... krásnější než hory můžou být jen hory ...

Výlet na zakarpatské poloniny – Svidovec

24.10.2011 pondělí

Původně jsme chtěli do Tater na Orlí Perč. Počasí nás ale převezlo: mohutná tlaková výše nad Ukrajinou se nedokázala natlačit nad Tatry, takže mlhavo, vítr, od 1800 led a sníh – to by na nějaké procházky po řetězech nebylo. Ale kdeže to leží ta výše? No přece nad Ukrajinou! Předkoupený noční bus Hradec – Poprad za pouhých 360kč/os doplňujeme v Popradu o vlakovou jízdenku do Košic a bus do Užhorodu.  

25.10.2011 úterý

Zde nás to vyplivuje před 11:00 (zpoždění tradičně díky nefunkčním kompjůterům na čáře) a po rychlé nevýhodné výměně korun za hřivny u veksláka (1000kč=410h) chytáme bus do Tjačiva. Zde jsme okolo15:00 a další bus na Usť Čornou jede až v 16:40. Taxikář chce do Krasného 160h, takže dem na stopa. Chcem kousek po hlavní na odbočku. Aut hodně, nikdo nestaví. Konečně se hnem, chlap chtěl nějaký hřivny ale za ten kousek nic nedostal. Pak nám již směrem na Dubové zastaví mladej kluk, nic nechce a veze nás do Ternova. Další nás veze k mostu přes Teresvu za 10h. Pak máme kliku, nějakej náčelník celňáků ve vyslužbě, co má v Krásném penzion nás veze až do té osady k mostu. Samozřejmě dělal v Čechách a říká že u něj před měsícem bydlela parta velkopodnikatelů - čtyřkolkářů z Čech. Ano jsou to ty hovada kerý nevěděj co s prachama a jezděj na svejch úchylnejch dětskejch kárách dělat randál na hřebeny Karpat, protože v Čechách se to nesmí. Pán je ale hodný (takový mafián - asi dost za vodou), zastavuje nám v Dubovém pro chleba a snaží se pro nás sehnat i domácí slaninu. Rád by nás samozřejmě ubytoval ve svém penzionu. My chcem ale ještě nastoupit do hor a tak se mu na mostě, kde začíná zelená značka na hřeben vysmýkáme a jdem si po svých. Je okolo 17:00, přesto se nám daří dosáhnout prvních salaší na nádherném vypaseném místě. A je zde krásný seník, naše nocležiště.

Západ slunce, hřebeny naproti, dole svítící osada, nahoře hvězdy. Užíváme si romantiky u ohníku a pak se zavrtáme do sena a spát.  

26.10.2011 středa

V noci hic, že se musim slíkat ale teď ráno asi 3 stupně. Po čaji stoupáme vzhůru na Tempu. Nejdřív poloninami s krásnými chatkami na nocleh 

a pak částečně lesem. Na vrchu antény a domek s obsluhou. Štěkající psík konečně vyžene děžurného ven a povídáme kudy kam.

Tráví tu sám 7 dní, pak má 14 dní volno. To by se mi líbilo. Radí obtraverzovat Kurtjasku, prý do večera jsme pod Bliznicí. No nevim, nevim. Pokračujem nádhernými poloninami. V dáli na jednom konci zachumelená Bliznice a ještě dál vlevo Goverla. Nikde ani noha, sluníčko svítí. Nabíráme vodu na traverzu Kurtjasky a pak spravuju vařič u kříže před vrchem Ungarska. Prevít VAR má strženej závit jak sem ho furt dotahoval na plněný bomby (vymačkaný těsnění v bombě) a nemůžem si uvařit kávičku. Nakonec se mi kouskem alobalu (oprava strženého závitu) a kouskem obalu od paralenu (vypodložení těsnění v bombě) daří vše zprovoznit. Akorát se to už nesmí rozebírat a zacházet jak se svátostí. Pokračujem ke kříži nad jezero Dogjaska.  

Zde se mi podaří vést naší výpravu směrem na Malý Menčul a až pozdě zjišťuju svůj omyl. Složitě traverzujeme kotel nad zdrojnicemi potoka Kosivka a už potmě přelejzáme mezihřeben zpět k jezeru. Takže sme tu v sedm, jezero zamrzlý, my zmrzlý. Stavíme stan, děrévo na kasťjor tu nět, sláva že ten vařič funguje, dneska bychom na ohni neuvařili. Spojujem spacáky v očekávání velké zimy a oblíkáme na sebe všecko co máme.

27.10.2011 čtvrtek

V noci kosa, dalo se to vydržet kromě zmrzlejch nohou. Příště žádný zázračný fusekle ale poctivý pletený od maminky. Naštěstí máme stan dobře umístěn takže první sluneční paprsky nás již olizují a krásně hřejí.

