Velká Fatra 2011
Velká Fatra 2011
pátek 12.8.2011
Nočním vlakem do Martina
sobota 13.8.2011
Busem do Belá – Dulice. V krámku občerstvení tmavým pivem Štaiger se sníženým obsahem cukru (přehmát sem se v regálu – hnus) a vzhůru do hor. Cestou koupel v přehrádce.
Stoupáme po žlutý na Lysec. Míjíme krásnou salaš v který snídá parta poláků
a prudce vzhůru lesem a loukami kolem další salaše (zavřená – rekreačka, přístupná předsíňka) na travnatý vrchol.
Sluníčko svítí, ale od západu se žene tmavá hradba mračen. Takže již při sestupu směr Malý Lysec prší, leje, hřmí.
Jdem po členitém hřebínku hustým lesem až na Javorinu, zde déšť konečně skoro po dvou hodinách ustává. Jdem v pláštěnkách ale i tak docházíme na chatu pod Borišovom dost ovlhlý a s rozmáčenejma kedskama. Já se zahřívám pivem a Jíťa vlahým čajem.
Dalo by se tu spát ale už je plno, tak jen na podlaze. Asi bychom se moc nevyspali. Značně „unavený“ bača z nedaleké salaše Sestričky ale nabízí nocleh u něj. Tak se tam pomalu přemisťujem. Bača chrní v příjemně vytopené izbe, ostatní osazenstvo je pryč. Hřejem se venku u ohníka, pečem buřty.
Pak přicházejí z Borišova další místňáci. Taky dost „unavení“ tak do nich ještě lejem lahvičku rumu, co sebou nesem. Na oplátku dostáváme vynikající kotlíkový guláš. Kluk s holkou a jejich syn jsou z Martina. Ona dělá v tiskárně magazínů pro ženy a život a on je vyučený kuchár a taky je to polovník. Tráví tu víkend a jsou fajn. Popisuje že Sestričky bývali otvorené pro příchozí, ale protože to takyturisti často vybydleli, začli to zamykat a přístupná je pouze spodní salaš. Patří to urbárskému družstvu nějaké obce (myslím, že říkal Lubochňa). Jedná se o historické majetky – každá obec pod kopci měla svou salaš a pastviny v horách. Ne všechny salaše jsou dnes k tomuto účelu využívány. Tahle však áno – pasou zde jalovice. K večeru dochází spolu s jalovicemi „vedúci“ a píta od nás 4eura za oba esli chcem spát nahore na povale.
To taky chcem, páč tam de teplo zespodu z izby a na peci sušíme boty. Mladí a neklidní se dou ještě dopít zpět pod Borišov a staří a protivní spokojeně uléhají. K večeru už nepršelo (a na J straně Fatry prý vůbec ne) ale teď v noci naše osadníky spláchl opět déšť, když klopýtali zpět do salaše.
neděle 14.8.2011
Probouzíme se do jiskřivého dne.
Po nočním dešti supr viditelnost. Loučíme se s našimi dobrodinci a stoupáme na Ploskou.
Dále nad salaš pod Chýžkami (taky by tu šlo přespat na kavalcích, no ale neútulno)
a obědujem na salaši pod Suchým. Nikdo tu néni a izbuška a okolí jsou vypulírované jak kasárna před inspekcí z generálního štábu.
Pak přicházejí nějací poláci a je na nich vidět že se to tu chystají okupovat přes noc. My pokračujem směr Krížna
a traversujem kolem pomníku spadlého letadla směr Králova studňa. Ale jen kousek, zanechávám zde Jíťu se opalovat a sám peláším navštívit Královu skalu a podívat se na zrekonstruovaný hotel pod ní.
Skala super, hotel sterilní. Jedno pivo a utikám zpátky. Pak odbočujem do Rybovského sedla. Zde salaš ale bez mléčných produktů a pastevec co si rád popovídá (o medvědech a vlcích). Nabíráme vodu a jdem dál po červené poloninami až k lesu. Zde bokem u skaly skvělé místo na noclech.
Stavíme přístřešek, čaj, buřty a spát. V noci krásný měsíc v úplňku.
pondělí 15.8.2011
Ráno pokračujem přes Repiště (zde nachýlená budka v kopřivách, ku noclehu nevhodná). Pak dlouho lesem velmi členitým hřebenem a konečně louky, před námi hora Zvolen, pod námi Donovaly. Dobíváme vrchol.
Po svačince pokračujem po žluté po hřebeni (krásné výhledy na Rakytov)
do Nižnej Revúcej. Je horúčava a my jen prahnem potom vymáchat se v potoce a zasednout do stínu krčmy. Obojí se daří (i když koupel naháčů mezi domky budí pozornost) a výlet završujem v krčmě rozhovorem s domorodcem
jak jinak než pivem a borovičkou. Busem do Ružomberoku a vláčkem dom.