... krásnější než hory můžou být jen hory ...

Fotky jsou zde.

Složení:

Jelen Kelímek a jeho Medvěd (ujeto 2490km), Honza Potap, Jirka Klouda, Karlos, Pafka, Pavouk, Pušmik Šlukáš, Tom, Zajda a dále Celá v háji (Rio), Yukon1, Yukon2, Pálavka, Krakonoš (2 sudy), Moře pivních plechovek, Rum a šišky salámu

29.04.2010 pátek - den první

30.04.2011 sobota - den druhý

Ráno po teleportaci na odpočívadle kdesi v HU některé trochu bolí hlava. V Novém Sadu berem z bankomatu dináry pro všechny a pokračujem přes hospodu s čevaby a pivem Jelen do Požegy, Sevojna a Drežniku. Zatáčková 15km jízda k řece, naštěstí asfalt. Sjíždíme k mostu přes Rzav a cca 0,5 km po šotolině proti proudu nacházíme pole, hromadu hnoje a flek na tábor. Dává se s námi do řeči místní rybář. Plynulou angličtinou opěvuje krásy zdejšího kraje (bajkový ráj) a posílá nás po cestě proti proudu do jedné z mnoha částí Drežniku (Drežnik jsou tady všechny osady okolo Rzavu) pro domácí kořalku a sýr. Má to být 1- 3km (byly 3). Už když se ptáme domorodců na nákup rakije, jsme tímto produktem nejdřív naliti a potom vysláni na nákup do sousední chalupy. Litr rakije 70kč, půl kila balkán sýra za 30kč. Za úplné tmy dorážíme zpět k autu a u ohníku hodujeme.

01.05.2011 neděle – den třetí

Řeka Rzav nás nadchla podle údajů z netu (http://www.tifran.org/rzav/). Jedeme úsek most v Drežniku – plaža Bosa Noga nad městem Arilje cca 16km. Je málo vody ale jde to. Říčka teče údolím mezi domky a po asi 5km zajede do vápencového kaňonu. Obtížnost max. WW II, kdyby bylo více vody možná do WW III. Moc pěkné peřeje ale za tohoto stavu nic nebezpečného, spíš hrcání o kameny. Na jeden centrální kámen se posádce „Celá v háji“ podařilo najet a provést uměleckou figuru „Čapí hnízdo“ což jindy nemluvný Klouda okomentoval slovy „Todle si Potape do cancáku nedáš.“. Nad i pod kaňonem sem tam táboří místňáci a radotně na nás halekají. Kousek nad Ariljem se koná párty mafiánské smetánky z města, na kterou jsme srdečně přizváni a častováni pivy Jelen. Náš Jelen s Medvědem jako obvykle spolehlivě čekal na smluveném místě. Ještě rychlý oběd v pekárně s burkama a ujíždíme do lázní Vysocká banja. Nacházejí se  25km od Arilje a tvoří je betonové bazénky ukryté hluboko v kaňonu řeky Rzav s vodou teplou bohužel pouhých 27 st. Takže jen umejt a vyskočit. Voda je samozřejmě nesmírně zdravá na všechno (hlavně na oči) jak nám sdělili na parkovišti piknikující srbové z města Požega. Po koupeli nás přizvali pod svou plachtu (stále prší) a začli do nás ládovat zbytky pikniku což obnášelo 1kg hranolků, hrnec salátu, 0,5kg masa, koblihy a půl plechu vynikajícího dortu „Bingo“ který vlastnoručně uhnětla zde přítomná Marijána. K tomu rakije, družební piva a Myslivec. Srbové se vzápětí loučí a nechávají nás zde s tou hromadou proviantu. Takže večírek se vydařil – ať žijí pohostinní srbové!

