TUNEL
TUNEL
... dlouhý podzemní otvor s daným průřezem, vytvořený pro přepravování předmětů ...
Už deset let chci do tunelu. Je tam. Už víc jak stovku let. Čeká na mě.
Dneska by to šlo, jsou největší letní vedra od dob měření teplot. Už přes týden víc jak 30 st. a má to pokračovat. Sucho. Posečené louky se změnily ve stepi, potoky vysychají. Jedině v tunelu může být chládek. Musím ale vyrazit časně, než mě vedro porazí.
Budík drnčí v šest, proberu se až za další půlhodinu. Pojedu z Bojiště zadem přes Libečský luka do Žáclu a přes Bobr k tunelu. Tunel je vzdálen pouhých 35 km.
7:10. Vyrážím. Je příjemně, pofukuje, 20 st.
8:00. Náměstí Žácl. Sejr, chleba a voda z kašny. V 8:30 pokračuji do Bobru a do Niedamirowa. Krásný nový asfalt.
Dále do Opawy a zadem polňačkou do Jarkowic. Kousek doprava do Miszkowic ke kostelu.
Je tu tabule s popisem cyklotras. Zelená je do Paczyna a Ogorzelce.
Jenom 7 km, ale krutým terénem.
Stojka vyprahlou krajinou. Mozaikou luk a lesů, traverz a sjezd skrz lomy do Ogorzelce.
9:30. A je tu sklep. A jsou tu domorodci popíjející pivo. Kupuji taky jedno
a kielbasy. Usedám na schod k místnímu občanovi. Jistí mne, že tunel je průchozí, i když tu a tam voda. Je jen 500m odtud.
Do sklepa jde žena středních let. Prý má 11 dětí. Když se podivuji, domorodec tvrdí, že on je ze 13-ti. Žije tu 50 let a je to Goral z Biezscad. V Čechách nikdy nebyl. Jen před lety jezdili v zimě na sáních tažených koňmi na Pomezky a po pivu a rumu sjížděli dolů. Krásné časy.
Je tu hezky, dávám si druhé pivo.
Když vracím lahev, domorodci doporučují ještě třetí. Odolávám, tunel čeká.
10:30. Stojím před ním.
Černá díra, z které táhne chlad. Je dlouhý přes kilometr – patří k nejdelším v Polsku. Mezi kolejemi stojí křišťálová voda.
Jdu po koleji, kolo hrká po pražcích vodou. Svítím si cyklolampičkou přidělanou na roh řidítek. Osvětluje akorát tak metr, abych věděl, kam šlapu.
Druhá strana tunelu je vidět - bílá tečka v dáli. Zpívám si a hrkám k ní. Dále je sucho. Jen 100m před výlezem prýští ze stěny vydatný pramen. V zimě ledopády.
11:00. Jsem venku, na straně Kowar.
Zde jsou pražce i koleje vytrhané. Jedu po spádu asi kilometr. Zarostlý násep a potom průjezd opuštěnou fabrikou.
A máme tu cestu. Po ní jen kousek a pěšinou tlačím kolo kolmo vzhůru lesem na hlavní, kde hučí auta. Už mě čeká jen trasa přes Pomezky a Maxovku domů.
Sbohem tunele.
V neděli 9.8.2015