Do Koločavy!
Fotky jsou ZDE
13..7.2018 pátek
Auto do PA a LEO do Mukačeva.
14.7.2018 sobota
Jsme tu asi ve 4:30. Všechno zavřený. Pustina. Měním prachy u taxikáře. V 5 otvírá první bufet, tak kafe. V šest už to žije. V osm otvírá supermárket. Kupuju gorilku a pivo na cestu vlakem. Upalujem za roh na zastávku Mukačevo Prilad. Hafo lidu, vlak má trochu sekeru. A už jedem a kávička od bábušky, pivo, buchta, pohoda. Vystupujem na zastávce s názvem 1663 KM. Zataženo, déšť na spadnutí. V tur. přístřešku u potoka bordel po nějakým pikniku. Břebalujem, trochu snídáme, Adri se koupe a vzhůru po žlutý do hor. Bukovým lesem na hřeben. Máme v plánu přejít Boržavu až do Mežirje. Konečně poloniny, borůvkáři a taky mlha a vichr, mrholí. Prostě hnus. Jdem tím marastem vzhůru. Míjíme náklaďák s borůvkářema, už to balej, když jim do toho prší. Říkáme si o vodu. Pak po hřebeni na Stoj - nejvyšší horu Boržavy. Zbytky po radarové stanici, bordel, nevlídno. Jdem bočním hřebenem na hlavní. Vítr, chladno, vlhko, jen na minutu se oblačnost trhá a vidíme krásný holý kopce, kam chceme jít. Dojdem pod Malou Gimbu a v sedýlku zatáboříme, tam snad fučet nebude. Potkáváme cestou grupu místních turistů v pláštěnkách. Jdou na Stoj. My stavíme stan v 1400m a zalejzáme. Konstrukce, kerá zlobila už na Korsice i přes novej spojovací element zlobí zas - vypadává jedna tyčka. Cpu tyč zpátky a modlím se aby to vydrželo. V noci vichr s deštěm lomcuje stanem. Hrůzou, že se nám obydlí sesype na hlavy nespíme. Zejtra bude líp.
15.7.2018 neděle
Líp není, počasí bez změny. Jít v tomhle hřebenovku je o ničem. Sestoupíme k vodopádu Šípot a do Mežirja dostopujem. Dole je trochu líp. A jsou tady krásný místa na táboření. Na jednom snídáme. Potkáváme borůvkáře a taky svatýho muže v žabkách. Je ze Lvova, ale žije v Pilipci. Ptá se, esli rostou houby. Jde totiž sbírat lysohlávky.Sestupujem srázem přímo nad vodopád a kolem něj dolů. Vodopád krásný, hafo turistů. Hodně se to tu změnilo, lanové centrum, dole spousta stánků s místními produkty, nová asfaltka, platí se vstup 10hřiven. Takovej malej Ádr. Opouštíme mraveniště a přes kopec jdem do Podobovce a na křižovatku s hlavní. Zde dva magaziny, tak si dáváme krovky, sušenky a pivo. Začáná lejt. Čeká tu babuška na busik Ten ale až za dva časá. Stopuje auta a my taky. Občas někdo zastaví a nabízí odvoz 20km za 200 hřiven. Bus prý stojí 20h/os. Tak na něj počkáme. Pak ale zázrak. Přepychovej ofroad s pohodářem z Užhorodu. Jede až do Siněvíru, kde se rekreuje jeho rodinka. Adri nechala u krámu mobil, rychle otáčíme a leží tam. Pak už pohodička do Mežirje. V centri se loučíme a hledáme hopsodu s jídlem. A za rohem luxusní podnik s normálníma cenama. Takže polívka, kukuřičná kaše s brynzou, místní pivo Petruš (nic moc). Občas teplo a sluníčko, občas vydatná přeháňka, na hřebenech zataženo. Posilněni jdem po červené k řece. Krásný místo, dětský hřiště, piknikoviště. Trochu se odmořuju a peru ponožky. To ještě nevíme, že za celej pobyt nám neuschnou boty ani smradlavý fusekle. Vyhání nás zas déšť pod střechu další nálevny. Pivo, gorilka, kafe a je čas vyrazit. Jen opustíme městečko, zase přeháňka. Jdem hřebenovkou nad silnicí směr Siněvir. Kopečky, květnaté louky, docela teplo, ale mokro. Míjíme oborohy a sem tam chajda. Nějakou musíme ulovit na nocleh. Pak na dalších loukách je zas jedna kus od cesty. Bejvalá salaš, střecha dobrá, spací pult. Začíná vydatně lejt, tady zůstanem v suchu. Rychle vyndáváme všechny hrnečky a chytáme vodu ze střechy abychom nezhynuli žízní. Daří se nám naplnit všechny flašky i ešusik. Vaříme čaj a hřejem se ve spacácích. Něco pojíme a dobrou noc.
