Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jižní Velebit - Paklenica

29. 5. 2019

Do Jugoslávije! Přechod Jižní Velebit neboli Paklenica 2019

Fotky jsou ZDE

Sobota 25.5.2019

Jedem autem do Prahy. Před Poděbradama smrdí obložení a je to z pravýho zadního kola. Zůstává přibržděný. Doplížíme se teda jen do Poděbrad a dál vlakem. Prostě tradice co jízda to porucha zůstává dodržena. Vše stíháme a ve 14:30 se zpožděním letíme do Zadaru. Vybírám prachy s bankomatu. Jen jeden je skutečnej bankomat, ostatní jen výdejna peněz s poplatkem navíc. Busem na autobusák. Jsme tam v 16:40. Do Starého Gradu jede v sobotu poslední bus v 16, ale přesto se jdu zeptat, zda něco jede. A ono jo. Spoj z Dubrovníka má sekeru a ještě tu stojí. Naskakujem a za 19kun + 5 za ranec jedem. Takže 17:40 jsme tam.  Zázrak. Kupujem pivo, lišáka pro Adri, víno, sejra a jdem si ještě smočit nohy do moře a na kafe. Potom už konečně do hor. Pomocí mobilu najdem značku a vzhůru vilama kolmo přes vrstevnice. Je pod mrakem a asi bude pršet. První zastávka je v sedýlku Vitrenik. Je tu Mirila – místo pohřebních obřadů a cedule i v angličtině o co jde.  A taky výhledy na pobřeží. Jdem dál do vybydlené osady Tomiči. Pochmurno, zarostlo. Nacházíme studnu a taky zmiji a raději mizíme výše do skal. Strmý výstup až na hranu další planiny k odbočce na Vidakov kuk. Už skoro za tmy dopelášíme do další osady Ramiči. Tady to je hezký. Asi dva domy jsou užívané, okolo posekáno, nikde ani noha. Berem vodu ze studny a usalašíme se na krásném místě u kryté terasy jednoho z domů. Večeře víno a sejr a steleme si na terase.

Neděle 26.5.2019

Je pošmourno a lezem dál do hor směr Golič 1260m. Krásné planiny s kamennejma ohradama, všude plno modrých kosatců a spousta dalších vzácných kytek. Cesta na hřeben strmější a strmější a už jsme na hraně a koukáme do Velké Paklenice do jámy, kde stojí chata Paklenica. Dál je ostrý výpencový hřeben plný šutrů a postup velmi pomalý. Dlouho vzhůru a konečně plató – vrchol Golič. Svalíme se do trávy a sváááčina. Na druhou stranu se jde prudce dolů po jehličí vypáleným borovým hájem. Stezka o mnoho lepší než na vrch. Pod námi je dolina s osadou Veliko Rujno. Moc pěkné místo. Traverzujem a stoupáme bukovým lesem po pohodlné stezce směr Stražbenica. Míjíme dva prameny a taky kluka s holkou, kerý spali na Struge. Pak prudký výšvih skalní stěnou a stojíme na indiánské prerii lemované vápencovými velikány. Planina Struge plná šafránů. Na jejím konci je skloniště. A jsme u něj. Je tu ještě teplo z kamen, jak si tu odchozí turisti topili. Něco zhltnem a dáme si dvacet na palandách s karimatkama. Asi ve dvě jsme na nohách. Původně jsme tu chtěli spát, ale předpověď je, že bude lejt a to bychom hřeben 1700m nedali. Děláme kávičku a vyrazíme hned, ať to máme za sebou. Ještě přicházej místní planinári. Tři chlapy jak hory. Pokračujou kamsi do Breziku a my taky jdem. Směr Vaganski vrh a další skloniště  Vlaški Grad vzdálené snad 5 hodin. Po 20min jsme u studny na planině Gospič a začíná výstup na Vaganski vrh. Docházíme tam překvapivě brzo a pohodlně. Vzápětí přichází mlha a začíná pršet. Nasazujem ponča a převážně traverzama a klečí překonáváme hřeben Jižního Velebitu. Místy sněhová pole, místy cedule „Pazar mine“. Už nás fest bolej nožičky, kvůli mokru se nemůžem nikde posadit. Konečně sedýlko a odb. na Ivine Vodice. Jdem dál nahoru dolů a závěrečnej hang dolů k Vlaškimu vrhu. Je sedm večer a od skloniště se vylupujou postavy v pláštěnkách a odcházej kamsi dolů. A je to parta místních planinárů, kerý tu byli přes víkend na brigádě. Fotka úžasnýho skloniště na netu hps.hr je totiž vizualizace novostavby. Stavba sice stojí, ale není dokončená. Zabírame chajdu pro sebe. Je tu teplo a vše úplně nové. Spousta materiálu a nářadí, bp vařič, kamna na dřevo s okýnkem, úplně novej nenatřenej nábytek oblepenej igelitama aby se to nezasvinilo. Nahoře velká půda na spaní. Takže jsme v suchu a bezpečí. Vaříme čajíky a kávičku, ujídáme ze svých zásob i když tu je plastovej sud z půlky plnej proviantu. Od hotovejch jídel, paštik až po koření, kafe, cukr. Spát jdem brzo, na střechu bubnuje déšť a hučí vichr.

