekovým domem. V roce 1872 se ve vysoké peci z této rudy v jesenických železárnách poprvé vyrobilo manganové železo. V Begunjščici bylo vytěženo asi 130 000 tun manganové rudy (obsahovala v průměru 30 % manganu). Zde vytěžili celých 79 % všech slovinských manganových rud, které byly zpracovány v jesenických železárnách. Do roku 1870 se těžilo jen pár tun rudy ročně a v letech 1871 až 1875 se těžba zvýšila ze 7,3 t na 76 t ročně. Postavili také lanovku, která zrychlila a zlevnila dopravu (ruda byla v údolí za 8 minut). Dříve se ruda dovážela do údolí na saních nebo jednonápravových vozech bez zadních kol. Zadní část vozíku se tedy zabrzdila klouzáním po zemi. Těžba v dole byla ukončena v roce 1915.

... takže sem tam vlez asi do dálky 40m a když sem se vracel tak na 20m od výlezu je ve stěně výklenek a v něm hruškovice, lemonka, a místní varianta jégru. Vedle košík s frťanama. Ochutnal sem od všeho ...

Pokračuji traverzem kolem pramene a v sedle vidím Koču na Prevalu. Usedlost s prodejem občerstvení. Ceny mírné, příjemné prostředí. Takže další pivo za 3. 

Seběhnu lesem a přespím u Koča na Dobrči. Tolik teorie. V praxi milion malých hupů, nekonečně nahoru dolu. Úplně vodvařenej se dopotácím k bývalým salaším před kočou. Je tady žlab s čistou vodou. Kohoutek zas chybí. Nafiltruju vodu a pak do kádě skáču. Zašívám se k zadní chatce. Na verandu není moc vidět. Vařim kaši a v devět padám únavou. Opravdu odpočinkový den... .

Ujito 13,3km, převýšení 1280m
https://mapy.cz/s/fejogujane  

20.06.2022 po
V sedm vyrážím kolem Koča na Dobrči. Odsud dlouhý sestup lesem přes Breškou goru (panoramata)  a furt dolů do Brezje. Po asfaltu do Tržiče. Městečko v údolí, u řeky bar, za rohem mercator. 

Sedím v baru. kafe za 1,20. Mobil na nabíječku. Trochu povídám s barmankou a domorodci. Nechávám zde věci a du do krámu. Pak do pekary pro burek (je vždy velkej tak pro dva a cena 2 - 3 eura) a k řece to zbaštit. Vracím se znovu do baru na další kafe a pivo. Seděj se mnou chlapi, popíjej pivo. Je asi 10 a povidaj, že sou pokrejvači a dělaj vedle na střeše. A šup další pivo. To už asi nikam nepolezou... . 

V 11 vyrážím do kopce a hicu. Kolem kostela lesem na hřeben k chatě Koča na Kriški gori. Převýšení 900m ale docela to šlo. Otevřeno jen víkendy. Uléhám za chatu a oddychuju. Po hodině kafe. Na wc teče voda - filtruju na cestu a vyrážím dál po hřebeni na Tolsti vrh 1715m. Zjevuje se Storžič 2132m, můj cíl na zítra, hora jako kráva. 

Pak rychlý sešup a už vidím salaš na Malej Poljani. Krásné místo. Sem si myslel, že je opuštěná a budu tu spát, ale ouha pasou se tu krávy a salaš je obydlená. Ale maj pivo a další občerstvení. Takže horský rekord - pivo jen 2,50. Je tady taky vydatný pramen. Občerstven jdu na Velikou Poljanu. Další salaš a krávy a taky obydleno. Co teď. Chtěl jsem odtud na Storžič. No ještě dál je planina Javornik a i odtud lze vzhůru. Tak jdu tam po cestě vyryté do svahu s neskutečnou stojkou na konci. 

Je sedm a Krničarjeva koča na planini Javornik už je ve stínu v prudkém svahu. Bývalá kamenná salaš s betonovou terasou a otevřeným chlívem slouží planinárům. Nic lepšího nenajdu a nakonec dobrý. Je čerstvě posekáno a dokonce je tu žlab a přivedená pitná voda odkudsi z hory. 

Koukám na Storžič. Vede tam stojka trávou a skalkama a dokonce po ní popobíhá nějakej sportsmen k vrcholu. Takže to pude. 

Koupu se a peču kranjskou klobásu z Tržiče. Honěj se mraky a tak si zametám v chlívě a stelu si pod střechou. A dobře sem udělal. Do plechový střechy 20min bubnuje liják. Dobrou noc.

Ujito 17km, převýšení 1433m
https://mapy.cz/s/gujoboruja 

21.06.2022 út
Vstávám v 6 a před sedmou už stoupám. Má to být 3h na vrchol. Měl jsem strach, že to bude po suti a skalách ale je to naštěstí prudce nahoru po trávě. V půlce hory potkávám planinara. Je 8:30 a už de dolů. Tak mu říkám dobro jutro jutrena ptica. A on jaké jutro, dyk už je den! Vyšel z Gozdu v 5:50 a už se vrací z vrcholu. Převýšení 1200m. Odhaduju mu tak 70let. ... Kam se hrabe Bitner, to se nedá srovnat ... . 

V 9:30 sem tam. Za chvíli přicházej dva mlaďoši od Domu pod Storžičem. Maj přilby. Z té strany je to prej skoro ferata. Pozdravim, ani nezabučej. Asi hluchoněmci. Čeká mě sestup do 720m. Nejdřív prudce z hory do Bašeljsko sedlo (1631 m) a k chatě Praprotnikova koča a pak už lesem po pěšinách a svážnicích. Koča je malá chatka. Zamčeno, ale je tu pramen přivedený hadicí ke korýtku. Na dně doliny konečně potok a svážnice. Všude se těží. Upaluju po cestě dolů a hledám si místo na válení. Až dole jsou louky a domy. Zalejzám na louku do stínu, skáču do vody. Odtud už jen 500m k silnici.

A jsem na hlavni. Jmenuje se to tu Kanonir. Hospoda a zastávka. Za 10min by měl jet bus. Nahoru do Zelenska je to 4km. Chvilku stopuju a bus je zde. 

V centri jdu do infocentra a nechaj mě dobít mobil a hned vedle je mercator. Piva, houska, kajmak a šup s tím na lavičky u hřiště. Dalo by se tu přespat pod převisem střechy, nebo u kus dál pod střechou u prázdné rekreačky. Hrozí bouřka, jdu do infocentra. Je tu výstava k historii oblasti. Hlavně však o životě na hranici s Rakouskem za časů Jugoslavie. Tak to celý prohlížím. Venku krápe. 

Po páté opouštím Jezerce. Vzhůru na Češka koča! Nejstarší chajdu v oblasti a ještě založenou KČT. Je pod mrakem, dusno, snad mě to nespláchne. Výstup je naprosto pohodový. Lesem (okolo pramene) a končí to schodišti ve skalách. V kuloárů holých štítů se náhle zjeví koča. A je obydlená. Podle netu sezona teprv začne o víkendu. Ve žlabu (pitná voda) se chladěj piva. Tady na verandě nepřespim. 

Du si říct o nocleh. Chatárka na mě bafne 22e. Jesusmarjá! Máš Alpenverein - to by bylo za polovic. Nemám. Tak to tam začne cvakat a potichu řekne Alpenverain, šak první češi letos .... . Hurá, mám to za 11 (... a zbytek propiju). Říkám si hned o pivo (3,50e - vozej to sem, jako na většinu chat, nákladní lanovkou). Pivo si vem ve žlabu. Ukáže mi kudy do lágru pod štítem (tak 30míst) a už tu leží turista. Tak zahutorim "življa" a on, můžeš si rozsvítit, mě to nevadí. Hurá čehún! Jdu ven (je pod mrakem a teplo). 

Popíjím pivo a zbytek kořalky a kochám se štíty. Du si pro druhý a cestou vytáhnu z pelechu spolunocležníka. Sedíme na lavičce a povídáme. Taky Pavel (z Teplic) odhadem 65 a když mi řekne, že 75, tak se málem převrátím. Jde taky na Grintovec. Jen nalehko a zpět přespat na chatu. Posedíme do tmy a hurá na kutě.

Ujito 10+5km, převýšení 773+697m
https://mapy.cz/s/nesuberuce  
https://mapy.cz/s/hutezopufu  

22.06.2022 st
Budik v 5:40, vařim čaj na terase a vyrážím v 6:30. Pavel už je taky vzhůru, ale čeká na snídani. V noci byly strašný poryvy, chvíli lilo. Teď je už skoro jasno, ale výstup na hřeben bude celý ve stínu.

Stoupá se sutí a pak se cesta rozdělí. Vpravo delší a ne tak exponovaná, rovně přímo do kolmých stěn po skále. Kousek přes sněhové pole a uprostřed skalní stěny turistická značka. Je to fakt po skále, žádná cestička není vidět. Stěna asi 300m vysoká, semtam jištěno lany, obtížnost I-II, úzké exponované římsy - traverzy bez jištění, úžasná expozice. 

Konečně hřeben a sluníčko. Na druhé straně je skalnaté moře, žádné převýšení. Celou cestu sem se bál a teď už pohoda. Skotačí se po hřebínku směr Grintovec, místy lana. Poslední sedýlko a vzhůru hrabanice na vrchol.

9:00 Grintovec (2558 m), nejvyšší hora Kamnických Alp. Jasno, supr rozhledy. Píšu Pavlovi sms. On již v 2250. Tzn. ve skalní stěně a v pohodě. Po chvilce přicházej turisti od Cojzova koča na Kokrskem sedlu. Já se tu povaluju a snídám. Když sem na odchodu dorazí dva kluci ze stejného směru jako já. A sou to Češi. Spali v Bivak Pavla Kemperla. Prej to v noci ve vichru málem odlítlo. 

Sestup cickcakama na Cojzova koča. Krásně umístěná veliká chajda. Je otevřeno, jen asi 3 turisti. Pivo za 4e. Já jen voda (dá se vzít na wc - nepitná), zbytek chleba a salámu a dolů. Skalní kuloár pod nákladní lanovkou, nekonečný sestup. Konečně spodní stanice a normální cesta na Izvir Kamniške Bistrice. Turistické místo, auta, hospoda. Ale vyvěračka Bistrice je bomba. Vlasně se tu rovnou rodí říčka se spoustou vody. Akorát hafo lidu. 

Nějak se zatáhlo, spadlo pár kapek. Peláším stezkou po proudu a dostávám se k fantastické průrvě Bistrice. Kdesi v kaňonu, v hloubi 20m, burácí říčka sevřená kolmými stěnami na pouhý metr. Menuje se to Veliki Predoselj. Odtud ještě půl km a jsem na krásným tábořišti s altánem. Akorát včas. Mrholí. Koupu se a potom baštím zbytek zásob - yumyum a kolečko salámu. Konečně bezjidla.com. Dojdu ještě 2,5km na silnici k lanovce. Takže to byl sestup z 2500 do 500 a trvalo to s přestávkama 5 hodin.

Jezděj tu 3busy za den (teď by jel v 17:30). Stopuju, provoz mizivý, turisti. Ale jeden kvůli mě obrací a kluk s holkou se byli koupat v izvoru a vracej se do Ljuljaně. Jedu s nimi pod Kamnik - odbočka na Mengeš. Tady vedro ako sviňa a silný provoz. Neberou. Až za půl hoďky autíčko a v něm vysoká krasavice, sportovnice. A menuje s Mája a jede až kamsi za Kranj. Byla v Praze s floorbalovým týmem, planinarka, skialpinistka a dělá technoložku v nějaký fabrice na džusy. Celej den na nohách. Tak ji řikám, že sem byrokrat, co celej den sedí,aby pak měl sílu chodit po horách. 

Vysazuje mě až na busáku v centru Kranje. Mooooc děkuju! A je tu pekárna a burek a vedle mercator a pivo. Takže večeře. Do Bledu to jezdí každou hodinu. Pojedu v 19:40. 

Bled. Hordy turistů v hospodách a na promenádě. Kam já se zašiju k vodě a na druhou večeři. Obcházím jezero proti směru ručiček. Vily, zahrady, nikde přístup k vodě. Až konečně flíček u vody pod strání. Tak tu vysedávám, pak ještě do 11 na lavičce u vody (davy už opadly) a pomaličku se ploužím na busák. Jede to 23:55.

Ujito15km + 4km Kranj, Bled, převýšení 1158m
https://mapy.cz/s/nokeburure  

23.06.2022 čt
Není plno, ale nějak se mi nedaří spát. Rozmlácenej s malym spožděním ráno v Praze. Už jen vláček a sem doma. 

To byl ale těžký výlet

Ujito celkem 108km,  převýšení 8725m