Výlet na zakarpatské poloniny - Pikuj a Runa
Fotky jsou ZDE
Na Pikuj!
Pikuj je 1408 metrů vysoký výrazný a ostrý vrchol na východním okraji Bukovských vrchů. Leží na hranici mezi zakarpatskou a lvovskou oblastí, jejímž je nejvyšším vrcholem. Na vrcholu stojí několikametrový obelisk věnovaný původně v roce 1935 T. G. Masarykovi, nyní ukrajinskému básníku Ivanu Frankovi. Z vrcholu je krásný panoramatický výhled vzhledem k tomu, že vrchol je až 700 metrů nad okolním terénem.
Povrch je kuželovitý, asymetrický. Západní svah je strmý, severovýchodní a severní pozvolnější. Hora se skládá z flyše. Svahy jsou porostlé bukovým a smrkovým lesem.
Zkrácený výstup na vrchol ze zakarpatské strany je možný z vesnice Ščerbovec.
Tolik Vikipédije
30.5.2018 středa
Vyrážím z TU autem do PU. LEO mě unáší celou noc do Užhorodu. V buse zapomínám mikinu. No prostě nalehko.com.
31.5.2018 čtvrtek
Potuluju se v okolí užhorodského nádraží, ve směnárně měním dolary za hřivny. Kupuju pivo a čeburek a v 8:30 mě veze električka do Zagorbu. Ve vláčku kupuju od bábušky kávičku. Je hic, hned pod zastávkou lezu k Uhu, koupu se a trochu dospávám. Pak v tom hicu šlapu asfalt do centra Zagorbu. Maj tu krámek, ale je po poledni a zrovna je pererivka. Ale chlapi od vedle seženou prodavačku, otvírá se a ochutnávají se dvě piva Zakarpatje. Mám čas. Potom mě chlapi zvou na prohlídku ubytování pro túristy a tak slibuji, že sem nějaký pošlu. Za odměnu dostávám domácí dort a samohonku. Posilněn stoupám po červené směr Čeremcha. Dost prudce lesem a vrcholová poloninka. Je tu pomník z 1. války, zákopy. Klesám do lesa a po pár kilometrech končím u krásné horárni. Je v ní pelech, stůl a pec. Před ní krytá posezení a ohniště. Budu spát pod stříškou na stole. Akorát chybí voda. Podle mapy odhaduju, že pramen potoka je asi tamhle 500m. Jdu tím směrem a opravdu tam něco nacházím. Určitě to je jediný zdroj pro chatku, vede sem i zapadaná cesta. Ale vody málo. Daří se mi hrnečkem nabrat flašku. Plave v tom sice bordel, no lepší než nic. Pak lelkuju u chaty a brzo uléhám na stůl a spát. 8 km.
1.6.2018 pátek
Klesám lesem do Lubně. Zrovna otvírá magazin. Snídám piva, sušenky a kávičku. Trousej se domorodci. Jeden se ptá kam du a za chvíli přichází další obejda, kerýho tenhle první informoval, že u krámu je turista. A už tahá lejstra a že sem v Užanskym zapovědniku a že se tu platí vstup. Tak teď tvrdim, že du po silnici na hlavní. Nemíním nic platit. Sklapne a odtáhne. No ale teď teda abych šel po silnici dolů. Rozladěnej tak činím a za mostem mířím doleva přes plot kolem chaloupky do stráně, abych se napojil zpátky na červenou. Sedí tu babička a pase kozy. Ubezpečuje mě, že narazím na darógu a dojdu kam potřebuju. Prodírám se roštím a konečně zarostlý louky a vyjetý koleje. Ještě pár metrů a jsem na značce. Dál už dobrý. Loukama, jalovcema, pastvinama na hřbet. Opouštím červenou, kerá leze na Plošku a po pastvinách scházím k potoku a do Verchoviny. Je skoro poledne a v krámku maj točený. Tak oběduju piva a sladkou buchtu. Domorodci