Na Severní pól, Dunajec a Rysy 3. – 18.7.2016
Fotky jsou ZDE
Na Severní pól, Dunajec a Rysy 3. – 18.7.2016
3. 7 .2016 neděle
Autem do Pardubic. 7:25 vláčkama do Čadce (přestup v Ostravě abychom se vyhli Pendolinu, včasná jízdenka do Ostravy a obyč. jízdenky na čáru a do Čadce abychom ušetřili).
V Čadci prší, máme hodinu čas na courák do Oščadnice. Jel by i bus a to do centra Oščadnice, odkud by to bylo po nové žluté kratší na Rybonov na hřeben (… to ale vím až teď …). Takže od vláčku pěšky na kruháč, kde jsou všechny občerstvovny zavřeté, takže na lačno po modré na Rybonov, kde je tur. přístřešek, ohniště a kousek ke prameni – zkrátka supr místo na bivak. Dál na chaty na Rači (bobovka, vleky, bufety, nová kaple). Zde párek v rohliku, Bažant a polívka a vzhůru na Raču. Je tu vyhlídková plošina a pod ní schronisko. Jdem tam. Pivo z polského Těšína za 6,50 zl. Sedí tu párek Brňáků na podobném přechodu, budou tu spát. Chvíli povídáme a potom jdem po čáře dál. Krásná polonina se salaší, a sedlo Pod Orlom. Blbě si zacházíme po zelené a vracíme se přes Orla na červenou a konečně sešup do dalšího sedla k chatám (bývalé salaše) na slovenské straně. Vlhkota, škvoři, chaty zabedněné. Ohník u pramene a spíme na kamenném zápraží.
Ujito 18 km.
4.7. 2016 pondělí
Neprší, ale žádná krása. Tak jdem po čaji hned dál. Traverzujem hřeben a pak nahoru, dolu lesima až na Rycierovou horu a do schroniska pod ní. Už je hezky, ale chladno. Válíme se na louce u chaty, obědujem a po kávičce vzhůru ovečkama kolem pastevce co hraje na fujaru a po travnatém hřebínku dolů kolem funkční bačovky (bača zrovna oběduje a pošilhává po turistkách) k lesu. Ještě jedna polonina na vrcholu Munčul a přes osadu klesáme po zelené do Ujsoly. Zde frytki a pivo v jadlodajni, nákupy ve sklepu (nechávám tu hodinu nabíjet foto baterku) a jdem se zašit ke sportovnímu areálu u řeky. Zde na soutoku Ujsoly a Danielky skvělé koupací bet. kaskády. Koupačka, nanuky, pivo, klobásy, pohoda.
Odpočatí opouštíme tuto zašívárnu a v pozdním odpolednim hicu stoupáme po černé na osadu Herdulu a Zapolanku. Nabíráme vodu u domorodců a vzhůru krz les po žluté na poloninu. Krásná louka pod hřebenem. Stavíme stan, pečem něco na zub a v 21 zalejzáme spát.
Dneska jsme se vyhli pohraničnímu hřebeni, kde by se šlo furt lesem a užili civilizace.
Ujito 30 km.
5.7. 2016 úterý
Konečně nás jednou budí sluníčko. Pokračujem na další poloniny a po hřebeni docházíme ke schronisku Lipowska. Snídáme tu na lavičkách, dobíjím zas baterky do foto, vůbec nedržej. Za pouhých 5 min už vidíme chatu Rysianku na stejnojmenném kopci. Krásné místo, krásná chata. Chvíli se tu kocháme a dolů po loukách do sedla. Je tu maringotka s verandou – opuštěná bačovka vhodná na nocleh. A do lesů. Jsme zpět na červené, na hraničním hřebeni. Vaříme kávičku u prvního patníku a pak stále po čáře na Pilsko. Kocháme se na vršku a slejzáme strašným prďákem do sedla Hliny. Jsme tu asi v 16:30.
Na slovenské straně je krám a točené pivo (otevřeno do 18). Rekreujeme se na kryté terase, chrumkáme chrumky, píváme (někteří). Maj tu i bazén za 2e, ale zrovna ho čistěj. Přicházej poutníci z opačného směru. Jdou z Babí hory, kam máme namířeno. Cesta je prý velmi členitá, hřeben hore dole. My odcházíme hledat nocleh, oni budou spát zde. Nastupujem znovu na červenou a spát budem na terase dřevěnice. Mejem se u pramene, lezem na terasu. Krásně sem praží západní sluníčko, ale taky odtamtud jdou nějaký cáry. Radši na prknech stavíme stan. Večeříme a při západu slunce leháme na prkna. Je hic, pak vichr, pak první kapky a prcháme do stanu. Rozpoutává se bouře, ještě že jsme stan postavili. Prší do rána.
Ujito 19 km.
6.7. 2016 středa
Válej se mraky. Čekáme, esli se to zlepší, vyrážíme skoro v 10. Lepší se to, leze sluníčko. Cesta rychle ubíhá, ale potom za sedlem Martonka (pěkné místo s pozůstatky salaší) prďáky hore – dole. Ve slezu z Javoriny, ve vlhkém lese procházíme velký lágroviště polskejch harcerů a klesáme na Gluchačky. Zde je pole namiotowe, kerý udržuje univerzita Katowice. Stany k dispozici, nebo si postav svůj, chajda hospodáře, kam můžeš zalízt a vařit si na kamnech. Lezem tam, říkáme si o vodu. Je nám nabídnuta herbatka (plný hrnce na plotně), posaďte se a nalejte si. Co dáte do kasičky, to bude. Lejem do sebe čaj, obědujem, dostáváme perníčky. Chatař je skvělej. Zrovna končí a střídá ho další směna. Pak ho potkáváme cestou na Babí horu.
A znovu na hřeben a konečně se přibližuje SEVERNÍ PÓL. Za poloninou Beskydok – Modralová, kde je salaš na spaní a borůvky, dobíváme tuto metu. Stojíme na nejsevernějším místě Slovenska. Nezbytné foto a klesáme do Jaloveckého sedla a dalšího sedýlka, kde stojí srubový přístřešek. Je chladno, studený vítr, vaříme kafe a po 500m odbočujem na traverz směr schronisko Markowe Szczawiny.
Luxusní stavba ale opět s klasickým polským pozitivním přístupem pro obyčejný pěšáky. Okýnko na výdej dobrot, pivo 8zl, fritky duže za 4, čerstvě napečenej plech krémový buchty za 6. Zas nabíjím fotobaterky, kupujem fritky a buchtu, říkáme si o horkou vodu na zalití čaje a pak i na kafe, knížkáme si horou starejch lezeckejch časopisů. V jednom čísle je medailon místního horskýho služebníka, kerej vylez 2000x na Babí horu a potom v r.2010 zhynul na lyžařském výletě v Andách. Jsme tu přes hodinu, máme čas – už jen 2h výstup na Babu a sestup do přístřešku na nocleh.
Vyrážíme v šest. Sami stoupáme k vrcholu. Na kafovej pohon to jede. V sedle mezi Velkou a Malou Babou výhledoviště, krásný místo. A táááhlý výstup na hlavní vrchol. Už jen sutě a hroznej studenej vichr. Dolejzám tam a za zdí chránící od severu čekám na Jíťu. Jsem tu sám, žádný turisti. Pak vrcholové fota a ve vichřici sestup na Slovensko. Kolem přístřešku s fantastickým výhledem na Oravu a Tatry ještě o kilometr níže k velkému přístřešku u pramene. Ale zde není tak útulno a výhledy. Berem vodu a vracíme se do orlího hnízda. Zde fučí, ale stěny nás chrání. Zalejzáme do péřáků, vaříme čaj, pijem kořalku, večeřééé, letecký pohled do krajiny, krása.
Ujito 21 km. Těšíme se na východ slunce nad Belánkami ….
7.7.2016 čtvrtek
… ale marně. Vichřice nepolevila a vršek se noří v mracích. Nic nevidno. Vstáváme až v 8, je zima. Snídáme, balíme a zpět na vrchol. Vítr s námi mlátí, mrznou ruce a uši. Vlajem po hřebeni směr sedlo Krowiarky, níže potkáváme mnoho turistů na výstupu. Až v sedle vichr polevuje, zima je furt. Parkoviště, bufet bez piva (… ale staví se nová chata), výběrčí 5zl – vstup do NP.
