Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Plešivce na Kremenec 2019

20. 7. 2019

Na kole zas na Východ. Z Plešivce na Kremenec 12.7. – 20.7.2019

Foto je ZDE

Pátek 12.7.2019

Původní plán bylo dojet do Koločavy. No počasí má být chladné a zkraje i pršet. Jedem tedy do nížin. Noční LEO do Košic opravdu velmi ekonomy. Tělo na tělo, žádné místo na nohy.

Sobota 13.7.2019

Ranní vlak nás veze do Plešivce. Je pod mrakem a míříme někam na kafe. U kostela objevujem hospodu a na terase sedí domorodci, přesto že je zavřená. Občerstvují se tedy ze svých zásob (rum, borovička). Obchod vedle je ale otvorený a hodná paní nám dělá kafe, pivo, borovičku. Druhou nám objednávají domorodci. Takže ihned zapadáme do kolektivu. Dozvídáme se, že v nedaleké Brezové je dnes den obce a vaření gulášů. Trochu upravujem trasu a míříme tím směrem. Je to do velkýho kopce a v sedle uléháme do trávy, abychom přijeli do vsi na oběd. Sjíždíme do centra. Opravdu asi osm stanovišť, kde bublaj kotlíky. Ochutnáváme placky a potom ostrý guláš. Porce za 3e. Potom pivo a lečo s křepelčím vajíčkem. Zas pivo a na závěr výborný halászlé taky za tři. Ve dvě začíná kulturní program tance, zpěvy. Vše v maďarštině a pěkně nacionálně. Nejčastější slova jsou magyar ország – prostě maďarská domovina, přesto, že jsme na Slovensku. Takhle nějak by to vypadalo u nás v Sudetech kdyby … . Ale je to fakt pěkný. Holky vytuněný v krojích, dlouhý copy, samá královna krásy. Kulturně i gurmánsky nasyceni odíždíme terénem pře kopce do Kečova. Jen tam dojedem, začíná pršet. Tak hurá do krčmy. Vyprávím hospodskýmu, že jsme tu byli s grupou asi před 20ti lety. A on si to pamatuje! Tak se spolu fotíme, dostáváme od domorodců dvě becherovky. Dáváme další pivo a kafe a konečně přestává pršet. Výjezd do sedla a padák na čáru a do Aggteleg. Prohlížíme vstup do jeskyní a potom dál směr Szin a Szalonna. Za tím je malovanej rybník. Určitě tam bude bufet a místo na spaní. Ale prd. Jen rybáři. Další vesnice Meszes vybydlená, taky nic na spaní.  Je po dešti, vlhko, zataženo a jediná rozumná cesta vede přes kopec do Galvacz. Jílovice se nám lepí na gumy a kola dovlečem do vsi totálně obalený bahnem. Už se ani netočej. Odmořujem je u první pumpy a je to dřina. Tma na krku a furt nic na spaní. Ale za ObÚ zázrak v podobě hřiště a krytýho podia. Je tu i zástrčka a vodevřený sprchy a hajzly. Jsme zachráněni!

Neděle 14.7.2019

Snídaně u krámu v Szendro. Po hlavní až do Edeleny a Sajoszentpeter. Tady občerstvení v nálevně a jen vyjedem, začíná kapat. A lejt! Schováváme se na bus zastávce a po dešti zas slunce a dojezd do cukrárny ve Varbo. Odtud do kopců pohoří Bukk. Ztrácíme vejšku a dojíždíme do Lilafured na nádraží. Večeře v bufetu  - menu polívka a kuřecí řízek s hranolkama. Přikupujem hranolky a za 140kč jsme oba najedení.  Zase prší. Sedíme na peronu úzkokolejky a pozorujem šrumec. Asi v pět vyrážíme přes hory. Furt krápe a je zima. Výjezd do 700m a pak dloouuuho úbočíma v bukových lesích a konečně sjezd do Felsotarkany k parku s rybníkama. Jsou tu ohniště a tur. přístřešky. Tak jeden zabíráme a pečem klobásy na ohni. Konečně se po mokrém sjezdu trochu zahříváme. Pak ještě do bufetu na čaj a stelem si na stolech pod přístřeškem.

