... krásnější než hory můžou být jen hory ...

Fotky jsou ZDE

pá 12.04.2012

Ve 12:30 skáčem do plechovky a řítíme se na letiště Wroclaw. Ve tři jsme na parkovišti 800m od letiště a hned nás správce veze dodávkou před odbavovací halu (je to v ceně 69zl za 7dní parkování)

Ryanair do Chánie letí v 17:15 (2500kč/os a 1000kč/ranec do podpalubí – máme jeden pro dva a to vlastně jen kvůli stanový konstrukci, kerou by nám asi na palubu nevzali). Občerstvení žádné, čas se posunuje, ale vleče. V Chanii jsme před 21:00. Bus do centra za 2:30e. Podle snímku z googlu a návodu od Petra (nejlepší české stránky o horách na Krétě – www.afariz.estranky.cz), jdem na městskou pláž. Trvá to 20min. Cestou nákup retsiny v krámku (je jich otevřeno dost). Uléháme do tmy pod šírák. Teplota 15C, bezvětří. V noci je mi chladno páč krz můj spacák za 200kč z hypernovy jsou vidět hvězdy. Jíťa je nascípaná a hoví si v péřáku Cumulus, kerej neváží ani kilo a je jak peřina.

so 13.04.2013

Budíček 4:25 páč v 5:10 jede bus do Paleochory (pak až po poledni). V busu je zima, jedem přes hory mnoha serpentinama. Před sedmou jsme tam. Je chladno (12C), slunce ještě nevylezlo. Jdem centrem na vršek mysu s vykopávkami pevnosti. Za zdí objevujem ohniště s roštem, tak si vaříme čaj. Konečně leze sluníčko a rychle se otepluje. Kupujem v pekárně kapsy se špenátem a sýrem a baštíme to na nábřeží (veliká dobrota). Potom vyrážím na nákup. Nacházím supermárket dovedně schovaný na druhé straně mysu a kupuju pivo, víno, olivy, fetu, ovčí jogurt, napichovací bombu na vařič a cestou v pekárně chleba. Potom vyrážíme po kamenité pláži a prašných cestách ven z obce na východ. Za rohem se koupem a převlíkáme do letního, neb je vedro. Po asi hodině docházíme na Sand Beach – krásnou pláž obklopenou zelení. Dělňasové připravují bufáče na sezónu, jinak klid a mír, sprcha s tekoucí vodou, kterou povyšujeme na pitnou (optimisticky se domníváme, že všecka voda z černých hadic kterými je Kréta protkána je pitná - ... a neposrali jsme se). Zašíváme se do kouta, koupem se a opalujem, takže jako správný čehúni jsme za 2h spáleni a zbytek pobytu se z toho budem léčit. V 13:20 jdem dál sledujíc značky trasy E4 (žluto-černé pruhy a tyče a kosočtverce E4). Sem tam potkáme turisty nalehko. Pěšinka sleduje moře, skáče po šutrech nahoru dolu přes roklinky a pak nás vyvádí na planinu asi 250m.n.m, kde jsou kozy, ohrady, políčka a hadice s vodou. Děláme čaj se stínu stromů a sestupujeme do Lissosu –troskám antického přístavního města. Dorážíme sem asi v 16:30. Jsou tu dvě kapličky, krásný pramen s lavicemi a ohništěm ve stínu stromů, zídky byvalých políček a krásně zeleno. Všude se pasou kozy bez dozoru. Taky je tu pár turistů čekajících na lodní odvoz. Pak osiříme u pramínku, popíjíme víno u ohýnku. Procházejí dva turisti, co jsme potkali ráno. Jdou spát do Sougie. My stavíme stan nedaleko od moře na krásném vypaseném trávníčku pod zídkou. Nejhezčí nocleh.