říkaj, že na nádraží Ščerbin po červený dojdu, ale že se tam moc nechodí. Když už chci jít dál, lustruje mě nějakej obejda v maskáčích. Je to pohraničník, ukazuje papíry. Chce jen abych nešel směr polská hranice a diktuje moje nacionále svým kolegům, aby o mě věděli. Je slušnej, rozcházíme se v dobrým. Nad vsí potkávám polský turisty v protisměru. V lese si nevšimnu odbočky a lezu přímo na kopec. Až tady zjišťuju omyl a beru to přímo lesem na správnou cestu. Dost krkolomný, ale pak už cesta a je vidět trať. Ukoptěnej se k ní ve vedru potácím. Až na nádraží zjišťuju, že sem lehčí o další triko, kerý sem pověsil na ranec abych ho nepropotil. Roští mi ho vyrvalo. Když to takhle pude dál, vrátím se domů nahatej. Na nádraží naštěstí teče z trubky křišťálová ledová voda. Máchám se a piju jak vermbloud. Pak se válím na lavičce, vláček přijede za 20min. Týhle trati se říká ukrajinský Semmering. Stoupá do 800m mnoha smyčkama a tunelama, jsem skoro v nejvyšším bodě. Tunely hlídaj vojáčci a potulujou se i po pustym nádraží. Mě nechávaj na pokoji. Električka už duní v dáli, ale trvá to ještě chvíli než dokličkuje ke mně. Potom bez zastávky překonáváme Užockyj pereval a po 10km přistáváme v Sjanky. Na dohled je Polsko a prameny řeky San. Na mapě jsou Sjanky velký, ale velký je jen nádraží Jinak pár baráků a žádná tržníce, abych doplnil zásobu chybějících triček. Po zjištění situace, že tu nic nekoupím a že dvojmagazín u nádraží je opravdu jedinej, padám do jeho stínu. V jedný ruce pivo a v druhý vynikající masovou klobásu. Kupuju i gorilku na večery a musím kus upít aby se mi vešla do plastový lahvičky. Tím se dost nalejvám. Pohovořím s domorodcem a kolem pátý se konečně odlepuji a po žlutý putuju na hlavní silnici. Vylejzám na ní u dalšího krámu a tak si ve stínu zas dávám pivo. Co čert nechtěl, za kilometr zase obchod. Zas pivo a nanuk. Skoro v sedle pustou autostrádu opouštím u válečného pomníku a po kamenité cestě pod lesem docházím k prameni A je tu docela pěknej flek na spaní. Peču zbytek klobásy, kochám se výhledy na pláně a spát. 16 km.
2.6.2018 sobota
Lezu lesem na hřeben na žlutou. Kus po vršku a potom prudkej svah dolů na křižovatku lesních cest. Poloniny už sou na dohled. Zas už nemám vodu a jdu ji dopnit do potoka, kerej teče hluboko pode mnou. To mi trvá asi hodinu. Sestup do rokle je krkolomnej. Potom mě dochází grupa turistů ze Lvova. Jdou taky na Pikuj. Otvírají se poloniny nad vsí Vrchní Kinec, tak se tu kochám. Pak lesem do kopce a konečně holý hřeben táhnoucí se skoro rovně k Pikuji. Nahoru dolu po hřebeni, sem tam skupina turistů. Před Velikym Vrchem mrak, padá pár kapek. Dalo by se tu u potoka spát, ale ještě je brzo. Jdu až za za kopec pod Ostrý vrch. Na pláni je zas potok a u lesa rovinka na stany. Ale už ji okupují čtyry túristi se stanama. No nakonec jdu k nim. Jiná rovina zde není. Krásné místo, ohniště. Žene se bouřka, chvíli leje. Přichází velká grupa ukrajinských skautíků, takže vzniká stanový městečko. Zas leje, zalejzám a snažím se usnout. 22 km.