Pondělí 15.7.2019

Spali jsme hned za hlavním depem místní úzkokolejky. Ráno si to fotíme a pelášíme směr Eger. Po cyklostezce až skoro do centra. V obchoďáku kupujem echt Egri Bikavér, sejra a pečivo. Snídáme na lavičce a pak to zajídáme kilem meruněk. Na nedaleký tržnici jich maj hromady. Projíždíme starý město, fotíme minaret a opouštíme centrum. Výjezd do vinic a směr Noszvaj. Koupel v rybníčku, kde je to zakázané a odjezd do Bogácz. Zde u vstupu do termálů obří langoše, takže jsme přežraný až do večera. Měli jsme si dát jeden napůl. Jedem přes kopec do Tardu a potom po hlavní strašnej vopruz do první vesnice a pak už kličkujem kolem hlavní až na výjezd směr Harsany. Tam u krámu nějaký nápoje a prokličkováváme do Szirmy a na nádraží Miskolc – Tiszai. Kupujem jízdenky do Tarcalu. Vlak jede na čas. Kola jsou mrsknutý u dveří, žádnej spec. prostor na ně není. V šest jsme tam. Kupujem večeři, v nálevně petku Tokaje (litr za 30), fotíme se u velkoflašky Tokaje. Maj tu nad vsí novou sochu Krista. Jedem tím směrem, ale nejdřív koupel v lomu, kde je to taky zakázaný. Hned za rohem se na šutrech fotí nějaká nevěsta a hned na kraji táboří tlupa motorkářů z PL. My vyjíždíme na vrch s Kristem. Krásné místo, krásný výhled, skvělý počasí. Kocháme se s flaškou vína a usínáme, když vychází měsíc v úplňku.

Úterý 16.7.2019

Dojezd do Tokaje. Snídáme na břehu Tisy produkty z Penny. Potom prohlídka centra, nákup dalšího vína a odjezd na Rakamaz, Timar. Zde prohlídka zemních valů praotce Maďara, jeho sochy a reformního kostelíka. Koupel v Tise přímo pod cedulí zákaz koupání a odjezd proti proudu Tisy s několika zastávkami na občerstvení na říční koupaliště Ibranyi. Nechce se nám platit nicotný poplatek za vstup a doufáme, že se jinde vykoupem zadarmo. To se daří až u Dombárd. Areál je sice taky se vstupným, ale nikdo navybírá. Po koupeli jedem do centra Dombárdu. Je tu stanoviště úzkokolejek a v centru skvělá nálevna s točenou Kobanyia za 220, což je nejmíň co jsme v HU zaznamenali. Popíjíme na lavičce v parku u ObU a čteme si noviny ještě z vlaku. Večer se vracíme k řece. Chcem spát na vysečeným paloučku u přívozu, kerej jezdí jen do osmi. Ale ouha, převozníci bydlej v chaloupce u přívozu a o spaní nechtěj slyšet. Odkazují nás na vysekaný kopřiviště pod topolama. Zde milion komárů. Skoro nespíme, ráno tisíc štípanců i přes repelent.

Středa 17.7.2019

Měli jsme vzít nocleh v kempu. Psali na zavřený bráně postel za 3200, ale nebylo s kým se domluvit. Litujem toho až ráno. No do sedel a na snídani do Szabolcsveresmart a po hrázích, kde je nový neudusaný povrch cesty, takže se jede naprd, do Tuzsér. Kupujem svačiny a jedem to schramstnout k řece. Zde u přívozu krásné místo na spaní, nedaleko bufet a pod stromy přístup k vodě na písčitou pláž. Válíme se tu asi hodinu, koupačka. Potom šup na přívoz a kousek do poslední vsi Zemplénagárd. Je po poledni, krám zavřeńej, hospoda zavřená. Chcem utratit drobáky a naštěstí bufet u odbočky na čáru. Dobu luštíme nabídku nápojů jak nejefektivněji utratit 180 forintů, což je asi 15kč. Pak si říkáme o kafe. Stojí 120. Pán ukazuje, esli dvě kafe, když jsme dva a já ukazuju drobáky, že to nedá. Usměje se a udělá dvě presa. Pěkný rozloučení s HU. Letíme po nové silnici do Trakan a Čiernej. Na sídlisku v jedálni hermelín na grilu s hranolema, pivo a odjezd do Boťan. Cigánská ves a za ní Latorický luh plný komárů. Cesta, kudy mě posílaj mapy.cz neexistuje. Komáři útočí i přes repelent. Trnitej podrost útočí taky, jsme dorvaní do krve, zastavuje nás trnkovej val, kerej nejde prostoupit. Po nejbližších kolejích od traktoru se dereme ven z toho pekla a jsme někde na poli. Podle mobilu jedem kamkoliv, kde bude cesta, takže na silnici Bačka – Kapola. Jsme úplně vyřízení a k nejbližším lesům na nocleh to je odsud 40km. Dojíždíme do velkých Kapušan. Je šest večer, míjíme poutače na nejlevnější nocleh ve městě – ubytovnu Energosan. Dál se nám nechce, jedem tam. Trochu předělaná dělnická noclehárna z dob socíku. Cena 8,80e/os. Bereme to a není to tak špatný. Konečně normální postel a sprcha. Hned vedle bufet na benzince.  Jdem na pivo a potom ještě víno na pokoji a spát.