ne 14.04.2013

Ráno prolejzám nekropol – trosky kamenných hrobek v západní stráni a do Sougie vyrážíme až v 11:00. Po stezce vyskotačíme na zelenou pláň s borovicemi a sestupujeme do zajímavé hluboké rokle. Zase turisté v protisměru a ústí rokle u přístavu v Sougii. Koupem se v moři a dorážíme do centra. Jsou tu asi tři krámky. V tom nejvzdálenějším od moře kupujem zas fetu, víno, rajčata, pivo (0,5l plecháč místního, neb amstel za 1:20-1:60). V lokálních krámcích maj víno a rakiji domácí rozlejvaný do PET flašek a je to nejlepší poměr cena-výkon (víno 2:50 – 3:50/l, rakije 5 – 7/l. Nakoupené produkty polykáme na pláži ve stínu borovic. Ve 14:00 pokračujeme po E4 dál na východ. Vymotáme se ze vsi okolo hřiště po prašné cestě směr serpentiny, co jsou od moře vidět. Za první vybetonovanou zatáčkou odbočujem vpravo a stále zatáčkami stoupáme. Občas tyč E4, ale na rozcestí v sedýlku na bočním hřebeni značky nalézáme až po chvíli tápání všemi možnými směry. Z cesty svažující se k moři se musí odbočit na nevýraznou pěšinu a traverz jakoby nad moře dolů doprava. Cestička je pak velmi členitá a kamenitá. Přes několik roklí šplhá nad mořem. Jediné místo, kde se dá dostat k vodě je pláž s kostelíkem Agios Antonios, ale to je velká výšková ztráta a návrat stejnou cestou. Pokračujem tedy přes rokli a kopec s odbočkou k nějaké jeskyni vysoko do hory do sedla s trosky pevnosti ve výšce 500m.n.m.. Já ještě lezu na samotný vrchol s kaplí – Agios Nikolaos. Naštěstí kus pod sedlem je malý pramen (v létě vyschlý) a tak doplňujem tekutiny. U kaple je taky cisterna s vodou. Aspoň na čaj by jistě posloužila a navíc je u kaple skvělej plac na nocování i s ohništěm a fantastický výhledy na moře. Jenže je tu dost zima a hlavně ukrutnej vichr. Prchám zpátky do sedla a po krkolomný suťový stezce kloužem do pochmurné rokle Tripiti. Jsme na dně (tý rokle) a rychle se stmívá. Kolem oplocených olivovníkových sadů docházíme k moři. Zde oploc dům, pod skalní stěnou kaplička a ve velkém skalním průchodu k moři ohrady pro kozy. Na spaní žádnej kloudnej plac. Hledáme 200-300m od moře „nádherné místo na stan pod velkými borovicemi“ (jak je popsáno na netu) ale je skoro tma a spokojujem se s pěkným rovným pláckem asi 100 za prvním olivovým sadem vlevo (od moře) pod skalní stěnou. Máme toho dost. Velmi náročný pochod.

po 15.04.2013

Budíček v sedm. Berem vodu z cisterny, kam vedou hadice odkudsi z nitra rokle. Po čaji průstup skalním oknem k moři a bludištěm balvanů těsně u vody docházíme po ani ne km na Sendoni. Zde borovice, včelíny, stavby, ohrady pro kozy. Doplňujem vodu z plastové citerny (včelaři tvrdí že pitná). Dnes už voda nebude – leda slaná z moře. Členitou stezkou vysoko nad mořem traverzujem nad další rokli a už vidíme pláž Domata a nad ní zajímavou polici – terasu porostlou borovicemi. Přacházíme dlouhou černou pláž a na konci u skal zalézáme do závětří mezi balvany a 2h se válíme. Potom kávička a v 14:30 lezem do stráně. Čeká nás výstup do cca 550 m a tím nejvyšší místo pobřežní trasy. Za vrškem (pěkný borovicový háj) přelejzáme ještě nějakou rokli a v pět odpo potkáváme turistu. Jde spát na Domátu. Do Agie Roumeli to je prý ještě hodina sestupu. AR již na dohled ale 400 výšk. metrů pod náma. Sestup zas náročnej po šutrech, suti a jehličí. Úplně vyřízený jsme v uličkách AR až v 18:30. Obloha zatažená a vichr. Kupujem v krámě obligátní suroviny – víno, olivy, rajčata, suchary a jdem tábořit za ves pod borovice u moře. Moc pěkný místo. Už tu jsou 3 stany. Rychle taky stavíme neb vichr a první kapky.  Vaříme čaj ve stanu, upravujem se vínem a brzy usínáme únavou. Pouhých 15km a 1250m převýšení nám trvalo 7h čistého pochodu. V noci občas prší ...