02.05.2011 pondělí – den čtvrtý

Jedem do Požegy vrátit hrnce Marijáně. Jediné co máme je křestní jméno, fotka a info že dělá v tiskárně. S pomocí domorodce již v druhé tiskárně nalézáme chasníka který ji zná a  telefonem je domluveno ať zde nádobí zanecháme. Stavujem se v Ovčar Banja – letovisku na řece Moravě obklopeném starobylými kláštery a bahníme se v místním wellnes centru. Vstup 70kč a docela luxus. Pokračujeme k řece Ibar – tzn. do Kraljeva a pod pevnost Maglič 125 km. Zde skvělý oběd – rybí polévka, telecí a jehněčí. Dalších 24km do Ušče k loděnici odkud se sjíždí Ibar na raftech. Zrovna zde probíhá kvalifikace na sjezdové závody. Končí to obrovskou peřejí WW III - Buk Grmič (http://www.youtube.com/watch?v=Ffx_eon4tug) na které my budeme začínat. Čekáme až sjezd skončí takže startujem ve 4 odpo. Docela pozdě. Se zastávkou na pivo dojíždíme pod Maglič za tmy v osm večer. Velkopeřej jsme zvládli a Buk Jagnjilo po 5km (Dolina Jorgovana - skála se sochou) (http://www.youtube.com/watch?v=qdskgQv9TTk) je úplně v pohodě. Vody je asi 0,5m nad stav, krásně to teče. Obtížnost do WW II (kromě peřeje u loděnice).

03.05.2011 úterý – den pátý

Ráno výšlap na pevnost a vzhůru do Černé Hory. Dlouhý přejezd směr Andrijevica  přes Novi Pazar a Berane k Savově Kafaně (http://ursus.cz/tipy_na_vylet/Turistika/Cerna_Hora/Cerna_Hora.html) v sedle Trešnjevik (1600m.n.m.) a ještě kousek k eko katunu Tavna. Jsou 4 odpo ale jdem vystoupit na Kom Vasojevicky (2461m.n.m.). Brodíme se záplavou ocúnů a u paty velehory se dáváme vlevo přes suťová a posléze sněhová pole směr vrchol. Je to kolmo vzhůru velkým sklonem kopáním do sněhu. Daří se nám dostat se na předvrcholové plató ve 2100m. Dál mlha, mrholení. Dalších 300 výšk. metrů po sněhu na vrchol vzdáváme. Sjíždíme pláně v promočených botách zpátky do moře ocúnů. V 6 večer již sedíme okolo kamen v Savově kafaně. Savo je sympatický ale nějak smutný. Nedovolí nám rozjet kytáry páč drží smutek za zesnulého syna. Ceny zde jsou trochu vyšší  ale přesto lejem Jeleny do hrdel a přikusujem domácí sýr. Daří se nám domluvit nocleh zdarma ve vedlejší místnosti přes brblání místních horalů kerý si tu vystavěli tur. chajdy a snaží se nás tam za 10e/os nalákat.

04.05.2011 středa – den šestý

Ráno zima, mlha. Sjíždíme ke kaňonu Morače. Počasí se lepší, však jsme kousek od moře. Startujem kilometr nad mostem Bioče – Mateševo (přístup od mostu po prašné cestě na levém břehu). Jedem asi 7km pod most těsně nad Podgoricou. „Krásný pohodový usek max. WW II“ (citace průvodce) nás docela vyděsil. Metr nadstav, hluboká smaragdová voda se valí podle skal, květáky, víry, karfióly. Opravdu max. WW II ale docela síla. Krajinově supr – nehluboký kaňon zařízlý v placaté desce. Projíždíme Nikšič (pivo Nikšičko, pekara – burek, baklavy) a upalujem do Bosny kaňonem řeky Piva. Za soutokem Tary a Pivy táboříme ve velkokempu raftařské společnosti na břehu vzniknuvší Driny. Hlídač „něma problema“ s naším tábořením. Začíná pršet a je zima. Okupujem terasu s krytým ohništěm. K dispozici máme i dřevo a tak vaříme v kotlíku masovou kaši pro všechny a rozjíždíme sud. Správce si pak ale řekne o 20e za všechny. I tak dobrý.

05.05.2011 čtvrtek – den sedmý

Razíme do Tjentiště a nahoru pod masiv hory Maglič (http://hiking.sk/hk/ar/1287/bosna_a_hercegovina_bosanski_magli.html). Kelímek s medvědem zvládá nástrahy cesty a vyveze nás po šotolině 17 km do hor až za Dragoš sedlo na odbočku pod Javorni Krš. Dál směr Jazerina je cesta částečně sesutá tak jdem po svých. Přechod Magličů vzdáváme (brodění sněhem) a traverzujem k jezeru Trnovačko a na Klekovi Kom 1902m. Krásné výhledy na Magliče a jezero. Počasí supr ale zima, vítr. Ještě rychlokoupel v jezeru a pelášíme zpět. V Tjentišti rozbíjíme tábor v opuštěném kempu. Jsou tu dva cyklisti z Třince. Jedou z Beogradu k moři. Tak zas kotlíkaříme pseudoguláš  a halekáme do noci.