Stoupáme zpět na správný hřeben. Vůbec nechápu jak sem to moh včera tak pohnojit s orientací, když jezero bylo přímo pod náma. Jdem po poloninách nad středisko Dragobrat. Konečná vleků a sníh již souvisle ale neuvěřitelné teplo, bezvětří. Slíkáme se do trenek a stoupáme na Bliznici. Je to první (a taky poslední) velké převýšení na hřebeni Svidovce.  

Přímo do hory zpocení jak tažný muly.

Má to jakýsi předvrchol a ještě znovu prudké stoupání. I na vrchu (1881m) hic ale trochu fouká. Po svačince a vydechnutí pokračujem po modré hřebenovkou na Rachov.  

Nutno podotknout, že celá polonina Svidovec je zjizvena kolejemi od Kamazů, UAZů, čtyřkolkářů a jiných potvor a cesty vedeny tak, aby většinu převýšení traverzovaly. Ještě že tu jsme na podzim sami. V létě se tu musí dít strašný věci – každý mamlas z města se jede prohnat po vrškách nějakým samohybem. Škoda že se tu ochrana přírody skládá jen z vybírání vstupného kdesi dole u silnice a jinak tu vládne pravá východní anarchie, kde za prachy jde všechno.  Užíváme si travnatých vrcholů, tepla a výhledů. Potkáváme opuštěné salaše v sedle před horou Stara a další za Berkutem. 

Asi v 16:00 jsme v turbáze Perelisok.

Je tu jen správce a jeho vlčák. Nohy už nás hodně bolej. Dávám si litrový plastový pivo, hřejem se na slunci a klábosíme se správcem. Pak upalujem dlouhými traverzy směr hora Terentin. 

Tu také obcházíme po cestě  a napojujem se na štětovanou silnici vedoucí od antén na vrcholu do Rachova. V sedýlku za Terentinem hledáme něco na nocleh. Jsou tu louky se salašemi ale vše zdevastované. Až bokem – traverz poloniny Dumyna vidím v šeru pod sebou salaš s plechovou střechou. Míříme tedy k ní. Je dost vybydlená, bez kamínek ale s prkennou palandou a venku ohniště a dříví. Pod námi svítí Rachov, nad náma hvězdy.

Vaříme na ohníku, dopíjíme čaj s rumem a spát.

28.10.2011 pátek

Budika mám na šest. Venku totální tma. Jak tu na UA mají posunutý čas o hodinu tak teď ráno to je hodně znát – svítá až po sedmé. Spouštíme se při čelovkách dolu svahem skrz les a louku na cestu. Pak už po ní až do Rachova. K autobusáku se přibližujem v osm a proti nám se řítí bus do Užhorodu. Zamávat sem nestačil – mizí v prachu. Další jede v 8:40 - courák a stojí 60h/os s bagáží.

Jdem na kafe a gorilku. Na cestu si kupujem sýr a pivo mocne. V Užhorodu jsme až v 13:30. Vydáváme se na bazar, po cestě v bance měníme prachy. Je to obřad na 15 min ale kurs lepší než u veksláka, poplatek žádný. Na targovisku kupujem zakarpátskoje vino, sýry, mjáso, gorilku, posilňujem se čebureky, kávičkou, pivem, gorilkou a zpět na busák.  Bus na Michalovce nám jede v 16:50 a je za 40h/os s bagáží. Na čáře neskutečná buzerace jak za starých dobrých časů a to na slovenské straně. Všichni ven s rancema, kontrola pasů, kontrola ranců. Kromě litru chlastu a dvou krabek cigaret se nesmí vést ani mléčné výrobky a mjáso, čehož my máme řádné zásoby. Naštěstí se spokojí jen s tím, že na ně vyšpulíme flašky s gorilkou a dál se nám v rancích nehrabou. Zkušené cigošky – přenašečky kupují v duty free na čáře litrovky 70% špiritusu za 3,50e. Může se vést litr/os. To si musim pamatovat pro příště. Celá mašinerie trvá cca 1:30 a to sme tu jediný bus a jen 17 lidí. Nedovedu si představit co se tady děje v sezóně. V Michalovcích kupujem lístky na vlak do Čadce a potom na české straně uplatňujem předkoupené jízdenky LIDL.

29.10.2011

Okolo 9:00 výsadek v Novým Městě a krásně tak stíháme oslavu Pepových 80. narozenin.

Celá atrakce cestování+útrata nás tak každého přišla na 1700Kč. Velice slušnej výkon. Byl to nejhezčí letošní výpad na hory. Ani živáčka, skvělé počasí. Příště zas, ale v opačném směru z Rachova přes Usť Čornou až do Koločavy.