Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pirin 2019

20. 6. 2019

Fotky jsou ZDE

 

14.6.2019 pátek
Po obědě na Prajdě vyrážíme Šlukášovým vozem do Blavy. Přijíždíme na parking dost nalitý. Pomocí velkopytlů vyrábíme velkou černou mrchu do podpalubí. Má přesně 20,4kg. Do letadla lezem s prázdnejma ranečkama.

15.6.2019 sobota
Po půlnoci jsme v Sofii. Berem rance a uléháme v koutě u přepážek. Je tu klid. Ale ráno už ne. Vstáváme v 6 do frmolu. Vybíráme prachy a hurá do prvního bufetu na pivo a místní dobroty. Potom na druhý terminál 2km na metro. V osm jsme na vlakáči a v 9 nám jede vlak do General Todorov. Cesta trvá přes 4 hod. Vlak novej, klimatizovanej. Necháváme rance v bufetu a pelášíme po kolejích do lázní Svata Petka. Kromě placených bazénů tu jsou i louže okolo s horkou vodou. Je strašnej hic, takže pobyt v lázni je kupodivu osvěžující. Vyláznění se potácíme zpět na nádraží. Pár piv a kartošek a čevabů a sháníme odvoz do Melniku. První nabídka je za 50e. Nějakým složitým výpočtem jsme usoudili, že maximální přípustná cena je za 5 lidí 40leva. Po hodinovém občerstvování se potom s jedním řidičem na této ceně shodnem. Veze nás krajem vinic a pastvin 20km do Melniku. Kupujem sejra a vína a ládujem se ve stínu v parku. Pak necháváme rance v krčmě a jdem na exkurzi po vsi. Na horním konci objevujem sklípek s opravdu dobrým (a taky drahým) melnickým (vše ostatní byly patoky). Řádně namotaní se dostavujem do krčmy a ochutnáváme další bulharské dobroty a víno. Takže závěr už je nejasný. Nějak jsme se dostali do parku a usnuli.

16.6.2019 neděle
V osm jsme v jiné krčmě, kávička a snídáme místní produkty ze sousedního magazinu. Kupujem nějaký zásoby (chleba, sýr, rajčata) a vyrážíme do Roženu skrzevá Melnické pyramidy. Krása. V roženském monastiru si navlíkáme fialový mnišský hábity a krásně zapadáme do zdejší atmosféry. V Roženu v centru oběd, pár piv a konečně vstupujem do Pirinu. Čeká nás výstup do 1700m, chata Pirin a nocleh ve srubu v lůně hor. Počasí se kaboní, v dáli bijí hromy, ale nás to jen lízne půlhodinovým deštíkem. Již 2 km před Pirinem nalézáme skvěle vybavenou volnou chajdu, ale dobýváme horskou chatu s pivem Pirin za dvě leva. Zdržujem se zde 2-3piva a pokračujem poslední 2km k tábořišti. Zde chajdy a ohniště zasazené do nádherné scenerie horských velikánů na břehu burácející říčky. Rozkládáme matrace na spaní, kerejch tu je hafo a vaříme na ohni těstoviny. A hurá do hajan. Ujito 22km. Převýšení 1672m. Celá cesta po zelený byla dost nechozená a značky jen  místy. Bez mobilů bychom bloudili. 

17.6.2019 pondělí
Skládáme matračky lezem dolinou na převal. První sníh, skalnaté pasáže. Míjíme na rozcestí budku aptěčku. Jsou v ní léky, obinadla. Stříšku to má ze solárních panelů a slouží to jako nabíječka. Ale celý budka je urvaná z úchytů a životnost asi brzo skončí. Stoupáme vpravo a slejzáme do krásné doliny s jezerem. A jsme v hajzlu. U budky se mělo jít vlevo. Takže jinou dolinou stoupáme na jiný převal abychom dosáhli chaty Tevno jezero. Obloha se zatahuje a my lezem temným údolím po skalách a sněhu. Značku ztrácíme pod sněhem a diretisimou mimo sněhová pole dosahujem hřebene 2650m. Odtud dramatický sestup sutí na skalnatá pole se sněhem a po nich těžce k chajdě v 2550m. Dohnala nás bouřka a liják. Do bezpečí docházíme mokrý a zmrzlý. Jsem úplně vyřízenej, místo jednoho těžkýho sedla jsme šli dvě a s tím moje kolena a zádíčka nepočítali. Jsme tu sami, jen s chatárkou. Chata se zásobuje koňmi a je to znát na cenách, ale i tak to de. Po jídle a pivech se skládáme na lavice a pochrupujem. Venku nečas. Asi ve tři se rozhodujem jít dál. Venku snad přestává pršet a náš cíl je 11km vzdálená chata Vichren. Teoreticky bychom tam mohli do sedmi dojít. Obcházíme jezero po sněhových polích a těžkým terénem prostupujem hřeben téměř neklesající pod 2600m. Je to furt po plotnách a šutrech, žádnej chodník, po kterym by to upalovalo. Nikde neodpočíváme a v 19:30 totálně vyřízený docházíme na chatu. Vede sem silnice. Je tu pár Němců. Oáza. Teplo, světlo, pivo, jídlo. Zotavujem se po tom nářezu a ve 22 jdem spát. Jak zejtra přelezem Vichren, je ve hvězdách. Ujito 22km, převýšení 1550m.

18.6.2019 úterý
Budiček v šest. Jen něco pojíme a nástup no hory. Večer jsem si zobnul Ketonal, tak to snad nebude bolet jako včera. Počasí nevalné, viditelnost mizerná, snad se to zlepší. Bojíme se odpoledních bouřek. Hřeben Končeto je celý jištěn ocelovými lany a to by byl skvělý hromosvod. Na vrch do 2914m to je psaný 2:45h. Za 2:10 jsem tam. Poslední dochází za 2:30.Jde se úbočím doliny proti potoku a na hřeben, kerej se nekonečně zdvihá vzhůru. Cesta po suti, žádný skalní bloky jako včera. Sníh je až nahoře na návětrné straně. Nekonečný focení, chvílema se to trhá a jsou trochu výhledy do bezednejch jam. Cesta dolů do sedla je očistec. Řetězy kolmo dolů po skalách a suti. Pak řetězy mizej v ledu a kloužem bez jištění kolmo dolů mimo sníh a led, pak přecházíme sněhový plotny a konečně jsme v sedle. Tak todle bylo zatím nejhorší. A to nás čeká obávané Končeto. Jdem na to, stoupáme jen kus a potom traverz pešinkou ve skalní stěně. Dostáváme se na lana a ostrý hřeben. Ale je to úplně v pohodě, i počasí se lepší, vylejzá sluníčko. Jen nad horami, kde jsme šli včera, se ženěj čerti. Cca v jednu máme všechny obávané úseky za sebou a opalujem se v sedýlku pod bivakovací budkou na konci hřebene. Zajda jí jde prozkoumat. Je úpně nová, vevniř šest postelí a něco k jídlu. Akorát voda široko daleko není. Traverzujem hřeben až do sedýlka 2500m a potom nekonečný sestup do doliny na chatu Javorov. Cestou koupel v jezírku a vaření nudlí u partizánskýho bunkru. Na chatě jsme asi v 16h. Konečně pořádnej odpočinek. Pár piv, zabíráme cimru, teplá sprcha a luxusní jídelna s mírnými cenami. Je to chata No.1 roku 2015 a je to tu fakt hezký. Jsou tu nějaký mlaďoši, ale vzápětí odcházej do civilizace a zůstáváme tu sami. Večer si zpestřujem rakijí 100grámov, takže příjemně unaveni jdem spát asi v devět. Ujito 13km, převýšení 1186m.

19.6.2019 středa
Bohatá snídaně a nástup do hory. Pralesem a džunglí přes sedlo 2249 a dlooouhý sestup lesama na hlavní silnici do sedla Kupata. Zde bufet s pivem a uchylujeme se do nejluxusnější rest Kupata. Ceny velmi mírné, jídlo dobrý. Jdem dál po silnici asi 1km k dalším bufetům. Dáváme si ještě kafe a pivo a vzhůru do kopců. Nejdřív klesání ke kempu a pak údolím lesem po svážnicích vzhůru. Po pár km točíme po cestě vlevo a kousek nad potokem je louka, kde se rozhodujem tábořit. Stany, dříví na oheň a už dlabem zbytky zásob - nudle s omáčkama na způsob polívky. Jdem brzo spát, páč není co pit. Ujito skoro 20km, převýšení 960m.