Čtvrtek 18.7.2019

Ráno nás budí hutorení cigošů co bydlej pře zeď. Zotaveni jedem směr Pinkovce, páč si ze zeměpisu pamatuju, že nejnižší bod ČSSR 98 mnm je řeka Uh na hranici se SSSR. Jdu tedy pěšky z konce obce na hráz nad Uhem a koukám na UA za řekou. Jsou tu patníky SK. Hranici hlídaj kamery. A jinak nic. No na netu jsem dodatečně zjistil, že to mám blbě - nejníž je Bodrog na hranici s HU 94,3 mnm. Upalujem ztichlou krajinou přes upravené vesničky. Mysleli jsme si, že to bude samý cigošský gheto a je to pravý opak. Zastávka v Sobrancích (… tady už cigošů hafo) a odjezd do Sobraneckých kúpelí. Je tu motorest a úplně vybydlený lázně. Po ochutnání místní minerálky je jasný proč. Touhle vodou bych se léčil jedině zevně. Je nepoživatelná. Jinak pěkný místo na nocleh (altán, ohniště). Další zastávka v kopcích v Podhorodi u krámu a už jen kousek do kopce a 10km sjezd do Ubly. Akorát čas na oběd. Směrem na hranice je motorest Milka a maj menu za 3,90. Zelňačka a segedin, Adri sladký pirohy s tvarohem. Dobrota. Pelášíme dál. Z Ruskej Volovej překonáváme po cyklotrase hřebínek. Cestou přístřešek s pramenem a na vrchu rozhledna. Ostrej sjezd po rozbitý cestě do Uliče. Tady nálevna s 12tkou Šarišem, tak se trochu občerstvujem. Za rohem jsou miniatury dřevěných kostelíků a dále v Krivém navštěvujem jeden naživo. Dokonce je otvorený, protože tu jsou nějaký turisti. Další pivo v bufetu. Už nespěcháme, cíl je nadostřel. Ve Zboji cedule táborisko a nocovňa. Jedem se tam podívat. Krásné místo u koupacího rybníčku, pramínek minerálky, ohniště, chatička. Nikde nikdo. Když chajdu otevřeme, nevěříme svým očím – jsou tu postele! Tak to do Sedlice nejedem. Adri chystá ohník, já jedu do krčmy pro piva a borovičku. Pečem buřty a přijíždí auto. Vyskakuje kluk a Adri v něm poznává kolegu z Novýho Boru. Jsou tu na výletě po stopách předků. Svět je malej. Klábosíme u ohníku a hupky do pelíšků.