3.6.2018 neděle
Nad ránem ještě prší. Vylejzám do mlhy, balim mokrej stan a vyrážím. Mrholí. Snídám po hodině zabalenej do ponča. Pak se to trochu zlepšuje, ale zas dost fouká. Docházím turistu. Spal tam taky, ale vyrazil brzo, teklo mu do stanu. Jde v galoškách a má je plný vody, jak mu nateklo z borůvčí. Docházíme spolu pod Pikuj. Je mlha, žádný panoramata. Nechávám za šutrem batoh, půjdu tudy pak dolů po modrý. A už jsem u vrcholovýho obelisku. Je tu i nová socha Krista. Občas se to trochu roztrhne, ale do dáli vidět není. Škoda, je to vyhlášenej vyhlídkovej bod. Už tu je i kolega, fotíme se. A vzhůru dolů. Prudký sešup, pramen vody a jsem v lese. Po hodině z něj vycházím na louky a už vidím Ščerbovec. Je zas jasno a vedro. Těším se do krámu na pivo. Na konci vsi je magazín. Kupuju pivo, chleba nemaj. Mám zkusit krámek vejš za kostelem. Nechávám zde ranec a peláším zpět. Je tu oslava, paní vedoucí má děň ražďénja. Dostávám gorilku, dávám si kafe. Chleba nemaj taky, tak aspoň cibulový krekry. Vracím se k ranci, popovídám s příjemnou místní paní co bydlí ve Varech a tady je na dovče. Kupuju další pivo a jdu si ho vypít do stínu, krám se zavírá - polední pererivka. Posilněn peláším do údolí na silnici. Koupu se v potoce a stoupám po červený do lesů směr Priluky. Dlooouho se motám lesama a konečně louky a statek, kerej slouží jako koňskej ranč pro rekreanty. Válím se u potůčku na vypasený travičce a ještě je brzo, popojdu směr polonina Runa. Opouštím krásné místo a vzhůru znovu do lesů. Plán je dojít na kraj poloniny a zatábořit.Je šest a jsem tam, ale spací místo nevidim a zas nemám vodu. Tak to dotáhnu až na plochý vrchol s torzy raketové základny. Neutěšený prostor, betonové bunkry, ale výhledy famózní. Jdu po betonce dolů, je tam v mapě malovaný izvor. Je osm a konečně pramen hned pod cestou. Obrovská roura z který se valí ledová pitná voda a vedle krásnej plac na táboření. Akorát hrozně fučí. Daří se mi rozdělat ohník a opíct špek a hurá do hajan. Tak dneska rekord 30 km.
4.6.2018 pondělí
Klesám ještě kilometr po betonu a odbočuju směr Komsomolské jezero a Lumšory. Cestou v protisměru dvě velkoprasta z Čech na kroskách. A už jsem u jezera. Moc pěkný místo s krytým posezením. Jezero moc koupací není. Jdu ještě za roh jezírka, má tam být chajda. A je, ale sedí u ní poustevník, tak potichu vycouvám. Docházím na kraj Lumšor a jdu se vykoupat výše proti proudu potoka. Má tam být vodopád. No nacházím po 0,5km skalnatou soutěsku, slejzám tam po cestičce, trochu se ošplouchnu a usínám na karimatce. Asi v jednu jdu hledat nějakou maršrutku. Procházím rekreačními areály, je tu dost mrtvo. Autobus prý jezdí ve 3. Vedro, krám zavřenej. Stopuju, ale provoz minimální. Berou mě chlapi s offroadem, no jenom kilometr. Šlapu asfalt abych se nenudil a pak konečně štěstí. Kluk s dodávkou a jede až do Užhorodu. Měl vyzvednout nějaký turisti, ale prej se budou ještě den rekreovat, tak se vrací prázdnej. Vypráví, že chce jet na motorce na Slovensko a jezdit tam po horách. Tak mu vysvětluju, že na západ od UA jezdit volnou krajinou na krosce zabroněno. Vůbec to nedokáže pochopit. Turismus je přece o tom, že si na hřebeny vyjedeš na motorce, bo autem. Taky pořádá v srpnu nejvýš položenou diskotéku v UA. Právě v bunkrech na polonině Runa. Nepije alkohol, ale občas se zhulí marjánkou. Má univerzitu, no baví ho vozit lidi. Dodávka je jeho. Přišla řeč na rusáky. Vůbec neví, že byl nějakej rok 68 a rusáci u nás 40let tábořili. Ještě mi radí, jak se u Už dostanu na centrální rynek a loučíme se u nádraží. Pivo v báru a daří se mi tu udat batoh do úschovy. Šéfová sice vrčí, ale uklízečka mi ho ukládá s tím, že ji pak koupím kafe. Jdu na ten rynek, je v centru. Starobylé město, centrum opraveno, všude halda krasavic. No rynek je zrovna v pondělí zavřetej, jináč jede durch. Kupuju uzený sejry v supermárketu a výbornej špek v krámu u nádraží od ztepilé maďarky. Ještě dvě gorilky a mám padarky komplet. Cestou je i outdoooorový obchod a maj dvě edice map zakrpatí. Tak kupuju.. Zbytek děěněg japropil v báre. A už je zde autobus LEO. Všechno klape, až na přejezd hranic. Chybí nějaká bumážka pro bus. Řidič pro ni někam jede, my čekáme na čáře. Pak nekonečná buzerace slovenských orgánů. Všichni ven, šacování ranců jak za komoušů. Sejr ani špek se nesmí vozit, ale projde to. Vláček v Košicích stíháme a ráno jsem v Pardubicích. 12 km + cca 6 po Užhorodu.