Ještědský hřeben 01.04. - 03.04.2021
Fotky jsou ZDE
Už mě z těch koronavirů jebe. Jsou 4 dny volna a chci ven! Ať si strana a vláda poroučí co chce. Vyrábím potřebné papíry na opuštění Trutnova a vyrážím v čt odpo vláčkem do Hrádku nad Nisou. Je poslední ze tří hezkých dnů, kdy se letos poprvé doplížil teploměr k dvacítce. Zejtra se to má zkazit a v sobotu už zas chumelit.
Po loukách k lesu a hupky dupky přes Kohoutí vrch (moc hezký) na Popovu skálu (eště hezčí). Je asi sedm večer, ale ještě tu je nějakej kluk - fotograf. Čeká na západ slunce. Ten se ale nekoná. Už jde fronta, je teplo, zataženo a skoro bezvětří. Skotačím po skalách a hledám ten nej bivak. A mám ho! Suchá jeskyňka s jehličím, nedaleko ohniště. Peču buřta a hurá do hajan.
Páteční ráno zatažené, asi 10st. Vařím čajík a jdu zkratkou do Kozího dolu, pak přes Obrvégry (... Vraní skály) do Horního sedla. Naposled jsem to viděl, když jsme tu byli lízt (... asi před 20ti lety - furt stejně hezký ...). Pak Kozími hřbety na Bílé kameny. Jsem tu poprvé, vždycky jsem ty Slony viděl jen ze silnice. Dá se vylízt až nahoru, atrakce. Ale začíná mrholit.
Plížím se zkratkama k silnici do sedýlka a po bývalé červené po svážnici pod skalami Havran stoupám na Ještědský hřeben. Ochlazuje se, mokro, nikde se nedá sednout. Konečně studánka a kousek nad ní speleo chajda pod Vápenným. Je 11, zalejzám do kůlničky, která je hned u ní a v suchu konečně snídám. Vejš je ještě nová chajda a v tý někdo táboří. Dostávám se na hřeben, mlhavo, místy sněhový pole.
U sv. Kryštofa nechávám ranec a jdu se podívat na Solvayův lom. Pak ještě na vyhlídku nad ním. Trochu se to trhá, vidím Říp jak na dlani. Pak zpět a usilovnou chůzí k bývalé Jackelově boudě. Původně jsem tu chtěl spát, ale jsou teprv 3 odpo. Ploužím se dál na Dánské kameny. Panoramata se nekonaj, zas se zatáhlo. Pomáhám místní keškařce ulovit trofej, neb si sama netroufá na oslizlý skály a hnán žízní (... zapomněl jsem na pramen u Jacklbaude) dorážím na Výpřež. Je skoro 5 a hurá maj otevřeno! Kafe a pivo, hrst mandlí.
Na kafovej pohon lehce stoupám na Ještěd. No lehce - je tu sníh souvisle a podkluzuje to.
Vrchol dobit! A mám ho celej pro sebe. Nikde ani noha, fučí, viditelnost žádná. Tak rychle dolů a po sněhu na Pláně. Předjíždí mě skialpinista, proháněj se tu kokoti na čtyřkolkách. Na Boudě na Pláni výdejní okénko a parta trampů z Liberce. Přisedávám k nim na schody a chvíli debatíme. Ale je asi 5st. a večer se blíží. Peláším do nižších poloh hledat něco na spaní. Odbočuji z modrý na Prosečský hora. Je to louka na jih, dvě chalupy. Konečně se to trhá a daleké výhledy do zahrady Čech. Usalašuji se u ohniště před menší chajdou. V noci má přijít fronta se sněhovou vánicí, zalezu pod převis střechy za chajdou a zakreju vchod plachtou, aby na mě neválo.Na zem stelu smrkový haluze, je jich všude plno po zimních polomech. Peču buřty, dělám čaj. U ohýnku je dobře. Po osmé zalejzám do pelechu.
Přesně podle předpovědi mě okolo půlnoci budí sněhová vánice. Asi 3x předělávám plachtu až je výsledek uspokojující a nefouká na mě sníh. Zima není.
Nad ránem se situace uklidňuje a vylejzám do čertvě zasněžené krajiny. Ale přes den se zas oteplí a budou z toho mokrý sračky. V tom nemá cenu pokračovat, na válení na prosluněných loukách to není. Měním plán a místo do Malý Skály a dál do Paky půjdu jen na vlak do Hodkovic.
Po zasněžených pláních v ostrým vichru překonávám zasněžený Rašovský hřbet. Poslední velekopec Javorník s obřím pseudosudem a sešup dolů do Hodkovic. S ubývající výškou přibývá sraček. Sníh se mění na mokrou kaši. Botu už mám durch. Ještě nákup piv do vlaku u větnamce a rychle na vláček. Mám to akorát a už v sobotu ve dvě odpo jsem doma.