Pátek 19.7.2019

Dojíždíme do Sedlice. Snídaně u krámu. Maj tu krásnou náves – park. Vysekaná travička. Nějaký holanďani stanují přímo zde. Popojíždíme na horní konec k budově, kde sídlí správa NP Poloniny. Nikdo tu není, tak kola musíme schovat někam jinam. Oslovujem babku u chalupy a dáváme si kola k ní na dvorek. Do ruksáčku jen svačinu a pláštěnku. Jdem na Kremenec. Po 100 neodbočíme a prodlužujem si výlet kroužením po svážnici, než se to zas srazí se značkou. Pak už vzhůru na hřeben a padák bukovým pralesem až k říčce Stužici. V minulosti sem vedla úzkokolejka z Berezného. Hranice vše zpřetrhaly. Nekonečně dlouho jdem pralesem na vrch a konečně hraniční průsek a posledních 300m na trojmezí. Je 10h a je tu hafo Poláků. Přicházejí z travnaté poloniny Wielka Rafka. Válíme se, svačíme klobásu ještě z HU. Přijedou polský pohraničníci na čtyřkolce a ptaj se, esli je vše v pořádku, po chvíli projde ukrajinskej hraničář s polní a sapikem. Pokračujem po hranici SK/PL přes několik vršků do sedýlka Čierťaž a dolů na Poľanu. Tady je podobný přístřešek jak ve Zboji, ale bez postelí, zpustlá bus zastávka jako další přístřešek, bordel, pramen a rybníček. Koupem se, trochu spíme páč jsme z chůze 18km úplně grogy. Nožky na kole odvykly chodit. Vzápětí přicházej místňáci chytat rybky. Kluk se ptá, zda tu budem spát, že sem choděj medvědi. Bodejť by nee, když neodvážíte bordel. Jdem si píct buřty, co jsme ráno koupili. A jsou to ozajstné sračky – majstrštyk slovenských uzenárov. Při pečení se rozpadnou na lepivou hmotu a nejedlý obal. No ale zhltnem to. Dondem do vsi, pohovoříme s babuškou, berem kola a vzhůru dolů do hopsody. Borovička, pivo. Nocleh by stál 12e. Dole v penzionech 20. Pojedem dolů do Zboje, snad budou postýlky volný. A ono jo! Pečem zbytek klobás a na bidla. Asi v 11 auto, kontroluje nás policie, esli nejsme utečenci z Afriky, ale viděj, že ne, tak je klid. No sem rád, že tu hlídaj pořádek.

Sobota 20.7.2019

Vstáváme do zatažena. Chcem snídat u krámu, ale veeeliká fronta. Vzdáváme to, no místní akčňák se ptá, co chceme. Rožky a baštiku nám přednostně vydávají, takže odjíždíme nasnídaní. Jedem do Krivého a po modré přes kopec do Ruského Potoka. V mapě je do sedla tlustá čára, jako že zpevněná cesta. Ta však končí po 1km a kola tlačíme erozními žlaby a podrostem do stráně. Fakt dřina. V sedle se to zlepšuje, občas můžem jet. Dolů z kopce a po kolejích od lakatošů opouštíme modrou a vyplivne nás to na silnici 1km před Potokem. Takže ještě kilák do kopce. Ves krásná. Jak je zde v Poloninách zvykem v centru domeček – turistické info. Vše volně přístupné, židle, stůl, infoletáky, hrst eur od turistů. Kousek výš je drevený kostelík. Dole u potoka altánek a studna. Krásu této osady ještě umocňuje bufet – potraviny na křižovatce. Točený pivo, rohliky, sejr, horalky. Trochu krápe, no přechází to a my pelášíme dál. Na křižovatce s hlavní zas policie a jen přátelský rozhovor odkud kam. Ještě odbočujem do Topoly. Nově upravený židovský hřbitov, info domeček, vojenský cintorín a nad tím drevená cerkva. No idyla. Zpět na hlavní a do sedla Prislop. Mrholí, nasazujem bundy a spouštíme se do Stakčína. Je tu ještě pár hupů ale většina z kopce. Chcem si pomoct vláčkem do Humenného a jede to ve 14:30. Stojím ve Stakčíně na křižovatce a vyhlížím Adri. Je 14:27a konečně jede. Za 3min překonáváme posledních 500m, skáčem do vláčku a jedééém. Hned u zastávky Humenné mesto je nový pivovar Medvěd. Ochutnáme tedy dva produkty a do sedel. Na výjezdu z města projíždíme cigánskou svatbou. Luxusní desetimístnej bílej rolls royce se v tom bordelu krásně vyjímá. Po rovině do Porúbky a ukrutnej kopec do lesů Vihorlatu. Potom po cyklostezce traverz po rozbité cestě a jsme u Vinianskéh jazera. Koncentrovaný rekreační průmysl. Ve Vinianské chalupě si dáváme halászlé (ale z rybího filé …) a halušky a sjezd k Zemplínské Šíravě. Kus po něčem jakodálnice a trefujem zarostlou cestičku do Biele hory a konečně se okoupem. Ale začíná pršet, zachraňuje nás nedaleký bufet. Po cyklotrasách pak dojíždíme do centra Michalovec a na nádraží. Posledních pár piv, svačina ve vlaku a noční přejezd ČD do Pardubic k autu.

 

Trasa:

https://mapy.cz/s/3xkGF

https://mapy.cz/s/3xkGM

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář