Mallorca - vánoční přechd Tramuntana
Mallorca - vánoční přechod Serra de Tramuntana
Fotky jsou ZDE
Vánoce - nejstrašnější období v roce. Šedivý krátký dny, zima, šílenství v obchodech i v lidských duších a přitom nejvíc volných dní v roce. Co s tím? Do tepla a světla!
22.12.2019 neděle
Vstávám v 5:20 a čeká mě 240km plechovkou do Drážďan na let. Přes Polsko tmou a konečně světlo a supr dálnice do cíle. Auto nechávám na sídlišti a 10min pešo na letiště. Vše krásně stíhám a 11:15 na čas let do Palmy. Tady slunce, 17 st. Busem za 5e na busák. Je v podzemí, takže ho nevidno. Ve vestibulu márket Eroski. Kupuju víno, sejra, olivy. Pak venku na lavičce popíjím pivo a užívám slunečních paprsků. V 16:30 spoj za 1.60 do Valldemossy. V 17 náves v kopcích. Procházka uličkama a vzhůru do hor. Nacházím 5ks čerstvých baget. Někdo je tedy předemnou a vypadly mu z rance. Tři strkám do kapec batohu a za hlubokého šera docházím dvě postavy u pramene, kerej tu podle mapy má být. A sou to krajani, tak se hned ptám esli pramen funguje a prej neee, ale maj místo vody kořalku v petce. Tak ochutnávám. Je to Vojta s Terezkou a u chaty vejš prej potkám druhou část výpravy - Petra s Luckou. Předávám jim bagety a vracej se i pro zbylý dvě. Další pramen taky suchý, ale štola 6m do stráně (... na konci patrně studna, ale já blb to nevěděl). Nabírám vodu ze smrdutý louže s tím, že to pak přefiltuju a převařim. Za tmy a vichru docházím k Refugi des Cairats. Zezadu má krytou verandu a krb. Už se topí a zdravím se se zbývajícími účastníky zájezdu. Otvírám víno na přivítanou, doráží Vojta a Terkou a společně zdoláme zbytek kořalky i víno. Tak ani nevim, jak sem se dostal do spacáku. V noci vichřice a nám, co ležíme na kraji, je zima. Ujito 4,3km, převýšení 495m.
23.12.2019 pondělí
Rozednívá se v osm, tak postupně vylejzáme. Zuří vichr a odfouk mi někam srulovanou karimatku (spal jsem na nafukovačce) a jednu fusekli. Vichr mám po včerejšku i v hlavě a ještě sem nascípanej už z domova. Je jasno, ale chajda ve stínu. Převařuju smradlavou vodu a dělám čaj. Hledám karošku a mám kliku - vichr ji zahnal 200m zpátky dolů po cestě. Takže jsem komplet a vyrážím. Sejdem se v Deie. Na hřebeni vichřice a úchvatný výhledy k moři. Peláším rychle pryč, je zima. Opouštím skalní kru a mizím v dubovém lese. Tady je stín, sluníčko nedokáže přelízt hory, ale nefouká. Nejdřív krkolomně po šutrech a níže již krásná stezka v serpentinách. Staré olivové háje, kamenné terasy. A kousek nad Deia dokonce ve zdi vlez tunelem 10m k podzemní studni. Konečně voda. V mapách.cz to není. Furt jsem ve stínu, až Deia je v slunci. Je jedna, procházím vsí, jsou tu dva krámky. Takže nákup, svačím na zídce u parkoviště sejry a pivo. Pok jdu zpět ke spodnímu krámu a dávám si pivo. Čekám esli přijdou mí druhové, ale nic. Vydávám se k moři do Port Deia. Že bych se jako okoupal. Ale přístav je prťavej, ve stínu, skály vobalený chaluhama a moře rozbouřený. Meju se aspoň v potoce a vydávám se po pobřežní stezce, že někde zakempuju. Už je tu stín, sluníčko za kopcem. Po asi 500m nalézám supr místo. Jsou tu na skalách nad mořem krásné terasy s borovicema. Tak jednu vybírám. Evidentně se tu v létě nadivoko táboří. Je šest hodin a skoro tma. Popíjím víno, přikusuju sejra a hledím na západ slunce nad mořem. Ujito 11,5km, převýšení 326m.