Sestupujem po zelené směr Hala Smietanova na asfaltku (zde u hájovny skvělé piknikoviště s bačovkou). Potom doleva dolů do Malé Lipnice. V krámu pivo, nanuk, klobása, rajče a ťapem dál. Jede bus, tak máváme. Bere nás až na hlavní a na křižovatku k Velké Lipnici. Platit nic nechce. V dalším krámě zásoba piv a chleba a jdem krz ves k nátoku do Oravské přehrady. V posledním baráku si řeknem o vodu a jsme na blatech, kde meandrujou toky do přehrady. Jeden přelezem, druhej přebrodíme. Trčej tu 3m vysoké hraniční patníky. Je to tu jak v tajze, vlhko, kopřivy, bodláky. Dostáváme se na druhou stranu meandrů a po vyjetých cestách je kopírujem v domnění, že dojdem ke skutečné hladině nádrže. Ale nic, je to daleko, budem tábořit nad meandrem u jednoho takovýho patníku. Udupaná loučka, strmej břeh ke hnědý vodě v stojaté řece. Ale koupat se tu dá, svítí ostrý sluníčko a jen když se schová je zima.
Přijíždí rybář s obytňákem a potom ještě jeho kámoš s transportérem. Tenhle akčňák by byl rád, kdybychom se posunuli, páč tady chtěj chytat. Neprudím a jdem kus dál. Vzpomenu si, že tam chladím piva, vracím se a tahám je ven. Piv maj prej dost, moje by nelovili. Stan stavíme o kus dál na posečené louce. Děláme ohník a pečem maso. Jdu ještě za rybářema, esli by mi prodali pivo. A dostávám dvě zdarma. Takže večírek se vydařil.
Ujito 15 km.
8.7.2016 pátek
Necháme se budit sluníčkem, sušíme stan a v 10 po koupeli odcházíme po dlooouhé, rovné cestě do vsi Chyžne a 4 km na křižovatku. Máme kliku, pán s dodávkou nám sám od sebe nabízí odvoz. Jede až do Zakopanýho.
Takže před obědem jsme v Trstěnej. Kupujem pracovní rukavice do hor, měním prachy, sháníme grilovaný kuře. Jedině snad v Bille. Jdem tam a maj poslední dvě. Berem dvě půlky, pivo, housky a hned za rohem ve stínu to spolknem. Jsou to ooobrovský kusy. Prsíčka zbyla na večerní grilování. Přemisťujem se k bufetu na hřišti. Maj Martiner (0,90), pro Jíťu džus, dáváme si borovičku (0,60). Fotobaterka a mobil se nabíjí a my se jen tak povalujem do čtyř.
Pak směr Skorušina. Lezem po poloninách stále vzhůru na hřeben a konečně výšvih lesima na vrchol. Je tu rozhledna (dost nízká) s výhledem na Roháče. Krytý altán, lavičky, několik ohnišť. Stavíme stan, sedíme u ohníku. V osm přijíždí kluk na mtb z nedaleké vsi. Povidáme, pečem maso, pijem borovičku zakoupenou v městě. On potmě odjíždí, my zalejzáme. V 11 se přihrabou kokoti na 4kolkách a pečou buřty. Naštěstí jsou potichu a neotravujou. Tak dobrou noc.
Ujito 16 km.
9.7.2016 sobota
V noci pršelo. Sluníčku se nechce z mraků. Odcházíme asi v 9 směr Oravica. Lesem, loužema, smykem, blátem a konečně louky, sluníčko, vlčí stopy, výhledy na Osobitou a další Roháče.
Před obědem jsme u termálů. Jíťa se de prohřát do kúpaliska za 5e a já se okoupu v říčce a 5e propiju v bufetu naproti termálu. Pivo za 1,30e, langoš za 1,50, takže to de rychle. Další pivo. Přichází Jíťa, dáváme si hranolky za 1e, začíná lejt. Po dešti se přemísťujem s sousedom a dáváme si halušky za 3,50. Docela velká porce, ale bryndzu to nevidělo. Plave to v nějaký tvarohový kejdě.
Okolo třetí vyrážíme směr Tichá dolina a Polsko. Občas zase poprchává, chvíli jsme skovaný v altánu naučný stezky, chvíli jdem v pláštěnkách. Po cestě proti proudu Oravice a v prudkém zákrutu rovně na čáru. Je to u cedule s popisem pašeráků v této oblasti, takže jdem správně. Po ne příliš vyšlapané stezce mokrým lesem na patníky a loužemi do PL.
Za 500m je vidět kraj lesa a ocitáme se na romantické polonině s mnoha bačovkami. Některé jsou v ruinách, některé stojí a jedna je úplně nově postavená. Nikde ani noha. Jdem k té nové, je zde posekáno, Chajda zabedněná, stavíme hned u ní stan. Jsou tu fantastické pohledy na polské Tatry v mracích. Jdu do lesa pro vodu a nějaké klacky. Je furt mokro, no ohník se daří. Zas pečem sejry, maso, zapíjíme borovičkou a čajem. Krása.
