Jordánkou na Lomnický štít
Fotky jsou ZDE
Lomničák 19. - 22.9.2018
Stýská se mi po slovenštině, borovičce a horách. Hlásí poslední slunečné teplé dny a potom podzim. Tak jedu. Lomnický štít je druhá nej hora Tater a já tam nikdy nebyl. Emericiho nářek prý slouží jen k sestupu a druhá nejlehčí cesta je Jordánka. Nástup od Teryny a pouhých 600m převýšení. Jediný z čeho mám opravdu hrůzu, že cestu netrefím. Rezervuju nocleh na Teryně - už jen jídelna na matračce za 12e, lístek RegioJet a ve středu večer razim.
19.9.2018 středa
Jízdenku v otevřenym vagonu mi změnili na kupé a je to klika. Od Ostravy jedem jen tři a do rána se krásně vyspím nataženej na lavici.
20.9.2018 čtvrtek
Příjezd před pátou a na čas. Hned bych mohl pokračovat do hor, ale chci si koupit kartáček na zub, páč sem ho zapomněl. Taky bych šel do kopců potmě a to nechci. V trafice ho nemaj, ale v další na busáku ano.
Po šesté električka do Tatr. Polianky. Lístek mě automat nedal a v kase zázrak - stojí polovinu (0,70e), páč je nějakej den imobility.
V 6:30 stoupám na Slezák a dál na Východnou Vysokou. Nad Slezákem se kochám kus od cesty na pěšině nástupu na Gerlach. Je tu hafo brusinek, fakt záplava. Tak se láduju a potom snídám řízky co mi napekla Adri - veliká dobrota, mám jich skoro půl kila.
Seshora jdou tůristi. Jeden mě zdraví a prej esli neruší. A esli prej vim, že sem mimo značený chodník, že to je zakázané. Tak se ho ptám co tu tedy dělá on. A je to strážce a chvilku debatujem a slibuju, že to dojím a vypadnu, abych nelákal k podobným neřestem další poutníky. Sbalím saky paky a jdu do sedla. Lidí překvapivě habaděj, no ještě se to dá vydržet. Ze sedla lezu na Vysoků. Cestou strkám ranec za skálu a za 30min jsem tam. Kochám se panoramatama a hrnu se zpátky k ranci a strmě dolů do Zamrznutého kotle. Odtud prďák do skal na řetězy k sedlu Prielom. Sakra to jsou kopce! Dolů ze sedla, ve stínu a chladu, cesta do pekel po řetězech a pohyblivé suti. To jsou nářezy, už toho mám plný kecky.
Zbojanda je na dostřel, míjím krásný jezírka. Zalejzám k nim, koupačka, něco zobnout a usínám na sluníčku. Teda ono často zaleze a je zima, ale vydržím podřimovat dvě hodiny. Dopotácím se k chatě a odtud po pláni s jezírky a traverz do posledního sedla a sešup k Teryně. Před ní ještě částečná očista v plese.
Je 18:20, zima, sluníčko zmizelo ale vevnitř je teplíčko. Pivo (3e), řízek a rohlik, další pivo. Do desáté daleko. Čtu si knihu Sám ve stěně z místní knihovny, podobně jako polský čtenář se mnou u stolu a přece to nějak uteče do desátý. Parta mladých a neklidných naproti u stolu by určitě duřila do rána, ale chatár je naštěstí nekompromisní. Nosej se matrace a ve 22:20 už je zhasnuto a všíchni zalehlí.
21.9.2018 pátek
Budíček v šest. Jedinej kdo je kromě mě v akci je personál chaty. Doufal jsem ve štrůdl lezců s vůdcema, kerejch se chytnu a trefim cestu. Ale nikde nikdo.
Přecházím potok z plesa naproti chatě, kousek po břehu po pěšince a pak doprava na kamennou hroudu. Místy pěšinka, místy suť, semtam mužik. Traverzuji doprava pod srázy Pyšného štítu a docházím vzhůru na začátek výrazného žlabu, který vede až dolů na chodník a nahoře ústí do kuloaru mezi Pyšným a Lomničákem.
