... krásnější než hory můžou být jen hory ...

Fotky jsou ZDE

31.7.2018 úterý
Jedem odpo autíčkem do Varvažova k bufetu Bažina. Koupel, pár piv a spát.

1.8.2018 středa
Budíček 4:30. Skočit na kola a autostrádama a smradem do Ústí 12km na vlak. Jede to v 6:40. Jsou výluky, ale maj to zmáknutý. V Ostrově čekaj busy i auto na kola. Ve Varech zas do vlaku a na Cheb. Prohlížíme Špalíček a krásným prostředím v podhradí kolem sportovních areálů jedeme na přehradu Skalka. Vedro, koupačka v zelený vodě. Do palce u nohy mě kous u břehu sršáň. Pálí to jako čert a palec roste před očima. Do boty se ale vejde. Pokračujem na hrad Seeberg. Moc hezký. Dál na Hazlov a koupem se nahatý v rybníce na golfáči za mohutné ho povzbuzování nalitejch sběračů míčků. Prej palec nahoru! Jsme první pocestný, co se tu koupou. Ve vedru dobíjíme Aš. Nanuk na náměstí pod penny, focení u cedule a přes Krásnou do bývalého Újezdu a pak na čáru. Německem na Trojstátí. Pěkné místo. I na spaní. Potom na Trojmezí. Je tu koupací přehrádka. Válíme se asi hodinu a už jen přes kopec do Hranic. Vyhledáváme tělocvičnu a pana správce. Hraje tenis ale všilml si nás pře plot. Ubytování na žíněnkách za 50kč. Sprcha ve sklepě. No supr. Pře 14 dny tu prej bylo plno. Startoval 1000mil mtb. Součástí hospoda, k jídlu jen pizza, utopenci. Jinak Hranice vybydlený. Dvoje větnamci a kus dál na čáře dutyfree market. Po pár pivech a jídle jdem spát. Ujeto 51 + 12 = 63km.

2.8.2018 čtvrtek
Jedu do centra pro snídani. Potom ještě sedíme se správcem na zahrádce, dostáváme kafe a koláč. Povídáme. Moc příjemnej chlápek. Správcuje na půl úvazku, jinak dělá v D. Jako všichni tady. Upalujem dál do Bad Elstner. Německé lázeňské městečko. Všechno pinklich. Na kolonádě okusíme rozličné vody z pijalni vod mineralnych (....jak by řekli poláci) a upalujem zas přes kopečky. Je pod mrakem, teplo. Zas přes čáru a jsme v Lubech. Adri tu má kamarádku, tak se u nich válíme na zahradě. Potom jedem na Počátky přes kopec do Kraslic. Ukrutný vedro. Kupujem nanuky v penny a potom v pekárně dobroty. Potom na Rájecké údolí. Cestou koupání před Stříbrnou. Míjíme kemp Nancy (bývalá sklárna) a noříme se do lesů. ... A do kopce ... dlooouuuhýho. Konečně sedlo a sešup na rolavské pláně. Zlaté louky od obzoru k obzoru, nádhera. Na bývalých Chaloupkách koupel v Rolavě. Nejhezčí úsek z putování. Furt po proudu až na asfaltku a po ní Nové Hamry a kopec na Horní Blatnou. Jsme v cíli. Krásné horské městečko. Za rohem Koliba U Medvěda. V srdci hor srdci hor vepřo, knedlo, zelo za 75kč . A porce jak pro dřevorubce. K tomu pár piv a ještě šlapem na strašně prudkej kopec. Na vršku odbočujem na Červenou jámu. Zde krásný kamenno dřevěný bufet  (už zavřeno), prohlídka propadliny po cínovém lomu a po tyčích terénem k přístřešku na zlatých pláních nad Mauriciem a Hřebečnou. Další nejkrásnější místo na světě! Už je po osmé. Pozorujem mraky a blesky nad krajinou a zalejzáme pod střechu. Bouře nás míjí. Ujeto 80km.

3.8.2018 pátek
Krásné ráno. Pláněmi po běžkařké trase přes bývalý důl Bílá holubice a na silnici. Po ní vzhůru na Rýžovnu. Z vesnice zbylo pár domů, ale obnovili tu pivovar. Teď je ale zavřeno. Po hřebenových pláních na Myslivny. Ranní koupel ve vodárenské nádrži, hurá do Božího daru. Předražené středisko. I snídaně z jediné sámošky přijde jednoho na 70kč a není to kaviár. Po žluté prudce do kopce krz staveniště dalších apartmánů na čáru. Nejvyšší bod našeho putování. Krásný sjezd vyprahlými pláněmi po staré postweg na náměstí v Oberwiesenthalu. Projíždíme městem až do údolí a přes říčku zpátky do Čech. Podle vody do Vejprt. Na kraji koupačka v rybníku a jdem shánět něco k snědku. Pustý město, nejvíc tu je tmavočechů, krámy jen větnamci. Na opraveném pustém náměstí obědujem rohliky, pivo, limo. Nějak se to mračí a šup, je tu liják. Pelášíme pod podloubí. Prší 15min a můžem vyrazit. Do kopce směr Přísečnice. A odtud pusté lesy, furt do kopce kolem Jelení hory do Jilmové. Překračujem hranici a po německé straně až do Reitzenhainu. Přes potok zaniklou částí obce do Pohraničí. A jsme na asfaltce. Lesem přes kopce do Načetína. Je furt pod mrakem, sem tam pár kapek, vlhko. U busové zastávky, kerá zároveň slouží jako volně přístupná knihovna vyrábím z pet flašky blatník, aby Adri necákalo na zadek a dojíždíme do Kalku. Pěkná polovybydlená vesnička. Je tu širokodaleko jediná oáza - obchod s hospodou. V krámě pro nemoc zavřeno, hospoda naštěstí jede. Pivo, utopenec, oddych. Potom zas do kopce po Volárenské cestě s nejkrásnějšími výhledy na kostel v Kalku a lesem k Volárenskému rybníku. Romantické místo s altánem na spaní. Koupem se a jedem hupama do Rudoltic. Je tu překvapivě turistická ubytovna, ale jede jen o víkendech, tak nevim. Otvírají se horské pláně s pár domy, které zbyly z kdysi zalidněné krajiny. Přehounem se přes ně a sjezd do Hory Svaté Kateřiny. Jedem až na čáru a německem. Osadou zaniklých dolů podle bývalé železnice zas přes čáru do Nový Vsi v Horách. Je vedro a je tu hospoda a krám. Rozšafný šéf otvírá krám, kupujem víno, sejra,housky, rajče. Ceny horské. V hospodě mažou němci karty. Sedáme taky do stínu pípy. Maj tu Klášter za 25 a né nějaký eurosračky, takže dobrý. Posilněni jedem vsí k Sokolovně, kde bylo na netu inzerováno ubytování ve spacáku To je ale minulost. Je po rekonstrukci a označeno jako "soukromý klub". No funguje to naštěstí normálně jako putyka a pivo, limo dostáváme. Po červené lesem a před výjezdem do krajiny koupání v tůňce pod cestou. A jsme na dalším nekjrásnějším místě na světě. Západ slunce nad prérií. Na obzoru kříž a přístřešek - náš cíl. Horký večer s vínem. Nocleh v boudičce. Ujeto 75km.

4.8.2018 sobota
Budí nás pes v komnatě. Majitelka ho přivolá. Vylejzáme a zjišťuju, že mi čokl potáh pantofle. Našli sme jen jednu. Razíme na Mníšek a mlžnými rašelinami do lesa a kopce. Přehoupne se na silnici, koupačka v Černym rybníku a přehrada Fláje. Hráz je nepřístupná, v opravě. Sjíždíme pod ní a zase kopeček na začátek Flájského kanálu. Pojedem po něm do Jiřetína, je to přece rovina. Jo je, ale s kořenama. Většinou vedeme kola. Kanál vyschlej, potom pěknej s vodou, která přiběhla někde ze stráně. V jednom místě skalní zářez, kola vlečem přes vrch. Moc pěkné místo. Potom krásné bukové srázy, cesta po kanále již sjízdnější. Je to jak na podzim, už z kraje srpna žluté listí a tichý les. Vyjíždíme na silničku a po ní prudce dolů do Jiřetína. Větnamci maj krámy až na čáře. Kokotka, rohliky, sejr a jsme po snídaňoobědě. Ve vedru zpět po silničce a stááášně prudkej kopec rekračníma chaloupkama kolem hospody k pramínku a do lesa. Kousek po rovině a jsme u rybníka Tři smrky. Zase romantické místo s altánem. Koupem se, žene se bouře,ale míjí nás to. Jedem na Žebrácký roh, místo se zajímavou historií a otvírá se nekonečná prerijní krajina táhnoucí se k Moldavě. Romantika, šíré dálavy. Jedem prérií dolů, nahoru a konečně sjezd ke kostelíku v Moldavě. Přes veeelikej kopec k přechodu. Na benzince kafe, pivo, nanuk. Je hic. Prohlídka velenádraží a šup přes čáru. Za Zahnhausem zase zpět přes potok. Proti proudu a přes prudkej kopec na silnici do Cínovce. Otevřené pláně, koupání na nuda v Dlouhém rybníku a Cínoveckým hřbetem do Fojtovic. Nejrozlehlejší prérie. Nad námi Komáří hůrka. My však po pláních dál do Habartic, Adolfova a Krásného lesa. Maj tu nohejbalový turnaj, točí se Bakalář, grilují dobroty. To jsme potřebovali. Dožijem se vyhlášení i rockového nářezu a se západem slunce přejíždíme lesnatý hřbet. Už jen nekonečný sjezd do Varvažova. Koupačka, pár piv a zalejzáme do auta spát. No spát se nedá, kokoti u bufetu maj karaoke do rána do dvou. 

5.8.2018 neděle

Popojíždíme autem do Ostrova. Na kole do Bielethalu. Procházka skalním městečkem, kam jsem jezdil s partou lízt. Je to tady furt stejně krásný.

Pak už jen nekonečná cesta autem dom.

Skvělým průvodcem po Krušnohoří nám byl KRUŠNOHORSKÝ KVÉRUNK