Ujito 12 km.
10.7.2016 neděle
Sluníčko olizuje stan až v osm, bylo v mracích. Vyhřejváme se u chajdy a po čaji odcházíme krz les a louže na další poloninu. Zde shluk bačovek jak vystřižený ze skanzenu a za nimi majestátní Tatry. Boží místo. Zas nikde nikdo. Cesta vede zas do lesa a podle mapy míříme po vyjeté cestě přímo dolů a ocitáme se v dolině Siwej Wody. Proudí tu davy turistů, jsou tu rozesety bačovky, které z toho žijí. Docházíme krz ten lunapark na hlavní nedaleko Kiri, kde jsme před 3ma rokama tábořili u Dunajce s klukama na jarní vodě.
Stopujem a klika, po chvíli nás bere pán do centra Zakopaněho. Chvíli se plácáme po městě a pak se ploužíme po výpadovce na Nowy Targ. Jdem asi dva km a na zastávce busu stopujem. Zas klika. Mladej kluk jede z fesťáku reeage a má ještě tejden volno. Bere nás do Targu a když mu ukazuju kam jedem my, vyprávím o Dunajci a splywu na pltích, jede furt dál, ač nás doveze přímo až do Červeného Kláštora. No zázrak! Otočí se a mizí zpět v PL.
Jdeme na bigos na polskou stranu a objevujem skvělou jadlodajňu u přístaviště pltí. Bigos za 6 a pivo za 4. Pak se potácíme do kempu Dunajec, kde maj bejt kluci a cestou ještě vymetáme krám (pivo, sladkosti) a oddychujem na břehu řeky. Dopotácíme se do kempu, stavíme stan a kuci přicházej. Jdeme do hospody na kafe a pivo, vaříme kotlík a ještě procházka s Jíťou na spodní konec vsi ke klášteru a zastávka v osvěžovně (u krámu – jsou tu dva a otevřený furt – v hospodách draho – tur. centrum). Večer ještě přijíždí Šárka a Tomáš a je nás plná sestava. Potap, Myšák, Zdenda, Bogys, Jírovcové.
11.7.2016 pondělí
Balíme a jedem do půjčovny pro lodě. Jen my máme svoji Pálavu. Odvážejí nás i s bagáží na start do Lysé nad Dunajcom.
Asi v 10 vyrážíme a po 3km míjíme velké plťařství na polském břehu (obec Katy). Odtud již jedeme mezi plťáky. Je krásně, zastavujem v Kláštoře na oběd a dále pod Tři koruny do kaňonu. Je to tu furt stejně krásný. Koupačka u Jánošíkova skoku (nejužší místo řeky). Bogis a Hetisem se kousek pod tím dokázali vykoupat i nedobrovolně a doplouváme k přístavišti na hranicích. Občerstvení v bufetu a pelášíme do Polska. Za chvíli již tu je Szczawnica s velkopřístavema a velkohospodou – ooobrovskej lunapark. Sedíme na terase nad řekou, kluci tlučou do kytár a po pár pivech plynem dál. Řeka stále svižně plyne a přistáváme v Kroscienku.
Pěkné tábořiště, ukrutnej hic. Sháníme dříví na kotlík a vaříme dobrotu, popíjíme. Je tu bufet (pivo za 5) a za rohem krám (pivo za 2-3zl). Zmoženi usínáme asi ve 23, ale v jednu nás budí nalitiny z Čech. Je jich tu plnej bus a přijeli si do Polska zařvat.
12.7.2016 úterý
Probírá nás sluníčko, zase hic. Takže hned koupel, návštěva sklepa a cukrárny a jedeme si dál. Charakter řeky stále stejný, krása, vody spíš míň, kličkování mezi šutry. Plujem sami, žádný plťaři. Občerstvujem ve vsi Michalki a za mostem v Tylmanové je klasický vodácký bufet a koupací flek pro místňáky. Takže k obídku je bigos a pivo.
Asi 1,5 km dále přijíždíme k regulerní slalomce. Nikdo to nechce jet. Do pálavky si se mnou sedá Hetis a zkušeně to prohučíme. Žádná záludnost tam nebyla. Dalo by se tu tábořit asi za 10zl v kempíku ale ještě je brzo, šinem se dál.
Celý úsek od hranic silně připomíná Prut z Jaremče do Deljatinu v UA. Klidnější vody, peřejnaté prahy, množství kamenů.