Pondělí 27.5.2019

Předpověď brutus, venku se valej vody. Z pramene za chajdou se stala řeka tekoucí po pěšině. Zatápíme v kamnech a lebedíme si v chajdě. Střídavě mastíme karty, střídavě něco zobeme ze zásob, nebo chrníme. Dneska nikam nejdem, včera jsme to nahnali.

Úterý 28.5.2019

Tak v 11 to trochu polevuje a vyrážíme v pončech dolů. S ubývající výškou se počasí zlepšuje. Na planině Velké Libinje můžem ponča schodit. Je to zas nádherná prerie s potokem. To by se to tu válelo, kdyby bylo hezky. Jdem dolů do Modriče. Stará stezka nechozená, zarostlá v kamenných zídkách, krkolomně po klouzavých šutrech. Kus nad mořem za velkou opuštěnou osadou narážíme na úplně novou traverzovou cestu, která není v mapách. Po ní už pohodlně doleva až na cestu vedoucí z hor do Modriče. Ve tři jsme na pobřežní autostrádě a stopujem do Stareho Gradu. Už je pěkně, sluníčko. Aut dost, ale neberou. To se teda Chorvati, bratři Slovani předvedli. Posouváme se do centra na zastávku, že když tak dojedem busem. Furt nic. Až v pět nám zastavuje auto. Mladej vysmátej černoch s krásnou blondýnou – oba Francouzi, nás berou až před krám do Gradu. Tak konečně zas pivo a lišák. Jdem hledat nocleh. Nemáme stan a chajda v kempu by přišla na 1000. V dalším pustým kempu ve vilách kus od moře by byl room za 1000 a na naše šomrání, že potřebujem jen kousek střechy, dostáváme k dispozici kempovou kuchyňku za 200. Sprchy hned vedle, vařič, stůl, lavice, no supr. Jdem na nákup dobrot a s tím k moři na piknik. Vegetíme skoro do tmy a vyháněj nás zas kapky, tak pelášíme ke svý kuchyňce pod stříšku a pak šup do spacáků.

Středa 29.5.2019

Leje, bouří. Běžím do krámu pro čerstvý burky a pivo. Dostali jsme od šéfky jízdní řád do Zadaru. Má to jet v 10. Jdem na zastávku. Je 10:30 a nic. Pak Adri zjišťuje, že to jezdí až od 1.6.. Další jede v 12:30. Jdem teda k moři k torzu benátský věže. Tady se plácáme a zas začíná pršet, tak úprk zpět na zastávku. Ta je naštěstí jako jediná co jsme viděli se stříškou. Začíná totiž fest lejt a postupně se zastávka úplně zaplňuje, Aspoň znamení, že to opravdu pojede. A jede to načas, pač to je jen místní spoj, žádnej dálkáč. V Zadaru rance do úschovky a procházka do starého města. Konečně i výborný čevabi na busáku a odjezd na letisko. Tady vše v pohodě a okolo 21 jsme v Praze. Adri zůstává u segry a já peláším nočním vlakem do Poděbrad a auto kupodivu bez závad dojede dom. Takže již tradičně další propršenej výlet je za náma.

 

Pěší trasa je tu:

https://mapy.cz/s/3xf3V

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář