Podzimní Kréta po E4
Fotky jsou ZDE
Podzimní Kréta 21.10. - 2.11.2018
Pátek 21.10.
Odpo fofrem plechovkou do WRO. Ekoparking za 50zl a večerní let do Chanie. Je 20st a hvězdy. Jdem spát kousek vlevo od výjezdu z letiště. Musí se projít parkoviště (obsluha blbě kouká) a pak už olivový háj. Spíme asi v deset ale hrozně hučej letadla. Přestávaj po půlnoci. Na tradiční nocleh kus od centra za městskou pláží jsme nejeli. Kluky co tu byli před týdnem tam někdo otravoval.
Sobota 22.10.
Stíháme první bus po šesté. Na busáku dobroty a kafe. Běžím koupit víno a jedem do Paleochory. Svítí sluníčko, první piva z Inky na pevnosti, dobroty z pekárny a další pivo na lavičce u přístavu. Ve 13 vycházíme směr Lissos. Cestou koupačka na pláži. Stoupáme na planinu nad Lissos. U koz odpočíváme, berem vodu z hadice a filtrujem. Je to nějak daleko a batohy těžký. Konečně se dopotácíme k prameni a ohništi, už je šest. Daří se nám najít rošt i al misku a pečem na ohni 3/4kg rybu z Inky, k tomu víno. Veeeliká dobrota! Ještě se sprchujem pet lahví a skoro za tmy jdem ke kapličce u moře. Jsme tu sami. Romantický nocleh pod zvoničkou a hvězdami.
Ujito 12km.
Neděle 23.10
Vstáváme až se sluníčkem, což je skoro v osm. Čajík a v 9:30 opouštíme ruiny antického města a lezem na planinu a směr Sougia. Potkáváme první turisty a spoustu růžových bramboříků. Kvetou jak na jaře, asi tady pršelo. Snídáme na výhledovišti, přecházíme pláň a vzhůru dolů do rokle ustící u Sougie. Je tu krásně, borovice, chládek. V Sougii rychle pro pivo a hurá pod borovici u pláže. Na konec října je tu dost kempovačů. Koupem se a válíme asi do jedný a najedení, po kávičce vyrážíme na další etapu. Je to kus do kopce a pak nahoru dolu nad mořem směr Tripiti. Cestou odpočinek u kapličky u moře. Je tu domek a nádrže. Rozpojuji hadice a čerpám vodu do beliku. Pak filtrujem. Je slaná a hnusná, no pít se to jakž takž dá. V kapličce objevujem zásobu vína a ouza, tak koštujem, abychom neurazili řecké bohy. Po koupeli a svačině hupky dupky zpátky na trasu a už jen závěrečný výstup ke kapli na kopci nad sedýlkem Tripiti Koules. Pramínek pod sedlem je vyschlý. Konečně asi v šest vrcholová kaple. V cisterně, co sbírá déšť ze střech je plno. Voda studená, dobrá, no radši filtrujem. Očista, slavnostní otevření rakije ze Sougie, sýr, olivy, západ slunce. Nefouká, spíme zas pod hvězdami 400m nad mořem. Nad horami sice mraky, ale nad vodou jasno, skoro úplněk. Ujito 11,5km
Pondělí 24.10.
V osm po čajíku skoro vyrážíme a vida, odspodu jde turista a je to Čech. Spí s partou v sedýlku u pevnosti kousek pod náma. Filtrujem mu vodu do naší flašky, pak si ji u nich vyzvednem. Jdou v protisměru. Cestou se s nimi fotíme. Partu tvoří Petr a dvě holky. Jedna pořádně nascípaná. Šupajdíme do rokle Tripiti. Moooc nepříjemnej prudkej sešup. Dnem rokle k moři a obřímu skalnímu tunelu, kerej okupujou kozy v ohradách. Odtud nejhezčí úsek skalami těsně u moře a na pláž se včelíny Agios Nikolaos. Nikdo tu. Ze všech bandasek teče zas jen slaná voda, kerá se dá sotva pozřít. No nic lepčího nemáme, tak fitrujem. Snídaně ve stínu a rychle dál. Za cca 2h potácení ve vedru nahoru dolů dorážíme nad nádherné borovicové terasy a pod nimi pláž Domáta. Než se tam rozplácnem uteče další půlhodina. Koupačka válení, ale sluníčko se nějak schovává. Ona totiž předpověď hovoří o oblačnosti a potom dva dny deště. Tak po dvou hoďkách radši balíme a kolem třetí stoupáme zas do hory kolem cisterny. Voda je ale plná komářích larev, vydržíme se slanou. Nejvyšší kopec, na něm krásný háj stoletých borovic, pak už pod mrakem a přes rokli a zas nahoru a konečně vidíme Agia Roumeli. Ale uvidíme to ještě hodinu a půl. Nekonečný trmácení svahama a skalama a nepříjemný sešup do vsi. Bouří, skoro prší, zajíždíme do prvního márketu, kupujem sýr a olivy a hlavně vylohníme na ex petku kokotky, páč nám už je zle z tý slaný vody. Majitel nabízí nocleh, chce 30e za dvoják, nebo dvě noci za pade. No ale zkusíme stan. Tak ještě druhej krám, víno a pivo a hurá do kempu pod borovice u moře. Krásný místo kousek od novejch sprch. Rychle stan, omejt a zalejzáme hodovat. Víno, olivy, sýr a dobrou noc. Prší. Dnes nejtěžší etapa 12,5km, 1000m převýšení.