Dávám si přilbu a po stěnkách a travnatých úsecích lezu nahoru. Držím se při levé stěně. Asi za 150 výšk. m. se to větví a schůdností to táhne po trávě doleva, ale to vede kamsi na Pyšný štít. Lezu rovně nahoru po plotnách do dalšího vhloubení. Doprava do holého skalnatého žlabu se mi vůbec nechce. Nad sebou vidím vyhlídkovou plošinu na Lomničáku. Je to ještě sakra vysoko. Orientace naprd, nevidím nikoho před sebou, stezka a mužici jsou jen ojediněle. Dolejzám po suti na hřeben a čučím do propasti na druhou stranu. Kdesi dole je Brnčálka. Šluchta jako kráva.
Popis byl jednoduchý "necháme se vyvést na hřeben a pokračujem po něm k vrcholu. Věžičky oblézáme zleva". Ve skutečnosti jsem v prdeli, asi moc vlevo, věžiček je předemnou hafo a oblejzat zleva po skalách nad propastí se je neodvažuju. Mobil se staženou trasou moc nepomáhá, má to nějakou permanentní odchylku a káže, že jsem furt cca 30m vlevo od správné trasy. Couvám zpět a pouštím se pod hřebenem víc vpravo.
Konečně mužik. Hopsám po skalách do dalšího sedýlka. A zas konec a šluchta do nevidim. 4m nade mnou na skalním bloku vpravo mužik. No ale jak se tam dostávaj? 15 min laboruju zprava zleva a jediný místo, kde to snad pustí, je stěnka kolmo vzhůru na polici. Podělanej strachy do toho asi 3x nastoupim, konečně se odhodlám a udělám pár kroků ve stěně. Tak tohle už neslezu.
Jsem na polici s mužikem. Ufff!
Cesta vede za roh a podlejzá věže do dalšího sedýlka. A situace se opakuje. Zas konec, nevim kudy kam, všechno neschůdný. Po 10min laborování objevuji zářez ve skalách přímo nahoru a jde to! Přes vrch a zas dolů do sedla a konečně záchrana - je tu madlo a kramle vlevo okolo skalního bloku, pak řetěz přes vrch a snadno do posledního sedla.
Konečně stojím pod hranou Lomničáku se souvislými řetězy, které mě bezpečně vedou vzhůru. Nandal jsem sedák abych se za ně mohl případně jistit, ale použiju to jen 2x.
Poslední zlom a docházím snadno k zábradlí vyhlídky na vrchu. Od Teryny mi to trvalo 4:30. Turisti koukaj a ptaj se odkud lezu a jaký to bylo. Jsou bůhví z kerý země, takže pseudoangličtina. Jdu k vyhlídce, schazuju vercajk a přilbu, recipročně se fotíme s ostatními lezci co se sem vydrápali Emericiho nářkem. Na Jordánce jsem dnes byl asi jedinej. Na to, že Nářek je prej jen sestupovka, je hojně využívanej ať už individualistama, nebo s vůdcem. Lidí hafo. Vrcholové pivo za 3,20, poslední řízek. Povídám sí s manžely co sem šli Nářkem. Prej strašnejch lidí, fronty na řetězech, dolů jedou lanovkou za 20e. Lanovka je sice na rezervace, ale je tam nějaká vůle kolik člověků uveze, takže můžou někoho přihodit.
Je poledne a od spodu už moc lidí nejde, takže bez problémů hopkám po vyhřáté skále za podpory řetězů směr Skalnaté pleso.
Trvalo to hodinu. Dole stezka sutí k lanovce a cikcak oblouky bývalé zelené k lanovkám na Skalnatém. Lehám do borůvčí a hodinu se vyhřejvám, času dost.
U lanovek lidské mraveniště a tak rychle pryč po magistrále k Rainerově chatě. Hned pod ní se koupu ve Studeném potoce a jdu kolem fakt krásných vodopádů na odbočku a na Hřebínek. Do Smokovce dorazím v 17:30. Kupuju sejry v mlíkárně nad nádražím a konečně nádražka, nohy nahoru, korenovica, pivo, kolbása. Nirvána.
Po sedmé odjezd do Popradu, nákup v novém kaufu u nádraží a šup do nálevny Piglimigli na borovičku a pivo. Dočkám se odjezdu po 22 h. Regio mě unáší nocí domů.
Tak jsem si splnil další sen a taky se pořádně vybál.