Malorka přechod GR221 podzim 2020
Fotky jsou ZDE
Musíme si vybrat dovolenou. Čumět v Čechách do mlhy nechci. Koronavir nekoronavir, na poslední chvíli kupuji za 2265Kč letenky z Wroclawi do Palmy s 10kg rancem do podpalubí i kdybych měl zůstat na Malorce zavřenej do jara.
17.10.2020 so
Frčím na lotnisko.Auto na PRZYJAZNY PARKING Lotnisko Wroclaw Osiniecka 99, 54-530 Wroclaw 609 834 647 https://maps.app.goo.gl/85pinscxwDsE2UNTA (... bylo nejlevnější - 7dní/59zl). Při vstupu do letiště měří teplotu, jinak nic. Je tu klid, málo lidí, odlétáme na čas, poloprázdné letadlo.
Na letišti v Palmě jak po vymření. Všude ostraha, kontrolujou papír (nutno vyplnit na netu, nebo až zde u pultiku) s blábolama o koronaviru, kerý je nutný mít při příletu s sebou. Chci se zašít na kuřáckou terasu, ale je to nepřístupný, ostraha mě vyhání spát dolů do vestibulu. Tady ale světlo a rušno.
Odcházím tedy z letiště směr zastávka busu č.35 Can Pastilla - ses Fontanelles. Je to půl hoďky pešo. Nadchod přes dálnici a šmejdím, kde bych sebou prásknul a přečkal do rána. Nakonec kousek před zastávkou prolejzám plot a spím pod sosnama na nějakým staveništi. Je vedro, votravujou komáři, asi sem si měl vzít tenčí spacák.
18.10.2020 ne
Budíček v 6. Pádím na zastávku a zrovna jede 35. Skáču do něj a nasranej řidič mele něco kam jedu. Já melu bus terminal a on dělá, že nerozumí. Tak lovim v mobilu, je to Plaza de España - Palma Intermodal Station. Cena 1,50. Letištní bus do centra stojí 5.
Busik do Sant Elm jede v osm a další nasranej řidič nechce padesátieurovku, ale drobný. Nemám. Žene mě rozměnit. Baba v bufiku taky nemá a tak se vracím s nepořízenou. Nasranec nakonec vyloví prachy z nějakejch desek a rozmění mi. Jedééém. Lístek byl asi za 4.
Elm je malinký letovisko a v centru otevřená kavárno pekárno prodejna. Příjemné místo. Dávám si kafe, buchtu, pivo. Snídám venku na lavičce.
Pak vzhůru do hor. Beru to nejdřív na strážní věž nad mořem s výhledy na ostrov sa Dragonera.
Je krásně a hodně místních turistů. Potom přes rokli na antic monestir de La Trapa.
Ještě víc turistů ale nádherné místo vysoko nad mořem. Je tu i ofiko stanovací loučka a nebo stavby, kde by se dalo spát. Voda ale jen nepitná z nádrží - leda filtrovat.
Kousek nad Trapou odbočuji žebříčkem přes plot vstříct dobrodružství. Lidí skoro žádný. Putuji nad mořem přes vyhlídku a pak dlouhé traverzy po starých cestách až k silnici do sedla Coll de sa Gramola. Kus po ní a odbočka k bráně do statku a krz něj do kopců.
Musím nabrat vodu, bo v kopcích zhynu. U statku je však grupa místních turistů. Pijou plechovky a čekaj na odvoz. Po chvíli mizí a nabírám vodu v letní kuchyni.
Pak strašnej kopec, ztrácím značku a kozíma stezkama skáču po šutrech ostnáčema vzhůru. Až na hřebeni dolejzám na trasu. Jen skály, stezka značená mužiky.
Jsem na pláni 600mnm a je tu usedlost ses Alquerioles a nádrže s vodou. Na konci ohrad je funkční studna a tábořiště. Odtud prudce vzhůru nepřehledným terénem po skalách na další barieru a konečně vrcholové plato 850mnm pod horou Mola de l'Esclop.
Je 18:30 a stíny se povážlivě prodlužují, západ sluníčka. Přecházím do stínu a v šeru se potácím dolů k chatě Coma den Vidal. Studny v mapě jsou bez vody a ta u chaty je zamčená.
Je 19:10, hučí tu elektrocentrála, ale ani noha. Stelu si na verandě na stole. Spolknu housku a pár hltů kořalky. Vody mi zbyl pulitr. Ráno někde doplním. Uf mám dost. Km 20, převýšení 1402
19.10.2020 po
Rozednívá se pře osmou a i já lezu ze spacáku. Přijíždí auto nějaký místní samosprávy, ale jen se pozdravíme, jinak mě nechávaj na pokoji. Jdu po cestě k nádrži a pak cesta odbočuje k pěknému piknikovišti Boal de ses Serveres. Je tu i chajda s krbem, ale voda žádná. Výše na vyhlídce vařim kafe a míjí mě kluk s holkou - první a poslední dálkoplazové za celý malorský výlet. Pak travers a scházím do Estellencs. Jen co vylezu z lesa do olivovejch hájů narážím na hadici s vodou a ventilem - odbočkou do nějaký napáječky. Rozebírám spoj, meju se, dobírám vodu. Pak to zas sešroubuju a hurá do civilizace. V jediným krámku naproti kostelu kupuju pivo a poslední bagetu.