út  16.04.2013

.. a ráno taky. Po 10. se to však lepší, občas sluníčko ale hroznej vítr. Jdem do vsi a potom na pevnost co je vidět nad ní. Zkoušíme to od kapličky, ale nakonec nastupujem přímo strání a docházíme na viditelnou stezku v serpentinách poněkud z boku. Od pevnosti sešup dolů na druhou stranu ke kostelíku ve staré AR v údolí vedoucím do rokle Samaria. Mácháme si nohy v křišťálové říčce a 2m od nás v ní nacházíme chcíplou kozu. Večer a ráno jsme si z té vody dělali čaj. No ještě žijem. Odpo půjdu pro vodu ke sprše u moře. Jdem pak po cestě až ke vstupu. Už teď v dubnu se vybírá 5e vstup, tak si to jen fotíme a návrat. Máme v plánu jinou rokli – Aradena.  Staré AR je velmi zajímavé – kamenné opuštěné ruiny. Trochu to ale hyzdí všudepřítomné ohrady pro kozy, které zde řeší rezatejma kari sítěma. Máme hroznej hlad a spěcháme do AR do taverny Paralia. Je úplně u přístavu a díky tomu to tu trochu žije i mimo sezónu. Dáváme si skopový s hranolkama za 7:50. Maso nic moc páč obíračka grilovanejch žebírek ale docela se našťtouchnem a dojíme chlebem (já). Pak překvapivě mascarpone s pomerančovým sirupem (velká dobrota) a na závěr 1/4l rakije. Takže ve výsledku odcházíme spokojený (někteří i nalitý). Pozorujem ruch v přístavu, který se skládá z toho, že tu stojí docela velká loď (připlula z Chora Sfakia) a nakládá popelářský auto. Ano, kupodivu i tady funguje tímto způsobem sběr odpadů (v Koločavě by to nahrnuli do řeky). V pět loď odplouvá a my se loudáme na tábořiště. Tam ale katastrofa  - stan nám urval víchr a omlátil o větve, takže na jednom místě prodřený tropiko. Provizorně fáčujem leukoplastí. Pak u móře vyhlížíme západ slunce. V ruce víno a na sobě spací pytle. Taky se seznamuju s obyvatelem malinkého sousedního stanu. Mladej kluk Andrej se čtyřletým rebjonkem Ruslanem. Je to totiž Estonec žijící v Helsinkách. Z ang. přecházíme na ruštinu. Je v Řecku asi po desátý. Říká, že takový divný počasí tu nezažil. Většinou sem totiž jezdí v létě a to tu jsou ukrutný hice. Jdem brzy spát.

st 17.04.2013

V 8:20 se loučíme s Andrejem a vyrážíme na východ. Stezka kopíruje moře ve výšce asi 50m a jde ro rychle. Zastavujem se na pěkné pláži s kostelíkem Agios Pavlos a vybydlenou sezónní tavernou. Sice se zas honí mraky a je asi 18C ale koupem se. Pak dále kopírujem pobřeží krásným borovým hájem a za další roklí, jejíž přechod je dost krkolomný se charakter mění na nízkou trnitou vegetaci a kamenitou stezku. Sluníčko již zase praží a vichr vysušuje a po nekonečném úseku docházíme v 15:00 na Marmara Beach, kde ústí rokle Aradena. Chlapi připravují tavernu na sezónu a my se zašíváme do mramorových skal plynule přecházejících do moře. Velmi romantické skalní závětří je jen pro nás, takže nahatý přiživujem naše spáleniny o další dávku záření. V 17:00 po kávičce razíme směr Loutro. Stezka skáče nahoru dolu pobřežníma skalama, vede přímo prostředkem taveren v osadě Lykos a přes vršek s ruinami pevnosti padá do bílo modrého Loutra. Rance necháváme v křoví u pevnosti, jdem na nákup do  Loutra (baba v magazínu nás nehorázně natáhla, což nám dochází, až když si spočítáme, že za pomeranč jsme dali jedno e). V sedm večer táboříme u zdi pevnosti. Romantický západ slunce, bezvětří teplo, flaška vína. Spíme pod šírákem.