16.7.2018 pondělí
Furt mokro, nízká oblačnost. Přes noc nám nic neuschlo. Vracíme se na cestu a po hodině jsme v sedle nedaleko silnice. Stáčíme se doprava a až za další hodinu jsme na dostřel Siněviru. Bylo by tu krásně, kdyby nepršelo. Krásné dřevěnice, oborohy. Od vysílače prudce dolů na silnici a kousek do krámu. Kupujem snídani - pivo, chlebik, uzený copánky a baštíme to na schodech v krámu. Pak jen popojdem kousek ke kolibám. Prší, takže přecházíme rovnou do oběda. Stává se nám z toho gurmánský zájezd. Dáváme si polívku, pelmeně se smetanou, pár piv, kávičku, bylinkový čaj. Kupujem místní víno na večer. Baba nás trochu obrala (na víně), ale jinak moooc dobrý. Příště musím bejt při placení pozornější (... to si říkám vždycky ... ). Jdem po silnici proti proudu a odbočujem po červené do hor směr Foglarovo jezírko neboli na Ozerjanku. Teď už vyloženě leje. Po cestě se valí proudy vody, jdem souvisle v čvachtacích kedskách. Za necelé 2h jsme u odbočky k jezírku a seshora přicházej dva rozmočený místní turisti. Zkusili jít to, co jsme původně chtěli my - po hřebeni do Koločavy. Déšť, vichr a mlha je už podruhé vrátila na Ozerjanku. Ubezpečuju je, že vyhlídka počasí je stejná i na min další 3dny. Posuďte sami: "Situace: mohutná tlaková níže se středem nad Ukrajinou ovlivňuje rozsáhlou oblast východní Evropy. Bude zataženo nízkou oblačností s občasným deštěm." Lepší oblast na dovolenou jsme si nemohli vybrat. U nás pere slunce. Docházíme společně k přístřešku na břehu. Oni tu podruhé přespí a jedou dom. My se přemisťujem do vzdálenějšího nového přístřešku a máme separé. Trocha očisty, něco přemáchnem v jezeře. Pak rozděláváme pelech a ládujem se sejrem a vínem zavrtáni ve spacácích. S přestávkama prší, mlhavo. Ale pod střechou dobře a je tu hezky.
17.7.2018 úterý
Je zataženo, kupodivu neprší. Vyrážíme až v devět, pelášíme zpátky do civilizace, tentokrát oklikou přes muzeum vorařství. Je to hezčí cesta, ale pak delší kus po asfaltě. Muzeum je stále na maděru. Ale rejpe se v tom nějakej bagr, třeba to daj někdy do kupy. Říčky rozvodněné. To by byla vodačina. Jsme zpátky u kolib. Zapadáme do jiný, než včera. Taky dobrá. Hustá polívka a další variace na mamaligu s bryndzou a slaninou. Mňam! Je tu wifi, zkouším přebookovat lístky LEO z pátku na středu. Chodit po poloninách nelze. Zrušit původní jde, ale nejde online zaplatit nová. Tak volám Šlukášovi z náměstí a posílám sms s údaji. Koupí nám to z Čech. Potom jdem na stopa do Koločavy. Je to ještě 18km. Přes jedno občerstvení u krámu (pivo, kafe, sušenky) docházíme do centra Siněvíru (kostel, škola) a konečně se daří. Jedeme dodávkou do Koločavy. U Natálky je plno. Jdu něco najít. A ejhle: po 200m vlevo krásná vila. Dostáváme přepychový pokoj (můžem si vybrat) za 150 hřiven. Luxus! Odmořujem se a nalehko na náves. Najdem hrobeček Nikolaje Šuhaje, zkoušíme doporučenou rybí restauračku 0,5km po proudu řeky, ale je zavřeno. Potom v bufetu pivo a gorilky. K večeru jdem k Natálce. Polívka, pirohy, piva a domácí samohon s brusinkama o síle 50 voltů za 15kč. Tak tím se nalijem a když zavíraj, zazněj na terase kytary. Tak pějem a tancujem, konečně se osmělím a povídáme si s Natálkou. Pamatuje si mě z předchozích výletů. Loni ji umřel Valerij, tak táhne podnik se synem. Chudák, každej den mejdan a ještě po zavíračce rozvážet opilce. Svatá žena. Jak jsem se dostal zpátky do vily vím jen z vyprávění. Adri mě tam dovedla a uložila.
18.7.2018 středa
Alkohol moc nevyprchal. Jdem na středeční trh. Spousta dobrot. Nejvíc mě dostaly uzený rybičky na váhu. Jedna nestála nic a dalších 5ks bylo za 4hřivny. Potom balíme a nějak se musíme dostat do Mežirje. Busik nejede, leda počkat až se naplní nějaká dodávka a pojede tam. Máme kliku, bere nás stopem chlapík, kerej pracuje ve Vrchlabí a do Trutnova chodí na pracák. Kdyby se tak nestalo, asi bychom cestu dom nestihli. Z Mežirje do Užhorodu to totiž trvá 4 hod a bus jede ve dvě. LEO pak v 19:30. Nekonečné cestování. Na tržnici v Mežirje občerstvení párek v rohliku, pivo, kávička .Kupujem slaninu, bryndzu, víno na doma. A jsmev LEO a opouštíme Mukačevo.
Na čáře nekonečná pakárna. Slovenská ambiciozní p...ča ukájí svůj buzerovací pud a šmejdí lidem svým rypákem v rancích jak za starejch časů. Naše smradlavý kecky hned navrchu ji zastavují a ke slanině a sejrům se neprokouše. Sice tyhle produkty jí 450000000 Ukrajinců, ale evropská unie by se tím mohla otrávit. Takže zpoždění, ale vláček v Košicích nás čeká a stíháme.
19.7.2018 čtvrtek
V sedm Pardubice. Plechovka na nás v pořádku čeká na parkovišti. Sláva nazdar výletu! Počasí špatné, ale i tak to byl zážitek.