Snídám na lavičce u veřejné prádelny a zpátky do kopců. Nejdřív podle silnice (trhám pomeranče - mňam!) a pak voňavým lesem k Font de s'Obi. Krásné místo s pramenem (... smradlavá voda leda k filtrování) a kamennou chajdou s výhledy. Pere sluníčko a já peru fusekle a tričko z vody plastovejch nádrží. Válím se tu skoro dvě hodiny. Krásné místo na nocleh, ale ještě je brzo. Pak traverz a scházím olivovejma hájema do Banyalbufaru. Nad vsí je přístupná bet. nádrž - koupaliště s docela čistou vodou, ale už ve stínu, tak nevyužívám.
Těším se, že koupím flašku vína a sejdu spát k moři. Ale jedinej krámek zavřenej a všecko ostatní taky. Jdu dál po trase GR 221. Pramen značenej v mapě je zamčenej, nabírám vodu z přepadu u vodárny na konci vsi a uléhám o kus vejš v olivovým háji s výhledem na moře. Km 14, převýšení 637.
20.10.2020 út
Lesama a hájema dojdu do Esporles. Konečně město, říkám si, ale v co Alimentu v centru to je jak u snědenýho krámu. Beru jen pivo, bagetu a snídám to hned vedle na náměstí. Spousta kaváren, posedávající domorodci a cyklisti. Tak se taky zapojuji. Café Americano za 1,20, sympatická akční majitelka mi nechává nabít mobil.
Asi po hodině procházím městem a v posledním krámku kupuju víno. V zahradách na konci města se zašívám a držím polední siestu.
Potom kličkuji mezi usedlostmi a stoupám do dubovejch lesů ke studni na hřebeni nedaleko jeskyně Avenc des Porxo. Velká klenutá studna s bazénem čisté vody a vedle přístřešek ve stejném provedení. Původně jsem tu chtěl spát, ale zase je brzo a žádný výhledy. Cesta padá do sedla a škrábe se na ukrutnou horu Mola de sa Comuna (714 m). Tady jsou bivakovací kamenný budky a výhledy ze skal kamsi do nitra ostrova. Fučí tu ostrej vítr.
Klesám prudce do Valdemossy. Hned u prvního statku je krásný pramen - kaplička s čistou vodou a kousíček od ní kopeček s torzem věže mlýna a kaplí. Vše v borovém háji a kamennou terasou s výhledem na městečko. Ještě přichází kluk s holkou na romantickou vycházku a pak už to mám pro sebe. Krásný večer s flaškou vína. Km 15, převýšení 905.
21.10.2020 st
Ranní nákup, kafe a buchta v pekárně (zas prosím o mobil na nabíječku), pivo, víno, maso, sýr, bageta a olejovky v coAlimentu (.. dobře zásobenej) a jdu hodovat do zahrad u Palau del Rei Sanç (kostel, klášter, muzeum).
Potom beru mobil a stoupám mimo GR 221 směr jeskyně Cova de s'ermità Guillem. Supr starobylá mula cami ostře stoupá skalami a borovicemi s mnoha vyhlídkami. Vzdušnou stezkou po hraně masivu klesám do sedýlka a na protější skalní městečko, které skrývá poustevnu Cova de s'ermità Guillem. Je to na upravených terasách a poustevník si nemohl vybrat hezčí místo. Jeskyně je krásně upravená pro bydlení. Je tu oltářík, betlém, spíž a i jímka na vodu. Něco v ní je, ale leda na filtr. Válím se na terasách a oběduju. Seshora přichází velká grupa místních turistů a tábořej kus ode mne. Pak krátký výstup lesem do skal a fantastický dlážděný chodník kličkuje po ostrém hřebeni skalní bariery na pláně ve výšce přes 900m. Supr výhledy.
Docházím zpět na GR 221 a prudký sešup z bariery do stínu pod kolmé stěny. Během hodiny ztrácím výšku na 400m a na terasách v olivových hájích stojím u studny s čistou vodou, kterou znám již z loňska (není v mapě). Beru vodu a dál klesám do vsi Deiá.
Na vršku v centru dokupuji zas víno, pivo, bagetu, olivy. V terasách níže se zašívám a u piva zašívám roztrhlý traťasy.
Potom dolů k moři. Proti loňskému prosinci tu jsou dokonce koupači. No ono je docela hic, horkej fén, moře teplý ale tady špinavý, samá chaluha. Přesto se okoupu a pak se vracím kus po silnici proti proudu potoka a v něm se meju a zase trochu přemáchnu fusekle a triko.
Konečně se dopotácím na terasu těsně nad mořem. Krásnej plac pod borovicemi. Takže víno, olivy, sýr. Strašně fučí, ale fén. Ve spacáku vedro jak v peci. Dobrou noc. Km 13,5, převýšení 660.