24.12.2020 úterý
Vstávám se sluníčkem v osm. Ale zas je za kopcema. Nad terasama jsou prázdninový vily. Jdu tam zkusit nabrat vodu a úspěch, je tu kohoutek a hadice. Točím plný lahve a vracím se jinou stezkou na terasy. A někdo tu má rance a je to moje parta a spali jsme 100m od sebe. Vyrážíme společně dál, nahoru dolu po terasách a svazích nad mořem. Doputujem ke kamennému přístřešku před letoviskem Alconnásser a pak hupky na asfalt a vzhůru na planinu na GR221.Parta jde přímo do Solléru, kde maj nocleh v Casa Margarita (... pro 4 asi za 1600) a sejdem se k večeru v přístavu. Já jdu přímo do Port Sollér. Chci vidět Refugi de Muleta a přístav, konečně se namočit v moři. Je krásně, na sluníčku na kraťasy, takže si to užívám. Stezka frekventovaná, jednodenní výletníci. Už vidím zátoku s přístavem, procházím do oploceného areálu chaty Muleta. Je zavřeno, chvíli se kochám na lavičkách na terase a potom sestup po asfaltce dolů do přístavu. Asi 2km a jsem na pláži. Naštěstí se tu šprachtá nějaká rodinka, tak se přidávám. Moře docela teplý, žádný žiletky. Procházím přístavem a hledám otevřenej krám. Jeden nacházím bokem v ulici nedaleko konečné tramvaje (tram jezdí 4km ze Solléru a je za 7e - docela ranec). Nákup večeře (pivo, sejr ... ) a hurá na molo, to schramstnout. Volá Vojta, že vyrážej tramvají z města. Takže za 15min budou zde. A taky jo. Chcem někde na jídlo, ale všude zavíraj. Kupujem tedy další proviant v krámě, že to zbaštíme u moře. Ale je šest, stihnu jen přípitek likérem Tunel. Jdu pěšky do Solléru. Chci se dostat za město a někde bivakovat. Kámoši ještě do baru a na hotel. Takže se zas loučíme. Cestou stihnu ještě jedno pivo u krámu a v 19:30 jsem na náměstí v Sollér. A v báru seděj moji krajani. V přístavu zas hned zavírali, tak jeli tramvají do města. Dávám si kafe. Posilňujem se Tunelem a nakonec, ani nevim jak, usínám na karimatce s nimi na pokoji. Veselé vánoce! Ujito 15km, převýšení 555m.
25.12.2020 středa
Je 8:30 když se probírám. Sprcha, posbírat rozházené věci, loučím se (... snad už naposled) a jdem ještě s Vojtou do pekárny na rohu. Cola, pivo, slanej šáteček, loučím se i s Vojtou a mířím z náměstí do Biniaraix. Poslední vesnice před horami. Maj tu krásnou starobylou kamennou prádelnu, zdroj vody. Pak terasama po bombastický dlážděný cestě serpentiny do hor proti potoku, kerej je zde ale vyschlý. Voda se objevuje až výše a šprachtaj se v ní dvě krásné nymfy z Čech. Chvíli si povídáme odkud a kam a stoupám dál do skal. Pořád ve stínu, až před vrškem ohrady se zelenou travičkou a sluníčko. Opouštím potůček a lezu lesem a skalama do sedla 900m. Válím se pod ním na sluníčku, svačina. Ze sedla kríásný výhledy na nejvyšší horu Puig Major a přehradu Cúber. Pomalu sestupuju do zeleného údolí s potůčkem. Pastviny, kamenné stavby, docela dost turistů. A jsem u přehrady a vidím chatu. Ale je tam auto a někdo tam táboří. Sem si myslel, ž e se na verandě usalaším já. Obchazím tedy nádrž zleva po turistickém chodníku a asi v půlce je krásný místo na táboření s ohniště. Jdu se vykoupat. Brrrr ledárna. Moře bylo proti tomu kafe. Furt choděj turisti, tak jen tak bloumám na sluníčku na kamenech a se západem, asi v 17:30, jdu tábořit. Lidi už skoro žádný. V ohništi jsou ještě hžavý uhlíky po předchozích trampech. Stačí přiložit a už vařim vodu na polívku. Zároveň v tom ohřejvám párky a na závěr čaj s rumem. Spím zas pod širákem. Ujito 11km, převýšení 1050m.
26.12.2020 čtvrtek
Lezu ven v osm. Zima nebyla a poprvé vstávám přímo do sluníčka. Filtruju vodu z přehrady na čaj, asi v 9:30 vyrážím. Dojdu k silnici a zas mizím ve stínu. Cesta vede 3km po vrstevnici podél betonového kanálu - přivaděče vody do přehrady. Dostávám se vysoko nad druhou nádrž. Cesta odbočuje do kopců. Za sedýlkem je pramen a stoupám dál lesem a kamením k dalším pramenům a výše plání pod vápencové masivy a do sedla. Dostávám se konečně na sluníčko ale taky ledovej vichr. V sedle funí jako blázen, choulím se ke zdi, kerou tu vybudovali pastevci, když se tady ještě páslo, oběduju a vařím teplej čaj. Kupodivu foukat přestává, kochám se na sluníčku. Potom vrcholová fotka v nejvyšším bodě výletu 1200m a už vidím na konec ostrova přes Lluc až na mys Formentor.Cesta vede kamením příkře dolů kolem "sněžných jam" - vyzděnejch ďour kam pastevci hrnuli sníh, aby měli zásobu vody na léto. Ještě se překonává jeden kopec a pak už definitivní zlom a impozantní dlážděný serpošky skalní stěnou dolů do lesa a jím ke klášteru Lluc. Jsou tři odpoledne a jsem zas ve stínu velehor. Už se neohřeju. Přes silnici, kolem pramene a jsem u areálu kláštera. Obrovský parkoviště, hafo lidí, na piknikovišti jedou grily. Procházím nádvoří. Je tu krámek a v něm víno za tři eura. Tak si kupuju jedno na večer. Pomalu se smráká, jdu kousek dál na area recreativa. Už tu seděj nějaký táborníci a něco cmunděj na vařiči. Zašívám se za roh za skalku, dělám ohník na grilovišti. Čajík, víno, mortadela a zase nocleh pod širákem. Ujito 16,5km, převýšení 702m.
