Roháče 28.08. - 31.08.2020
Fotky jsou ZDE
28.08.2020 pátek
Před polednem autem do PA. Obvyklé parkoviště je plné, ze zoufalství nechávám plechovku naproti Hypernově u nějakého autobazaru. Doufám, že ji neodtáhnou. Vlak v pohodě, ale v SK roušky. S přestupem do Lipt. Jánu a bus Pribylina. Je sedm a peláším do Račkovej doliny, kousek mi pomáhá stop - kluk v T5. Ještě je šero až po točnu v Jamnickej a potom strašná tma plná medvědůůůů. Na ranci mi cinká rolnička. Strachy bez seba v 21 buším na salaš. Jsou v ní čtyři poláci a myslí si, že de meded. Maj tu bordel, ale místo na spaní ještě je. Šli sem přes Volovec zaduřit na salaš a zítra zpět. Hrknu do sebe pivo a spim.
29.09 sobota
Budíček v 5:30. Balim po tmě a zapomněl jsem tam pikslu od piva. Pošlu Kokavským turistům na účet omluvenku 10e. Za světla vzhůru dolinou k Jamnickým plesům. A už je to tady - vichr a na hřebeni vichřice -- předpověď nezklamala. Navíc je zataženo a zima, měl být ažur a dvacet. No nic, lezu na Ostrý Roháč po řetězech a ve vichřici, ale dá se to ustát. První lidi potkávám až na vršku a potom jen pár dalších skupin za celý den. Popíjím studený kafe a zobu rozinky s mandlema.Postupně překonávám celý hřeben, nejvíc fučí na Baníkově. Závětří jen místy na severní straně, fouká atypicky od jihu. Svalim se až ve dvanáct v Baníkovském sedle. Svááčina a dám si dvacet. Až na Brestové se to trochu trhá a míň fučí. Pomalinku scházím do sedla Pálenica a potom kousek na průzkum do Bobrovecké doliny. Tady nefouká a je tu hafo borůvek. Máchám se v potoce a nabírám vodu. A vzhůru k Sivému vrchu. Chci ho podejít traverzem zleva a někde za ním se svalit. Odbočku míjím a musím se vracet. Pak pekelná stezka houštinama a klečí ve stínu. Jistě za každým stromem číhá medvěd. Konečně zas hřebínek s cestou na Babky. No nocležiště žádný. Chodím sem a tam a hledám až skoro do sedmi. Nakonec vemu zavděk zarostlou hřebenovou loučkou v závětří klečí a výhledem na Choč. Fouká už míň, pršet nemá, jen ojediněle bouřky. Stavím pláštěnku. Západ slunce do mraků, idylka. Jdou bouřkový mraky od západu, míjí mne to.
30.09.2020 neděle
Okolo půlnoci se zvedá vichr a znovu bouřka. Ta už mě nemíjí. Držím kraj přístřešku co nejníž k zemi, aby na mě necákalo a modlím se, ať to přejde. 20min čína a je klid. Uf, přežil jsem na hřebeni 1700m bouři a skoro suchej. Zázrak. Spokojeně usínám. Ve čtyry zas vichr a další bouře. Už jsem otrkanej a klidnější. Vstávám v sedm do zářivého jitra. Moc jsem toho nenaspal. Balim mokrou plachtu a za 20min stojím na Sivém vrchu. No stojim, spíš se plazim. Tady je vichřice ještě větší, než včera o 300m výše. A to sem si myslel, že dnes už bude klid. Aspoň že je sluníčko. Prchám z vršku po řetězech mezi Radové skaly. Je to tu jak z indiánek. Je osm a už proudí v protisměru první turisté. Návštěvnost srovnatelná se Sněžkou. Poslední výhledy s Biele skaly a nořím se do lesa, vítr tentam. Usmekaná stezka a lesní svážnice mě vyplyvují v sedle nad Hutami. Busy o víkendu nejezdí, stopuji do Zuberca. Je jedenáct. Nákup proviantu, pár piv a borovička a ve vedru stopuji zpět do sedla. De to blbě. Stojim tu 45min. Ze sedla pešo po asfaltě do Hut ke krčme. Maj jen plzeň, tak kafe a borovička za 2e. Potom dolinou k mlynom na Oblazoch a Velkého Borového. Plno turistů. Nabírám vodu z opečovávané studně u domu a jedno předražené pivo za 2e v bufetu Goral. Slováci se zbláznili - halušky tu stojí 7e. Šourám se z bufetu na pláně Svorad. Ta tam je idyla bez lidí, jak tomu bylo před 10ti lety. Proháněj se tu krosky. Trochu se meju v potůčku a pak ležím na hřebeni a hledím na Rozsutce. V sedm se došourám k nejkrásnějšímu místu na světě a kupodivu tu nikdo není. Ohník a buřty. Užívám si nejkrásnější výhledy na světě a západ sluníčka. Nikdo nepřišel, ani nepřijel. Ještě kousek idyly zbylo. Dobrou noc.
31.10.2020 pondělí
Zas vylejzám v sedm, ale žádnej spěch. Sluníčko osvětluje tu nádheru okolo. Fotím a kochám se. Před devátou zpět přes pláně a do Prosiecké doliny. Úplně jsem zapomněl jaká je to skalnatá jama. Žebříky, řetězy. Sucho a náhle těsně před ústím vyvěrá ze země potok. Mohutná vyvěračka z planiny Svorad. Konečně stopro pitná voda. Včerejší ze studny mě hned po ránu prohnala (... a pokračování ještě 4 dny doma ...). Máchám se pod Vrátami v potoce a válím na louce. Potom po žlutý směr Kvačiany. Vyhlídková trasa na N Tatry a Roháče. Po poledni jsem tam. Krám otvírá za 20min. Ale co já vlastně potřebuju? Něco zbylo ze včerejška, chybí akorát pivo a borovička. Po jedné mě bus odváží do Mikuláše, hop na vláček a večer jsem v PA. Kupodivu auto nikdo neodtáh. Namoženej, zmoženej, se sračkou, ale štastnej dorážím večer dom.