22.10.2020 čt
Stoupám od moře k silnici a do kopců na GR 221. Různejma hájema a kolem usedlostí vetšinou traverz, pak prudkej sešup ke smyčkám úzkokolejky a do centra Solleru.
Nákup v Eroski, oběd u točny tramvaje (... kerá nejezdí) a kafee u báru s místňákama. Přesun civilizací do Biniaraix a vzhůru k nebesům.
Perfektní dlážděný chodník mě v serpentinách olivama a skalama vyvádí na zlom kaňonu do výšky 750m. Ještě kousek a jsem v sedle 850m a koukám na přehradu Cuber a kopuli radaru na nejvyšší hoře Puig Major (1436 m). Moc pěkné místo. ¨
Seběh lesíkem k usedlosti. V prosinci tu byla říčka s pitnou vodou, teď sucho. I přehrada má hluboko pod stav. Pomalu se k ní ploužím a doufám, že chajda na břehu bude bez lidí. Opak je ale pravdou, tak se šinu na své prosincové tábořiště na západní straně.
Nabírám vodu z jezera, připravuju ohník. Dneska bude yumyum a párky, a samozřejmě víno. Jsem strááášně utahanej a v noci by prej mohlo pršet. Tak se přemůžu a po tmě ještě poprvé za výlet stavim přístřešek a zajíždím pod něj. Km 20, převýšení 1437.
23.10.2020 pa
Opravdu 2x k mrholilo. Ráno zataženo jak u nás v říjnu. Už kolem deváté se to trhá. Přemísťuju se k jezeru, hygiena, praní a sluním se u břehu, čekám až věci uschnou. Až po obědě a kafi vyrážím dál, na poslední horskou prémii.
Lezu do sedla 950mnm a klesám k prameni. Konečně opravdovská horská voda. Okolo jsou trosky letadla z r.2017, které ve špatném počasí narazilo do hory a způsobilo lokální lesní požár, 47letý Holanďan zahynul.
Vracím se zpět a po mužikách skáču k nejvyšším vrcholům. Jsou to kozí stezky po šutrech a mužici se musej hledat. Krkolomně na vrcholové plato do 1000m. Letecké pohledy na Puig Major a jezera pod ním.
Přes údolíčko pod nej horu v této oblasti. Schovávám ranec u prastaré zděné jámy na shromažďování sněhu a nalehko na horu Puig des Tossals Verds (1118 m). Trvá to jen 20min. Na vršku fučí, moc se nezdržuji a peláším zpět.
Potom krátký sešup dubovým hájem na rozcestí k sedlu Coll dels Coloms a už pohodlně po GR 221 směr chata Tossals Verds. Cesta je to nádherná, dokonce potok a koupací tůně v lůně vápencových skal a výhledy až do Inky.
Kolem šesté jsem u chaty. A jestli ostatní chaty byly zavřené, tak zde je rušno až příliš a túristi se tu motaj v rouškách! Jen nabírám vodu, myju se na WC bokem u verandy a jdu se zašít pod terasy kamsi mezi kozí bobky.
Nakonec docela pěkné místo s výhledem pod stoletým dubem. Tak konečně boty dolů, kus sejra a zbytek oliv. Nalejt si víno a nirvána. Poslední noc v horách, je hic a dokonce tu votravujou komáři. Km 10,5, převýšení 563.
24.10.2020 so
Sestup z hor do Allaro. Na cedulích je Castell d'Alaró 4:30. Já myslel, že tak max 3:00. Svůj omyl zjišťuji až u mapy v Allaro. Castell d'Alaró je klášter vysoko nad městem. Do centra to bylo 2:40, takže jsem tu zbytečně brzo, asi v 11 a bus mi jede až kolem třetí.
Kupuju dobroty v Bipu a jdu to zbaštit do parku. Je tu rušno, nějaká parta důchodců tu něco slaví, jsem zašitej stranou, tak to jde.
Pak do centra hledat zastávku. Dneska tu byl trh, to jsem netušil. Všude hafo lidí, plný kavárny, no ale divnej rouškovej svět. Zastávka je až dole pod centrem, narážím na ní náhodou. Busik nás veze kousek na vlakáč, tady se proleze turniket fungující na busovou jízdenku a za chvíli přifrčí z Inky vláček a tradá do Palmy. Cena lístku jen 2,50.
Jdu do Mercadony na poslední nákupy a potom mhd 35 do Can Pastilla k moři. Válím s u pláže, poslední svačina. Je teplo, ale vichr. Na hladině hodně kittujících letců, pár koupačů.
Okolo páté se ploužím na letiště a už jen čekám na odlet. Poloprázdné letadlo nás odnáší do sychravé střední Evropy. Žádný další covidový překážky na letišti nejsou, batoh vyjíždí hned a chlapík z parkingu je u letiště taky cobydup. Skáču do plechovky a kus po půlnoci jsem doma. Km 11, převýšení 166.
Celkem km 104 a nahoru 5779m, takže takovej výlet přes kopečky Tramuntana se délkou i převýšením velice podobá přechodu Nízkejch Tater.