27.12.2020 pátek
Zase zima, stín. Vrcholky hor jsou v mlze. Definitivně opouštím areál kláštera a jdu zkratkou přes Menut na Binifaldo, kde se to spojuje s GR221. Lesem, olivovníkovými háji a dlouhý sestup stínem do rovin k Polenze. Míjím pár pramenů a vycházím z lesa na silnici. Ta vede zahradami a pastvinami na hlavní. Konečně jsem na sluníčku a koukám, kam bych sebou praštil do trávy a oddychnul si. To se mi daří ve zpustlé zahradě kousek od cesty, jinak vše oploceno. Válím se asi hodinu a pokračuji na hlavní. Vypadá to, že po ní půjdu 4km do hostelu. Naštěstí souběžně vede pěšina podle říčky, ve stínu stromů, takže dobrý. Asi ve 4 jsem v hostelu Pont Roma, kde mám zabůkovanou postel v dormitoru za 550Kč. Jsme tu ubytovaní asi 6 člověků. Dostal jsem pokoj se 4ma postelema a mám ho pro sebe. Jdu se projít Polenzou, něco nakoupit v Eroski, taky objevuju Agromart, kde maj místní produkty a stáčený místní víno. Teď ale jen mandarinky a na večeři pivo a k tomu ochutnám konzervu škeblí. Baštím to na lavičce v parku a jdu do místní nálevny na kafe a pivo. Dostávám k tomu ještě misku oříšků. Kafe je za euro a malý pivo za dvě. V hostelu se krásně topí, nechávám si dát instrukce kterak zatopit i na cimře. Sprcha, vyprat hadry, ještě jedno pivo a spát. Ujito 15,2km, převýšení 183m.
28.12.2020 sobota
V 9 lezu zbalenej z cimry. Batoh do šatny a půjčuju si kolo, kerý je k ubytování zdarma. Je to strašná rachotina, městský kolo s košíkem na řidítkách. No ale jakž takž funguje. Kluk v recepci si bere 10e depozit a můžu vyrazit. Jedu vedlejšíma cestama do Alcudia. Starobylé městečko s hradbami. Po prohlídce nákup jamonu a piv a hurá s tím k moři. Je ale jen 13 st., pod mrakem, fouká. Tábořím na pláži a po jídle dojíždím do Port Pollenca. Krátká prohlídka a pomalu zpět do hostelu. Jsem tu v jednu. Dostávám zpět depozit a loučím se. Přes město, nákup vína a mandarinek v Agromartu, ještě pivo a sejra a tábořím na zastávce u školy ve stínu borovice. Bus do Palmy jede za hodinu.5,50e a už se vezu a v 15:30 jsem v centru. Poslední nákupy v Mercadoně a odchod k moři do parku u katedrály. Válím se na travičce, popíjím pivo, láduju se jamonem, sluníčko zapadá nad mořem. Po pobřeží docházím na zastávku, kde podle netu jezdí každou hodinu linka 31A do Sant Jordi odkud to je 3km pešo na letiště. Nic ale v 18:40 nejede. Až asi v 19:20 jede mísa do Arenalu a staví v tom Jordi. Je to za 1,50 (přímá linka na letiště je za 5e). Ušetřený eura měním v místním Eroski za piva a bagetu a hurá na letiště. Cesta pustinou, nadchodem přes dálnici a potom po silnici na letisko. A jsem tu, tak ještě večeře a pivo a uléhám v 2. patře do kuřácký velkohaly. Jedná se vlastně o jakousi částečně zastřešenou zahradu. Jsou zde stromy v umělém trávníku, okolo dlažba a lavičky. Tak v temném koutě rozbaluju karimatku na trávu a dobrou.
29.12.2019 neděle
Budíček v 5:30, letí to v osm. Zjišťuju, že nás tu spalo asi 5. Vše probíhá v pohodě a v 11:30 skáču v Drážďanech do plechovky. Je krásně bez sněhu a mráz. Autíčko funguje a cesta domů ubíhá. Akorát za Kowarama sněžná rally do Lubawky. Poláci to jen trochu vyhrnuli a dělejte, co umíte. Ale přežil sem a vánoční jalovej čas užil jsem.