Jak jsem vzal Jíťu do termálů - Tokaj, Tizsa, Kosoň
1.9.2011 čtvrtek
Nočním vlakem s kolama do Košic
2.9.2011 pátek
Courákem přes Výšnú Myšlu a Mlžnú Šišlu do Slovenského Nového Města. Zde konsolidace u bufetu a překročení hranic do Sátoraljaújhely.
Získání fórintů z bankomatu Erste Bank a rozdělujem se. Jíťa přímý směr cyklostezka na Sárospaták a já do Palházy, do nitra hor podle úzkokolejky a přes kopce Zempléni do Tolcsvy. Trať je funkční s pravidelným provozem. Sraz s Jíťou ve Vamosújfalů. Užívám si cesty podle úzkokolejky
a z konečné v Rostalló překonávám po lesních cestách necestách (ještě že je sucho) hřeben a dlouhým údolím po asfaltce přijíždím do Tolcsvy. Pěkná vinařská ves, sklípky. V centru beru za kliku u vinařství, spoza rohu se vynoří chlap a táhne mě do dvorku. Domluva žádná ale mladej kluk co se zde vyskytuje, mluví slovensky! No krása. Jsem zaveden na exkurzi do sklípku.
Naleju se ochutnávkou tokaje a drahých putnových vín (dělá jen pěti a šesti putňáky – tříputňák ze supermarketu je podle něj sračka). Kupuju litr pozdního sběru furmint edéš a dostávám jako prezent pulitr pětiputňáku pro Jíťu (když řeknu že čeká na křižovatce). Prostě skvělý zážitek. Ptám se kluka – Slováka co tu dělá. Říká, že tu již pár let pracuje, je to gynekolog a vinař je jeho kámoš. Jíťu potkávám ve stínu na kraji Tolcsvy u fabriky na tokaj. Fotíme se u velkoflašky tokaje
a skrz vinice (natrhání vína) jedem na Tokaj. Jsme tam okolo 16:00. Dáváme si na náměstí Halázslé (ale zklamání – je to z pangase a ne z kapra)
a putujem dál proti proudu Tisy do Szabolcs.
V této obci je pozoruhodnost – obří historické valy – pevnost v rovině, kterou tu nechal v roce asi 1000 vybudovat jakýsi Čingischán Praotec Maďar.
Bylo by tu pěkné spaní, ale ještě popojíždíme až se dostanem za Tiszabercel. Zde je u přívozu bufet s kempem.
Platit se nám nechce tak se vzdalujem asi 800m k řece, koupem se a na krásném palouku ve stínu stromů děláme ohník, pečem klobásy a připíjíme vínem. Spaní pod širákem, repelent nutný.
3.9.2011 sobota
Jedem po navigaci do Tizsapart. Tady je bufet a odbočka k řece na skvělou písečnou pláž.
Je ale brzo a chladno, no přesto se koupem. V Tizsateleku na busové zastávce snídáme. Dělá se docela vedro. V Dombrádu prohlížíme nádraží úzkokolejky, která nás provází již od Tokaje. Je zde pár exponátů ale železnička sama již nepremává.
V Kišvárdě navštěvujem tržnici (nákup zeleniny a domácího uzeného) a potom náhodou narážíme na výrobnu zákusků a mají je opravdu dobré!
Pak jedem na Tiszaadony, přívozem překonáváme Tisu.
Hned za přívozem vlevo je koupací přístup k řece, tak se tu nějakou chvíli rekreujem. Blížíme se k Barabáši a konečně hranice UA.
Provoz na přechodu žádný, během 15min překonáváme obě celnice a přistáváme v prvnim krámku za čárou kombinovaném samozřejmě s výčepem piva. Pivo je za 5 hřiven (asi 12kč), jaká to příjemná změna po HU kde přišlo pivo na 25-30kč. Také tu měníme dolary asi v kurzu 2,40Kč/1H. Vymotáváme se z Kosině na hlavní směr Berehovo a po překonání táhlého kopce sjíždíme na odbočku termalne basejny Kosino.
Vstup do areálu oproti minulé návštěvě zdražil z 10H na 20H a kempovné za stan z 20 na 30. I skvělé zakarpatské víno podražilo z 15/litr na 20 a pivo je zde za 8H. V bazénech je dost plno, ale místa na stan je habaděj. Šup do hnědé, teplé, zdravé vody a Pája šup pro dvoulitrovku vína. Za chvíli už se krásně motám a vedu chytrý řeči.
Jítě se také splnil sen: Konečně jsem ji vzal do termálů. Pravda musela si tam dojet 160km na kole. Basénujem se asi do 22:22:22 a spát.
4.9.2011neděle
Balíme a po ranní koupeli
opouštíme areál, abychom neplatili další den. Jedem na jiný malý přechod a to Lónya. Nejprv po vybombardované hlavní směr Čop,
potom zcela nová silnice vlevo na přechod. V posledním krámku u čáry pár ukrajinských piv a utracení hřiven (gorilka a sýr). Kluk, co přijel od čáry má jobovku, že se neodbavuje anóbrž „nět cvěta“ a „komputery něrabótajut“. No jedem to prověřit na místo. Opravdu se neodbavuje, děžurná u závory vysvětluje co a jak a navrhuje ať jedem na jiný přechod. My ale začnem naříkat, že bychom nestihli vlak z Čiernej a nedostavili se včas do zaměstnání. Tak volá náčelníkoj že tu má dva český turisty na velocipédech a esli je může pustit. Děje se zázrak – náčelník vzkazuje že jo a jsme odbaveni mimo pořadí i bez kompjůterů.
Na hranici HU vše v pohodě a hurá do vnitrozemí. Za Lónyou překonáváme opět Tisu po atraktivním pontonovém mostě.
Projíždíme Mándok a Tuzsér a opět Tisa s přívozem. Před přívozem vpravo u vodočtu se koupem
a až po jeho překonání
zjišťujem, že vlevo byly nádherné písečné pláže. Stavujem se v poslední HU krčmě v Zemplénagárdu. Užívaj si tu nedělní odpoledne domorodci, už sou dost nalitý. Cestu přes pole do Čirnej nám vůbec nedoporučují. Posilněni kukuřičným pivem na křižovatce v zatáčce hlavní cesty (která jde vlevo) volíme přímou polňačku místo pravé a to je chyba. Cesta se neustále zhoršuje, až zcela zaniká. Trochu bloudíme a pak přece jakous takous cestu nacházíme a taky patníky HU/SK.
Vyplivne nás to u osady Kolónia za Velkými Trkany. No dojezd po asfaltce do Čiernej už je v pohodě. Před hicem zalézáme do stinnej zahrádky nádražnej reštaurácije a pivem Šariš a borovičkou završujeme naše putování.
Čeká nás jen nekonečná cesta vlaky zpět dom.