Úterý 25.10.
Prší i ráno. Válíme se ve stanu. Přestává, jdem na procházku ke vstupu do rokle Samária. V kase ještě seděj, ale dovnitř nepouštěj. Zpět do přístavu na jídlo. Dáváme si gyros s hranolkama a musaku. K tomu pulitr retsiny. Platíme 19e. Bylo to dobrý a velký porce. Návrat ke stanu a potom romantika s vínem u moře. Ale je zataženo, chladno a zas začíná pršet. Kemp co byl ráno z půlky plnej se vylidnil. Jsme tu sami. Zalejzáme, pouštíme si Cimrmany a dobrou.
Středa 26.10.
Prší, občas leje. Ležíme do 10 a potom okupujem umývárky. Jsou tu židle a stoleček. Z jedný části si děláme bungalov, takže docela pohoda. Čtem si časopisy z Čech, konečně na ně došlo. Odpo se trochu vyčasuje, jdem na prohlídku kapličky, na kafe a pak kupujem víno a jdem až za přístav. Jsou tu lehátka. Trochu se poválíme s vínem, ale zase mrholí, tak návrat do vsi. Přikupujem olivy, chleba, sejr a baštíme to s vínem v našem luxusním hajzlovým bungalovu. Další porce Cimrmanů a dobrou.
Čtvrtek 27.10.
Třeskuté ráno, je jasno a ostro.Vyrážíme po čajíku asi v 9:30. Před 11 jsme na pláží Agios Pavlos. Krčma, co tu stojí, funguje. Poprvé za tu dobu co sem jezdíme. Snídaně, koupačka, opalovačka, hic, ale vichr. Je tu jáma s křišťálovou, chladnou vodou. Ale je taky slaná! Z bandasky ve stráni teče taky jen slaná. Ani v hospodě vodu nemaj, jen balenou. Vyrážíme na příjemnou cestu ve stínu borovic. Cestou je cisterna na dešťovku, ale bez vody. Potom otevřená pláň, slunce pálí, jazyk se lepí na patro. Pod námi kamenná boudička. Že by další cisterna? Jdu na průzkum. Ale je to jen paztouška s postelej. A zázrak: válí se tu zbytek balíku balenejch vod. Jedna je origoš plná, takže jsme zachráněni. Skoro celou ji vychlemtáme a můžem pokračovat. Konečně se dopotácíme na Marmara Beach. Konec října a tady narváno. Koupem se, jdu pro vodu to taverny. 50m za ní jsou umývárky a snad pitná voda. Berem do všech flašek. Kolem čtvrté poslední etapa přes Likos na Loutro. Nejdřív nahoru do skal a pak už sešup k moři a více meně civilizací k pevnosti nad Loutrem. Běžím nalehko do krámu pro piva a jen taktak stíháme na hradbách romantický západ slunce nad mořem. Pak ještě trochu vína a jídla a uléháme zas pod širák. Měsíc v úplňku, světlo jak ve dne, krása. Ujito 13,5km
Pátek 28.10.
Stíháme východ sluníčka a západ měsíčku. Vařím čajík, kolem se motaj zvědavý kozy, klid a mír. V 9:00 jdem do Loutra. Kupujem pivo a kolu,natáčíme si vodu z kohoutku. Stoupáme na pláň nad mořem, pak ještě několik hupů a konečně v 10:30 pláž Gliko Nera - Sladká voda. Opravdu tu jsou v písku jámy s pitnou vodou. Jsme tu sami, hážem se na palety ve stínu borovice a hurá do vody. Poslední válení, koupání. Pláž se rychle zalidňuje. Slupnem sváču a v jednu pelášíme po skalách k silnici. Cesta krkolomná nahoru dolů ale v pohodě stíháme bus ve dvě do Chánie. Cesta přes hory, před čtvrtou výsadek, rance do úschovky za 2e a hurá na gyros a pivo. Baštíme to v přístavu. Adri jde kupovat dárky, já si kupuju další pivo a z lavičky pozorzuju cvrkot. Scházíme se zas v přístavu. Kupujem pulitr vína a relaxujem na lavičce. Je krásně a domů se nám nechce. No ale už je čas. tak já poslední gyros a pivo a Adri zmrzlinu a zpět na busák. Cestou nákup sýrů a oliv v Ince. Berem rance a v 19:30 odjezd na aeroporto. Ve WRO vše funguje, obsluha parkingu nás hned vyzvedává a upalujem nocí dom. Do pelíšku se dostáváme v půl třetí. No bude se mi stýskat po sluníčku. Doma nás čeká půl roku tmy.