Začínáme hledat tábořiště a ejhle koupací místo a hřiště u Lacka se k tomu nabízí. Ohniště tu je, no chybí travička na stany, jen louka opodál za stromy. Stavíme stany tam ale přijíždí obytňák, jde se koupat kluk s holkou a miminkem. Jsou z Brna a povídaj, že o kousek níž je supr míst pod stromy, altán, ohniště. Tak se budem stěhovat. Ještě si domluváme odvoz do centra na nákup (1km). Sníme kotlík a jedem na nákup. Každej dal 10zl do banku a ja za to kupa piv a buřty na oheň. Brnák nám to popošinuje na novej flek. My skáčem do lodí a po 200m vyskakujem na nenápadném přítoku hned pod přívozem (… bez nápovědy bychom to z vody nenašli …).
Nááádherné tábořisko. Pačem buřty, ochutnávky kořalek, kytarový koncert asi do půlnoci.
13.7.2016 středa
V noci sprchlo a je pošmourno, ale teplo. Loučíme se se sympatickou rodinkou a pokračujeme do Stareho Sacze. Řeka překvapuje peřejemi i zde. Po klidnější vodě následují docela vydatné stupně. Nejzajímavější to je pod mostem do Golkowic Dolnych. Tady potkáváme vodáky z Prahy a společně plovem do cíle pod velkomostem u Sacze. Pojedou s námi zpět do Kláštora.
Tady už je řeka hooodně široká a vstupuje do nížin a přehrady. Telefonem jsme si domluvili odvoz a už na nás mává kluk na štěrkovišti, že se musí vystoupit na pravém břehu. Naposledy do loděk. Přejíždíme řeku a vlečem je snad 500m na parkoviště u koupaliště (písáku). Většina odjíždí s loděma. Zůstavá s kytarama Potap, Myšák a Šárka a už jsou celý nadržený, až se hudebně zviditelní v této rekreační zóně. My jedem hodinu do Kláštora. Tomáš se vrací s autem pro zbytek.
Stavíme stany (podle předpovědi bude lejt), jdem do bufetu na jídlo a pivo. Kluci přijížděj plni zážitků. Hráli svatebčanům, pak zmrzlinářce, no zkrátka zažili dobrodúžstvo.
Takže okupujem jiným rekreatům ohniště a kotlíkujem svíčkovou. Kluci k ní cestou koupili noky. Ale nejsou to noky, nýbrž mražený krokety co se maj upíct ve friťáku. To se ale zjistí až po jejich rozpuštění ve vařící vodě. Vznikají 3litry brkaše. Část lejem do řeky a část se stává po zahuštění maďarskou klobásou docela dobrým předkrmem. V kotlíku se nyní připravují těstoviny, tak už snad vše dobře dopadne.
Přebalujem věci na zítra. Předpověď je dost zdrcující (chladno, deštivo), ale záměr je strávit pár dní v Tatrách. Kluci chtěj na Terinu, já s Jíťou na Orlí Perč, nebo aspoň z Polska na Rysy. Poslední večer trávíme v hostinci hrou v kostky. Venku leje a v noci bouře.
14.7.2016 čtvrtek
Mokré ráno, ale Tatry jsou vidět. Třeba to nebude tak strašný. Pozítří by snad pršet nemělo. Mohli bychom s Tomášem jet hned do Olomouce, ale přesvědčuji Jíťu, že by bylo škoda aspoň to nezkusit v Tatrách. Berou nás do Spišskej Starej Vsi. Vaříme si na návsi kafe, nákup v coopu a pelášíme na bus v osm.
Kombinací busů do Tatranskej Javoriny. Zde nákup a čaj u obchodu a pešo přes kopec po asfaltce do Lysej Polany. Je fakt nevlídno, cestou lilo. Před čárou jsou taky obchody, takže jsme mohli jet v klidu až sem. Hodná dívčina, co tu prodává, nám vyhledává na noťasu shmu.sk a píšou, že zítra bude líp a v so hůř. Jdem po slovenské straně. Po 2km brodíme Bielu Vodu a probíjíme se mokrým houštím na polské cesty. Pak po asfaltu v davu turistů směr Mořské Oko a odb. na zelenou směr 5 stawu. Zde už je lidí méně a jsme konečně ve velehorách. Válej se mraky, občas i modro, již bez deště.
Zotavujem se ve schronisku, Jíťa klasicky hučí, že je vysílená a kdesi cosi. Nakonec ale jdem dál přes hřeben na Mořské Oko. Tady jsme v šest. Koukám, kolik stojí nocleh. 55 ve schronisku a 40 ve starem schronisku, což je romantická chalupa hned u cesty. Jsou tam společné spálni ve vlastním spiworu, kuchyňka a luxusní úplně nová umyvárka s pračkou a el. sušákama. Berem jeden flek, já si lehnu někam, kde bude volno. A volno je - tři postele. Akorát se do 22 třesu strachy, že někdo přijde a vyhodí mě. V kuchyňce večeříme, jdem do schroniska na wifi, kupuju na zítra večer bus do Čech za 450/os.
V noci vedro, hned u hlavy mi chrápe polská ramlice, otáčím se k ní kopytama a cpu si špunty do uší.
Ujito 15 km
15.7.2016 pátek
Budíček v 5:30. V 6:20 po snídani vyrážíme.
Ještě zajímavost: medvědi v této oblasti už sou tak voprsklý, že celej areál schronisek je voplocenej el. ohradníkem a průchody se ve 24 zavíraj a ráno v šest otvíraj. Asi už lezli turistům i do postele. Spát někde v bivaku je tedy patrně dost riskantní.
Výstup na Rysy má trvat 4:20. Obcházíme Oko a lezem vejš k Černému Stawu. Od Stawu už to jde jen sutí a po skalách ozdobených řetězy. Předcházíme všechny ranní ptáčata a v 9:20 vrchol Rysů. Je v mracích a minuli jsme ho. Na sestupu do sedla Váhy mi to dojde (... podle mužiků, kerý se v PL nevyskytují) a bez rance si vybíhám pro vrcholovou fotku. Je oblačno, většinou mraky, nefouká. Velehory v této atmosféře působí majestátně. Jíťa po včerejším divadle o vysílení byla na Rysech samozřejmě první. Řetězy nepotřebovala a pelášila jak na lezeckých závodech.
A jsme na chatě. Viktor Baránek sedí u stolu, neviděl jsem tuto tatranskou legendu asi čtvrt století. Jíťa už s ním zapředla hovor. Terezka tu byla kdysi na brigádě. Dáváme si čaj (euro) a kořalku kosodrevinu (2e), obědujem. Pivo stojí 3. Stále se dodržuje tradice nejvýše položeného točeného piva v SK. Sudy sem nosiči vyvlečou. Po hodině se zvedáme.
Před chajdou nás Viktor odchytává – hledá oběť na snesení krosny. Toto dřevěné monstrum váží i prázdné asi 6kg. Připoutává mi ranec na krosnu a teď je ze mě ozajstný důstojný nosič. Místo 9kg ponesu 15. Ještě mu říkám, že jsme spolu kdysi nesli rohliky na chatu. Říká, že si to nepamatuje. Však ani nemůžeš, to je víc jak dvacet let, odpovídám.
My tam byli v březnu na týden, šel pro pivo a dlouho se nevracel. I zburcovala jeho věrná indiánka chatu, ať mu jde někdo naproti. Bylo větrno a ledovato. Došel jsem k němu nad hang, kde měl odpočívátko. Přes ledovej hang to byla asi zabíračka, tak se zdržel. Vzal jsem aspoň rohliky co měl navrchu a společně jsme došli na chatu.
Tak ještě společné foto a potácím se s krosnou dole. Není to nic moc. V hangu se mnou nestabilní monstrum dost cloumá. Zato si užívám obdivných pohledů turistů, i když vlastně nic nenesu. To protijdoucí nosiči s 10kg plynovejma bombama budí zas můj respekt. Nesou sice jen asi 25kg, ale je to kopec jako kráva. Bolej mě ramena, odpočíváme a konečně Popradský. Schazuji krosnu u garáží za hotelem a jdem se rozplácnout k jezeru. Hafo lidí. Mácháme si nohy, vaříme kávičku, svačíme. Je chladno, jen když vykoukne sluníčko tak se ohřejem.
Zmrzlý pokračujem směr Štrbské pleso. Již pomalu, času spousta. Jdem přímo k jezeru. Já tu vlastně nikdy nebyl, jen na nádraží. Kocháme se u jezera, zase kávička. Potom brouzdáme stánkama a jen tak tak chytáme električku do Poptadu. Stojí 2e a jede přes hodinu. Vyhlídková jízda.
Ve městě zapadáme do první zahradní nálevny. Pivo, borovička už nee. Potom nákup v Bille, večeře na vlakáči a konečně ve 21:20 busem, jehož osazenstvo tvoří z poloviny hlučný cigošský familie do Pardubic. Auto je na svém místě. Před šestou jsme doma.
Ujito 16 km