06.05.2011 pátek - den osmý

Krásné chladné ráno. Sušíme věci na betonovém placu a nacházíme za jakýmsi pódiem funkční zásuvku 220. Lodě tedy nafoukáme Kelímkovým vysavačem i když měnič v autě odešel do věčných lovišť. Kuci hrajou na kytaru, čas ubíhá a do loděk skáčem až po jedenácté. Čeká nás ovšem jen krátký úsek Sutjesky přímo z kempu až tam, kam se Kelim dostane s medvědem. Je to cca 4km. A to je škoda, měli jsme naskákat do loděk hned ráno, sletět až do Driny a doplynout k mostu do Brodu (cca 25km). Posádku Pavouk – Tom přitáhly větvičky a tak dojde i na koupání. Vody je akorát, říčka krásná (max WW II) a počasí supr. Odpoledne se řítíme do Sarajeva. Zde prohlídka starého města, na rynku skvělé čevabi v chlebu, bosenská káva, Šlukášova karta spolknuta bankomatem (3x chybný kód,) nákupy vína a dobrot domů a letíme do Olova a k řece Krivája. Olovo je pěkné město s termálama (z časových důvodů nenavštěvujem). Jedem údolím na Rybniště. Domorodec nám ještě ukazuje banje s vlahou vodou u koryta řeky (zas dobrý na oči a nemoci kůže ale málo teplý) a pak už skoro po tmě nacházíme novou rybářskou chajdu přímo u řeky. Objevuje se další domorodec – jeden z majitelů boudy a velkoryse nás tu nechává přespat. Vinný večírek a spát.

07.05.2011 sobota - den devátý

Ráno jinovatka a jasno. Sjíždíme do Rybniště odkud má být řeka pohodová max. II. Ale to se nám zdá málo a vyjíždíme 5km nahoru do osady Stipin Han (zde foukání lodí vysavačem u chatky domorodců). Cestou prohlídka řeky. Romantické skalnaté koryto s peřejemi a lagunami – vodácký ráj. Trochu to místama připomíná Sázavu do Pikovic, akorát peřeje větší. Vody málo ale plout se dá (WW II+, za větší vody by to ale asi chytlo jiný grády). V jednom místě se nám díky malé vodě daří namotat na šutry a provést „trojté čapí hnízdo“ páč se tři lodičky posráželi a pak vzájemně ze šutrů vystrkaly. Potap si jízdu okořenil již výše v peřejích  - při nějakém uměleckém manévru se mu podařilo vypadnout z loďky. Končíme v Rybništi u mostu. Celá řeka od Olova až sem má podobný charakter (cca 50 km). Kaňonovité peřejnaté úseky ve skalách se střídají s volejema (alespoň co je vidět z auta). Krásných úseků by se našlo hromady a krásných tábořišť je taky spousta. Chtělo by to tu strávit aspoň dva dny. Počasí supr, řeka taky, co víc si na závěr přát. Dáváme si poslední burky, kupujem něco vína a MB velkopiv a ujíždíme přes Chorvatsko, Slavonski Brod a Osijek na novou autoprostou dálnici do Budapešti. Zde nákup furmintů v tesku a za tmy dojezd do Kišmároše  a do Királyrétu na tábořiště nedaleko nádraží úzkokolejky. Tak tak stíháme ohník a vinný večírek – v půl jedenácté nás vyhání deštík do pelechů.

08.05.2011 neděle – den desátý

Budíme se do zamračeného rána. Podle instrukcí krásné maďarky romanticky posedávající na dětském hřišti jdem do nedalekého hotelu nabrat vodu. Snídáme v altánku. Začíná pršet ale dnes to nevadí neb na programu je pouze sjetí 12 km dolů lesní železnicí zpět k Dunaji a teleportace domů. Stíháme vláček v 8:38. Drezína, starobylý vagónek, cena 100huf /os. Nádražák to ale nějak popletl a vrací nám více – akorát tak na další dvě petky vína v obchoďáku na nádraží v Kišmároši. Tož teleportace nám bude vesele ubíhat. Na konečné skáčem do medvěda a hurá dom. V Lipůvce narváno ale vedle v hospodě a vzorkové prodejně Černá Hora měli boršč a guláš též. Večer unaveni ale plni zážitků zpět v Trutnově.