čt 18.04.2013

V noci mi zas byla zima. Ohřejváme se na sluníčku a razíme zpět na Marmara. Taktičtější by bylo nakoupit v AG a tábořit zde. Tak příště.... my se takhle hodinu vracíme a lezem do rokle Aradena. Zprvu je to úzké temné a skličující. Překračujem někulik mrtvol koz, kerý sem napadaly odněkud ze 150m vysokých kolmých a převislých stěn. Pak se rokle rozšiřuje, ale taky je tu první zával a jeho přelézání. V dalším závalu (cca 20 min od ústí rokle) je krásné místo s pramenem. Nabíráme vodu a snídáme. Za závalem už je dobře. Sluncem zalitý široký zelený kaňon jako z indiánek. Jen tu chybí zurčící potok. Po slabé hodince poprvé spatřujem most přes soutěsku. Je to impozantní pohled: trámový most zavěšen na hranách rokle 150 m nad námi. Docházíme pod něj ale za dost dlouhou dobu, brzdí nás několik mohutných závalů. Asi 500m za mostem se klikatí na obě strany rokle starobylé kalderini – kozí stezky, které se používali před zbudováním mostu. Lezem nahoru směr vesnice Aradena. Je z velké části opuštěna  - ruiny kamenných sídel, tisícileté olivovníky a vysoko nad tím zasněžený hřeben Levka Ori. Fantastický pohled. Prolejzáme vesnici, berem vodu, fotíme si krásný bílý kostelík a pře most jdem po asfaltu směr Anapoli. Asi po 1km odbočujem do pastvin mezi zídky a po staré kalderini jdem 2km na asfalt a po chvilce stojíme na návsi – kruháči v Anapolis. Kousek za ním směr Kampia je „Local Bakery“. Pekárna, kde vyráběj tradiční krétský suchary, co nejdou ukousnout. Maj ale taky sladký buchty, tak si dvě kupujem a dva velkosuchary jako pozornost podniku. Na konci Anapoli je pak krám s terasou. Jíťa džus, já pivo a k tomu buchta. Velkotlustá domorodkyně (majitelka krámu) a její druh  tříděj a pytlikujou žok pampelišek. Prej to posílaj na saláty do Sfákie. Ještě kus po asfaltce a krkolomně napříč serpentinami je původní, velmi kamenitá kozí stezka do ústí rokle Iligias a Sfákie. Je ukrutná vichřice a vyprahlo. Potácíme se z prudkého svahu po šutrech a suti do roklí. Konečně stín a stromy. Přelejzáme rokli a za vrškem už koukáme 200 m dolů do Sfákie. Po cestě je to ještě asi 20min a už máme pochodování zas plný kecky. V tomhle terénu s rancem na zádech je i 15 km moc. Kam se hrabe hřebenovka Fagaraše. Ve Sfákii jsme až v 17:30. Busy zejtra do Chánie jedou v 7, 11, 18:30. Pojedem tím v 11. Hledáme místo na spaní. Něco by se snad našlo, ale stavět stan ve vichřici se nám nechce a bez něj bysme zas zmrzli. Taky jsem zapomněl podotknout, že Jíťa jako již tradičně absolvuje celý tento jarní výlet na sračku nachlazená, páč to těsně před odjezdem chytla u nich v práci. Když se nás u taverny ptaj esli nechcem pokoj, tak nám to pak vrtá hlavou a nakonec se vracíme a zjišťujem za kolik. A ono – světe div se – za 25e room for too. Tož u nás v Krkonoších by se těžko hledalo něco levnějšího. Hospodskej dohazovač – mladej Rumun už nás cpe do auta. Jedem s jeho holkou o dvě ulice vejš a zde krásný pokojík, měkký postele, balkon s výhledem na přístav. Takže eště běžím pro další víno, zase středomořská večeře  -olivy, rajčata, feta a spát. Jen vichr nám mlátí okenicem i...

pá 19.04.2013

Abysme se nenudili, vycházíme už v 9:30 a to nahoru na konec Sfákie na stopa. Nejdřív nás chce někdo odvízt za prachy, ale pak jede teréňák – táta se synem a vezou nás přes hory a doly až do centra Chánie. V horách je 9C a zamračeno, ale na severní straně ostrova překvapivě sluníčko a krásné zelené městečko Vrises, kde maj dokonce i řeku! Pak příbřežní autostráda a jsme tam. Loučíme se s oběmi a až teď pořádně vidíme, kdo nás vezl. Syn je dvoumetrovej fousatej kudrnatej obr s rukama jak lopaty. Podle něj se tesali antický vojevůdcové. Za chvilku jsme na busáku. Vyrábíme jeden velkoranec a strkáme do úschovny za pouhé 1:50e až do večera a jdem do ulic. Teplota akorát, slunce. V přístavu u moře vichr a vlny tříštící se o mola. Starý město v Chánii moc pěkná věc. Prolejzáme to do večera, občas někde posedáváme, nakupujem v kryté tržnici (pozor  - dobroty – plněný lilky, rajčata, boureky a musaky maj jen přes poledne – k večeru už nic. V krámku kus za stadionem nacházím nejlevnější lokál produkty: 1,5l rakije za 6:60 a vína za 3:50. Stavujem se ještě na crepes a gyros a hurá na busák a letiště. Vše probíhá hladce, kořalkou a vínem se upravujem do teleportační polohy a nataženi přes tři sedačky zdárně prochrápem let do Wroclawi. Zde ve 23:40. Jdem pěšky na parking. Stelem si v autě a dospáváme do rána.

so 20.04.2013

Protože kluk nemá drobáky nazpět, platíme parkovné 69zl kartou. Průjezd PL. Cestou návštěva pevnosti Srebrna Gora  (nevlídno, zbytky sněhu) a města Nowa Ruda (zde v mlíčńáku vynikající ruské pirohy - porce za 3:60 zl). Kolem poledne jsme doma.