20.6.2019 čtvrtek
Vyrážíme do hor. Stoupání se mění v prudké stoupání a hledání značek. Konečně se svalíme na vrchu Kapatnik a před námi se otvírají krkonošské pláně. Jdem po nich co nejrychleji, páč to vypadá na bouřku. Asi po 13km nás to dožene. Dva zůstávaj schovaný pod šutrem, já se krčím zmrzlej v ponču pod klečí, dva běžej pře nejvyšší horu v hromech a blescích na chatu Makedonija. Asi po hodině to odchází a v dešti peláším za nimi. Poslední sešup a mokrej zmrzlej docházím k chatě. Už zas svítí sluníčko . Frťák rakije na přivítanou, chatár háže do kamen, převlíkám se do suchýho a na světě je zase ráj. V ruce pivo, vyhlížíme poslední trosečníky. Přicházej až za hoďku suchý, na rozdíl od nás. Na chajdě táboří jen tři túristi ze Sofie. Holka a dva kluci. Na chatě útulno, popíjíme , pojídáme omeletky, kartoški a pleskavice. Sem tam pivo a rakije na družbu s Bulharama, Honza řeže do erární kytary, Bulhaři taky, prostě krásnej družební večírek. Ujito 19km, převýšení 1499m.

21.6.2019 pátek
Snídáme dobroty na chatě a až v 9 razíme společně s Bulhary do strááášně prudký hory Angelov vrch. Je nádherně, furt fotíme. V dáli máme panorama Pirinu a je vidět, že ve včerejší bouři napad na vršky sníh. My tu máme jen sem tam starý sněhový pole. Po těžkém hřebeni - skákání po šutrech se probíjíme směr Rybne jezera. Trvá to nekonečně dlouho a já už zas sotva lezu.Bolej mě kolena záda fšecko. Sestupuju k chajě poslední, úplně namaděru. A na chatě nemaj pivo! Prej přijede odpoledne. Ale maj víno. Ceny jsou tu trochu vyšší, je to prej jediná privátní chata. Na ostatních reguluje ceny planinarski svaz. No co se dá dělat. Baštíme kartoški a čevabi. Pak uléháme ve společence, venku totiž zas prší. Jídelna je příjemně vyhřátá, maj tu pod jezery turbinu a přebytky elektriky pouštěj do gigantickýho teplometu. Asi ve čtyry nastupujem na pochod do údolí. Kolem jezera po pěšině až na cestu sjízdnou autama. Dvě hodiny pochodujem a doatáváme se na kraj Kirilovy poljany k první nálevně. Tak pivo a ještě 500m k další krčmě. Tady to žije. Je tu nějaká slavnost. Usedáme ven do altánku a piva, jídla, blahobyt. V 10 si jdem lehnout na louku k potoku. Žerou tu komáři, ale sme se Zajdou líný stavět stan, snad to přežijem. Ujito 23km, převýšení 1071m. 

22.6.2019 sobota
Přežili, ale nespali. Šílený Bulhaři jeli na plný kule karaoke do tří do rána. Sestupujem 6km po asfaltce a zkratkama k Rilskému monastiru. Je krásně, v klášteře eště žádný tůůristi, klid. Tak tu chvíli relaxujem a v 8:30 jede bus do Dupnice. A hned další bus do Sapareva Banja. Snídáme zde sejr, rajčata, pivo víno a jdem na koupaliště BoraBora. Válíme se do 5 a pomalu se přes bufet potácíme do Mechany, kde jsme si zajistili fleky už po příjezdu. Takže závěrečná hostina, devatero chodů. Pak hrajou muzikanti a spát jdem asi o půlnoci zase na tribuny místního hřiště.

23.6.2019 neděle
Snídáme u bufetu a pak se různě povalujem v parku u vřídla. Z něj skoro nic neteče. Místňáci nám vyprávěj, že lázeňská mafie staví další a další hotely s termály a  voda už nestačí. Po poledni zpět do Dupnice a vlak do Sofie. Metrem na letisko a přesun 2km pešo na druhý zas přes stejný bufáč jak na startu. Už tu sedí naši známý s kerejma sme přilítli. 4 kluci, šli podobnou trasu jak my ale o kus kratší. Pár piv a jídel a vzhůru na odbavení. Zas vyrábíme 20kg mrchu apro jistotu ji dáme omotat asi za 150kč igelitem. Letíme ve 20:40. Auto je na svym místě, tak rychle nalodit a tradá dom.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář